In this paper I argue that the idiosyncrasy of linguistic competence fosters semantic conceptions in which meanings are taken for granted, such as the one that Quine calls ''uncritical semantics'' or ''the myth of the museum''. This is due to the degree of automaticity in the use of language which is needed for fluent conversation. Indeed, fluent conversation requires that we speakers instinctively associate each word or sentence with its meaning (or linguistic use), and instinctively resort to the conceptual repertoire of our language, without calling into question that the meaning of a particular word, or the conceptual repertoire of our language, could have been different than they are. This habit of taking meanings for granted, inherent to our linguistic ability, sometimes interferes with our semantic research, hampering it. In order to illustrate this problem, I pinpoint four places in Quine’s work where, despite his acknowledged analytical rigour, and despite his congenital aversion to the habit of taking meanings for granted, he himself appears to slip into this habit, inadvertently., V tomto příspěvku tvrdím, že idiosynkrace jazykové kompetence podporuje sémantické koncepty, ve kterých jsou významy považovány za samozřejmost, jako je ta, kterou Quine nazývá ,,nekritickou sémantikou'' nebo ,,mýtem muzea''. To je způsobeno stupněm automatiky při používání jazyka, který je nezbytný pro plynulou konverzaci. Plynulá konverzace vyžaduje, abychom my, mluvčí, instinktivně sdružovali každé slovo nebo větu s jeho významem (nebo lingvistickým použitím) a instinktivně se uchylovali k konceptuálnímu repertoáru našeho jazyka, aniž bychom zpochybňovali, že význam určitého slova nebo konceptuálního repertoáru našeho jazyka, mohlo být jiné než oni. Tento zvyk brát významy za samozřejmé, vlastní naší jazykové schopnosti, někdy se střetává s naším sémantickým výzkumem a brání tomu., and Gustavo Picazo
Článek pojednává o fobii z hlediska psychosémantického přístupu. Pomocí systému významu (Kreitler, Kreitler, 1990) byly porovnávány významové profily skupiny fobiků a kontrolní skupiny. Tato studie podpořila výzkumnou hypotézu, že jedinci vykazující zřetelné fobické strachy se budou lišit od kontrolní skupiny ve způsobu zpracování významu, operacionalizovaném jako četnosti užití jednotlivých významových proměnných. Chceme-li vystihnout charakteristické rysy fobiků, je třeba zmínit především pasivitu ve smyslu neochoty aktivně zasáhnout do běhu věcí v okolním světě, zaměření na vnitřní prožitkový svět a fantazii a emoční nestabilitu. Při podrobnější analýze bychom zmínili ještě specifický kognitivní styl spočívající ve velmi zdatném využívání analytického a abstraktního myšlení při kontrole okolního prostředí. V kontrastu k němu se zde ale projevuje nechuť či neschopnost kognitivně ovládnout svůj vnitřní prožitkový svět, ve kterém emoce dominují nad racionálními složkami. Ani ve vztahu k vnějšímu prostředí se ale nezaměřují na skutečnou podstatu věci, ale spíše přeceňují detaily a emočně nabité signály. To může vést až k rigiditě chování.