Olej na plátně (131 x 108 cm): sedící nahá Venuše (látka na klíně, náhrdelník, náušnice, přes rameno zlatý pás s drahokamy) se snaží zadržet odcházejícho Adónida (drží ho za spodní okraj tuniky). Adónis (tunika, plášť, zlatý pás a drahokamy přes rameno a okolo pasu, šavle u pasu) drží ve zdvižené ruce oštěp (velký šíp), ve druhé ruce svírá vodítka dvou loveckých psů před ním. Nad Venuší stojí Amor s lukem a toulcem přes rameno. Výjev je zasazen do lesa., Fučíková 1997#, 1997, I/55, and Ve Van Ravenssteynově díle výjimečné téma z antické mytologie (Ovidius, Proměny 10, 543-552), ikonografie i styl ovlivněny pražským dvorským uměním Rudolfa II.
Kresba: Venuše (nahá, pás pod ňadry) stojí na oblaku s pravou rukou nataženou před sebe, u jejích nohou klečí Amor (toulec) a střílí dolů šíp z luku směrem, kterým Venuše ukazuje. Napravo nad oblakem hlava Amora se šípem v ruce, dole hlava foukajícího Zefyra. Nalevo nahoře párek holubic v letu.., Fučíková 1997#, I/272., and Patrně návrh na nerealizovanou nástropní malbu, obdobná kompozice jako Merkur a Junov v Bílé věži Pražského hradu.
Olejomalba na mědi (44, 5 x 29, cm): spící nahý Amor, vedle něj dvě oblečené ženy, jedna drží toulec a povytahuje z něj šíp, druhá ukazovákem zkouší jeho ostří. Výjev je zasazen do lesa., Kaufmann 1988#, 7.50., and Popis spícího Amora a Psýché zkoušící ostří jeho šípů je podrobně popsáno v Apuleiových Proměnách známých též jako Zlatý osel (5, 22). Výjev je tu však sutován do ložnice v Amorově paláci a Psýché je sama.
Sousoší sedícího Apollóna a obludy - Pythona. V pravici drží luk, u pravé nohy opřen toulec se šípy., http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam, and Účes inspirován antickými sochami. ApollonOriginal von Francois Gaspard Adam, 1752, Kopie von Konscha Schostak (2004) Apoll wird mit dem Python dargestellt, eine Art Ungeheuer, Schlange oder Drache, den er gerade erschlagen hat. Warum das? Python ist ein Geschöpf der Gaia, Mutter diverser solcher Ungeheuer. Doch bei dieser Geschichte steckten wieder Zeus und Hera dahinter: Zeus hatte ein Techtelmechtel mit der schönen Leto und Hera kam natürlich dahinter ... Als die Zeit reif war für Letos Niederkunft, hatten Hera im Verein mit Mutter Gaia dafür gesorgt, dass Leto keinen Ort auf der Erde fand, wo sie in Ruhe gebären konnte, außerdem hatten sie den schrecklichen Python geschickt, der Leto vernichten sollte. Hera war nämlich geweissagt worden, dass Letos Kinder mit Zeus schöner, mächtiger und strahlender sein würden als ihre eigenen. Wenn Götter hassen, dann wohl unnachgiebig...Doch hier griff jetzt Zeus' Bruder Poseidon ausnahmsweise gütig ein: er ließ aus dem Meer die Insel Delos aufsteigen, die Leto Zuflucht gewährte und sie vor den Nachstellungen Heras verbarg. Leto gebar Zwillinge, einen Jungen und ein Mädchen - die Götter Apoll und Artemis (Diana).Und was tat Apoll nun als erstes?Er verfolgte und tötete den Python, da soll er gerade mal 4 Tage alt gewesen sein. Sein Bogen war absolut treffsicher, doch vielleicht hat ihm ja seine Schwester Artemis dabei geholfen. Der Python hatte noch versucht, in einer Erdspalte zu entkommen. Vergeblich, selbst seine weissagende Kraft hatte ihm dabei nichts geholfen. Doch nun wird Apoll zum Beschützer der Weissagungen, der Künste und des Lichts und sein Heiligtum in Delphi entwickelt sich zu einem bedeutenden religiösen Zentrum der griechischen Antike. Dort hatte das berühmte Orakel seinen Platz, wo die Apollon-Priesterin (die Pythia) in Trance über einer Erdspalte sitzend in die Zukunft schaute. Und nach diesen Orakelsprüchen richteten sich Könige ...
