Text problematizuje některé navyklé způsoby vnímání represí a perzekucí v komunistickém Československu, k nimž patří implicitní ztotožňování těchto jevů s násilím vykonávaným Státní bezpečností a s politickými procesy. Autor se zasazuje za jejich komplexní pojímání, a to v různosti jejich podob a projevů, kontextů a účelů, v příbězích obětí i pachatelů, v reflexi a důsledcích pro jednání české a slovenské společnosti. Upozorňuje přitom na často zjednodušené užívání statistických údajů o počtu odsouzených za politické trestné činy, které vytváří poněkud nadsazený obraz represí v padesátých letech, vůči nimž jsou léta šedesátá až příliš samozřejmě vnímána kontrastně jako doba politického uvolnění, což je z hlediska politických justičních represí minimálně do poloviny této dekády neoprávněné. and Jaroslav Cuhra.
Sociology and sociological theory have been effective in analyzing societal and institutional conflict and violence, but less so in analyzing the specifics of interpersonal violence. This article examines the sociological significance of domestic violence. This relationship, or sometimes its neglect, is underlain by several tensions and paradoxes, which in turn have broader implications for sociology, sociological theory and social theory. These matters are examined through: the possible paradox of violence and intimacy in the phenomenon of domestic violence; the importance of the naming and framing of such violence; explanation, responsibility and agency; and gender, hegemony and discourse in men’s violence to known women, as part of a multi-faceted power approach., Jeff Hearn., and Obsahuje použitou literaturu