Mors, pompa funebris et vita aeterna. Death, Enshrining the Body and Care for the Welfare of the Deceased in the Narrative Materials of Bohemian and Moravian Premonstrate Canonries in the Early Modern Time.
Zevrubná revize hromadného nálezu lidských pozůstatků z ústředního gravettienského (pavlovienského) sídliště v Předmostí u Přerova prokázala, že nešlo o masový hrob s úplnými skelety, ale pravděpodobně o sekundární depozici nejreprezentativnějších a nejkoherentnějších částí těl zesnulých, pohřbených původně na zemi či nad zemí. Takový způsob pohřbívání lze v mladém paleolitu pokládat za dominatní. V duchu evropské kulturní tradice byly až dosud za pohřby považovány vesměs jen inhumace celých lidských těl. Nálezy jednotlivých kostí se interpretovaly jako důsledek "nerituálního“ zacházení s pozůstatky, nebo naopak jako zbytky rozrušených zahloubených hrobů. and THE MYTH OF THE MASS GRAVE AT PŘEDMOSTÍ U PŘEROVA. ON THE BURIAL CUSTOMS OF THE MORAVIAN GRAVETTIAN. A detailed revision of the mass find of human remains from the Central Gravettian (Pavlovian) settlement at Předmostí u Přerova revealed that it was not a mass grave with complete skeletons, but probably a secondary deposit of the most representative and most coherent body parts of the deceased, who would originally have been interred on or above the ground surface. This mode of burial seems in the Upper Palaeolithic to have been dominant. Hitherto, in accordance with European cultural traditions, a burial has generally only been regarded as the inhumation of a whole human body; finds of individual bones have been interpreted as the result of the „non–ritual“ ill–treatment of remains, or alternatively as the remains of disturbed grave pits.