Příspěvek pojednává o vybraných aspektech institutu služebností. Cílem této práce není samozřejmě podat kompletní a vyčerpávající výklad celé problematiky.Obsah je rozčleněn do osmi kapitol.První pojednává o římském právu, zdůrazňuje některé římskoprávní zásady, které mají k této problematice stále co říci.Obecně jsou zdůrazněny principiální základy tohoto institutu.Následuje stručný nástin vývoje právní úpravy služebností (věcných břemen) na našem území od ABGB, přes občanské zákoníky z r. 1950 až do platnosti zákona č. 89/2012 Sb. Třetí kapitola se zaměřuje na pojetí služebností v občanském zákoníku. Následující kapitola věnuje pozornost předmětu služebností (služebné věci). Pátá kapitola pojednává
o změně vlastníka služebné věci. Dále se text příspěvku zaměřuje na rozdělení služebností, v návaznosti rozebírá též právní poměry z nich plynoucí. Poslední kapitola je potom věnována jejich zániku. Pochopitelně,
že nebylo možné postihnout veškeré změny a dopady, které přináší nová civilní úprava a tak pozornost byla zaměřena jen na některé z nich. Jde především o široké pojetí věci, nové koncepční pojetí služebností. Nebyly vynechány ani otázky právní kontinuity v právních poměrech ze služebností.Obsah příspěvku nesměřuje jen k pozitivistickým závěrům, ale vychází též z komparace s římským právem a ABGB. Jakkoli se může zdát, že služebnosti jsou ustupujícím institutem, není tomu tak zcela. Pravdou je, že s vývojem společnosti zanikají služebnosti, které nebudou mít zřejmě dalšího významu.Naopak se objevují služebnosti nové, jejichž potřeba vyvstává s rozvojem civilizace. Je tak možné uzavřít, že význam služebností je v průběhu právní historie konstantní, a že potřeba jejich dostatečné legislativní úpravy je bez pochyb and The paper discusses selected aspects of institute of servitudes. The aim of this work is of course not to present a full and exhaustive explanation of the issue. The content is structured into eight chapters. The first chapter deals with the Roman law, highlights the still valid principles of Roman law, and generally highlights the fundamental basics of the institute. Following is a brief outline of the development of the law of servitudes (easements) in our region from ABGB, through to the Civil Code of 1950 and to the validity of Act No. 89/2012 Coll. The third chapter focuses on the concept of servitudes in the Civil Code. The following chapter deals with the subject of servitudes. The fifth chapter discusses the change of the ownership of servitudes. Further the text of the paper focuses on the division of servitudes, and discusses the legal relations arising therefrom. The last chapter is devoted to their demise. Of course, it was not possible to describe all the changes and impacts that
new Civil Code brings and so this paper focused only on some aspects. This is especially the broad concept of “objects” and the new conceptual approach to servitudes. Questions of legal continuity in the legal conditions of servitude have not been omitted. This paper does not focus on the positivist
conclusions only, but is make use of a comparison with Roman law and ABGB. While it may seem that servitude is a retreating institute, is not so completely. The truth is that, hand in hand with the development of society, servitudes disappear and will probably not have another meaning. However
new servitudes emerge, the need arises with the development of civilization. It is thus possible to conclude that the importance of servitudes in the course of legal history is constant, and that the need for adequate legislative provision governing them is without a doubt.