Článek se věnuje kritice ontologického personalismu, podle kterého je každý lidský jedinec osobou na základě té skutečnosti, že patří do biologického druhu Homo sapiens. Je ukázáno, že druhové členství Homo sapiens není nutnou ani postačující podmínkou k získání morálního statusu osoby, protože jedinec by měl být osobou díky tomu, že vlastní jisté osobu-činící charakteristiky, a nikoli proto, že patří do jisté genealogické linie. Dále je představeno genetické kritérium osoby, podle kterého je lidským jedincům vrozená základní kapacita, kterou mají od počátku jejich existence. Tato kapacita zapříčiňuje u těchto jedinců vývoj osobu-činících charakteristik. Lidský jedinec je díky této kapacitě osobou už od okamžiku početí, a nikoli až když se mu dostatečně vyvinou osobu-činící charakteristiky. Ukázal jsem mimo jiné, že genetické kritérium osoby je morálně nezdůvodnitelné, protože by nemělo být morálně relevantní vlastnění určité kapacity (DNA), ale reálná dispozice projevit tuto kapacitu. and The article deals with criticism of ontological personalism. According to ontological personalism every human being is a person because he belongs to the biological species Homo sapiens. It is shown that the membership of Homo sapiens is not a necessary or sufficient condition for obtaining the moral status of a person. An individual should be a person because they possess certain personal characteristics and not because they belong to a certain genealogical line. Further, the article deals with the genetic criterion of a person. Human individuals have innate basic capacity that they have from the beginning of their existence. The human individual is therefore a person from the moment of conception. I have shown, among others, that the genetic criterion of a person is morally unjustified. There is no morally re levant h aving certain capacities (DNA), but the real disposition to show this capacity.