Tapiserie (420 x 400 cm). Figurální scéna v krajině na pozadí otevřeného stanu. U prostřeného stolu sedí Antonius s Kleopatrou, která vhazuje do jeho poháru perlu. Za Antoniem, na hlavě má vavřínový věnec, stojí postava, která drží přilbici se znakem baziliška. Nad milenci se vznáší Amor., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Temperová malba na plátně, je vsazená do stropu. Figurální scéna v krajině. Vpravo sedí Paris, v levé ruce pastýřská hůl, podává pravicí jablko před ním stojící Venuši. Za Paridem Merkur, vedle Venuše Minerva a Juno, před ní malý Amor s lukem., Poche, Preis 1973#, 128-129., Vlček 2000#, 418-422., and Za předlohu výjevu je považován dřevoryt z dílny Virgila Solise. Inspirace však není jednoznačná, kompozice s Venuší a Amorem a odvrácenou ženskou postavou se objevuje u stejného námětu například u Raphaela (grafika Raimondi), Lucase Granacha st.
Kresba (205 x 304 mm). Scenérie v ulicích města. Ženská postava (Mír) prochází městem, v levé ruce drží skloněnou pochodeň, kolem po zemi rozesety zbraně a brnění. Další přinášejí chlapci a kladou je před ní na hromadu. Žena gestem pravé ruky osvobozuje spoutané vězně klečící po její pravici. and Zlatohlávek 1997#, 234, č. XLI.
Mědiryt (36, 7 x 52, 6 cm): nahý Amor přistupuje k lůžku, na němž spí nahá Psýché. Putto Amorovi sundavá toulec, luk leží před ním. Nahoře putto zdvihá závěs nad postelí a nalevo putto hasí oheň vodou, kterou vylévá z hrnce., Fučíková 1997#, I/336, and Podle připojeného nápisu je rytina zhotovena podle terrakotového reliéfu B. Sprangera, který se však nedochoval. Nápis pod výjevem odkazuje na pasáž v Apuleiových Proměnách, kde Venuše žádá Amora, aby ztrestal Psychu za to, že ji zastínila svojí krásou. Výjev však ukazuje Amora, kterého krása Psyché uchvátila natolik, že se do ní sám zamiloval a unesl ji do svého zámku. Trojice putti tento zvrat svými činnostmi komentuje. Levý putto ukazuje pravicí schovanou pod závěsem na Psyché a levicí lije vodu na Amorovu pochodeň, čímž naznačuje, co Venuše od Amora očekávala, totiž že její kráse nepodlehne. Zbývající putti naopak vyjadřují Amorovy myšlenky, prostřední zdvihá závěs a pravý mu sundavá toulec, z něhož měl vzít trestnou střelu. Inspirací pro zobrazení spící Psyché byla slavná antická socha spící Ariadny z vatikánských sbírek. Sprangerovi ji mohl zprostředkovat Giambologna svojí spící Nymfou, podle níž zhotovil bronzovou sošku Antonio Susini (Spící Nymfa, circa 1575, Vídeň), jež byla součástí pražských sbírek císaře Rudolfa II.
Mědirytina, 250 x 180 mm. Figurální výjev v krajině, v popředí vlevo leží Péneios před skálou s vchodem do jeskyně. V pravé ruce opřené o nádobu s vodou drží roh hojnosti, v levé palmovou větev. Nad ním jeho dcera Dafné, která jej objímá kolem ramen. K dvojici přicházejí tři nahé nymfy, na hvách věnec, v rukách amfory., Zlatohlávek 1997#, 152, č.k. 82., and Rytina podle G. Romana získaná do sbírek NG v roce 1959.
Mědirytina (40, 6 x 30, 4 cm): nahý Apollón (zář okolo hlavy, toulec přes rameno), v natažené ruce drží luk, z něhož právě vystřelil na Pythóna., Fučíková 1997#, I/333, and Podle plastiky Adriana de Vries z let 1594-1596 (viz: New York, MMA, Apollón), zrcadlově převráceno. Muller patrně nepracoval podle originálu, ale podle kresby, možná Vriesovy. Mullera Apollónovi přidal zář okolo hlavy, luk, toulec a zasadil jej do mytologického kontextu, delfské krajiny s Pythónem.