Sochy na atice: vlevo pololežící žena s květinami (Flóra) vpravo muž s lyrou (Apollón), po stranách čtyři skupiny putti., Poche, Preiss 1973#, 92, obr. 86., and Vlček 1999#, 383-385.
Nástěnná malba: antikizující zahradní architektura, částečně v ruinách, nalevo socha nahé bohyně. V popředí je skupina tří vousatých mužů a žena. Po stranách menší panely, nalevo Apollón sedí a hraje na lyru, napravo Pan hraje na syrinx., Preiss 1956#., Vlček 1999#, 471-475., and Výjev je velmi poničen zejména v dolní části restaurován jenom náznakově (hudebníci ?), takže téma nelze určit.
Kresba perem a štětcem ((320 x 195 mm). Kompozice na malé vyvýšenině u vodní hladiny. Na skalisku sedí mladý muž s vavřínovým věncem na hlavě, hraje na lyru, sedí na hřbetě velké ryby, která z tlamy vyvrhuje dítě, jinocha a starce, ten se zavřenýma očima již leží pod vodou., Volrábová 2007#, 132-133., and Patrně návrh na městskou kašnu se symboly života a smrti. Latinský nápis by mohl být parafrází textu básně Johanna Jacoba Balde, ze sbírky De Vanitate Mundi, 1636. Pokud by tomu tak bylo, muselo by se jednat o jiného autora než H. Krumpera, který zemřel roku 1634.
Kresba perem a štětcem (134 x 185 cm). Scéna v krajině, pod stromem sedí nahý mladík, za hravou sluneční kotouč, hraje na lyru. V pozadí průhled do krajiny s architekturou. Na zadní straně listu studie různých postav., Volrábová 2007#, 46-47., and Námět původně určen jako Orfeus (Fučíková 1969).
Mědiryt (297 x 168 mm). Dole sedící Apollón, hraje na lyru, proti němu sedí Pan, v levé ruce drží syrinx, nad nimi letí putto, troubí na roh., Zlatohlávek 1997#, 107, č. 48., and Do sbírek NG převedeno v roce 1949 z NM v Praze. Rytina podle jedné ze čtyř kompozic, podle nástěnné malby Francesca Primaticcia (stropu ve Fontainebleau). Podle ikonografického významu fresek, které mají planetární symboliku, dá se soudit, že hudební soutěž mezi Apollónem a Panem má vyjadřovat kosmickou harmonii.
Kresba perem (412 x 322 mm). Scéna v krajině, v popředí sedí šelmy, uprostřed Orfeus hrající na lyru, vedle něho jelen. Na struny, stoupající z Orfeovy lyry k oblakům, hraje múza Erató, za ní v oblaku alegorická postava lásky zdvíhající v pravici hořící srdce., Preiss 1979#, 52, č. k. 77., and Kresba (značeno IV), z cyklu návrhů na výzdobu sálu předků zámku Vranov nad Dyjí. Héraklés, (dále Orfeus, Perseus, Théseus a Odysseus), personifikují ctnosti a hrdinské činy Althannů.
Mědiryt (356 x 474 mm). Apollón a múzy na Parnasu., Zlatohlávek 1997#, 47, č. 20., and Rytina pochází ze zámku Libochovice (od r. 1945 v NG). Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (1775-1847), manželky Františka Dietrichsteina (Zlatohlávek 1997, 8-9). Raimondi ji vytvořil podle ztracené kresby k fresce Raffaela ve Vatikánu (Stanza della Segnatura). Dílo zde bylo pro řadu umělců až do 17. století nedostupné, proto se Raimondiho grafika stala pro další umělce velmi důležitým zprostředkovatelem Raffaelova zpracování tohoto námětu.
Portrét hudebního skladatele V. J. Tomáška, za ním v nice antická socha Apollóna s lyrou., Blažíčková-Horová 1998#, s. 36, č.18., and Soška v pozadí za portrétovaným skladatelem byla interpretována jako Múza (Blažíčková-Horová 1998, s. 36). Múzy však nebyly zobrazovány nahé a postava představuje muže. Jedná se o běžný antický typ nahého Apollóna s lyrou a rukou nad hlavou na znamení uměleckéhi transu.
Na reverzu mince s portrétem básníka a politika Pontana je postava múzy, v levé ruce drží lyru, v pravici globus., Chlíbec 2006, 254-255, č. 120, obr. s. 255., and Uranie je evokací Pontanovy básně Urania.
Pediment se štukovým reliéfem (v. 198, š. 560 cm): Orfeus sedí a hraje na lyru, kolem něho sedí různá zvířata., Denkstein 1958#, 154, č. k. 185, obr. 168, 169., and Reliéf s Orfeem pochází z klasicistní budovy veřejné tančírny na ostrově Štvanici v Praze, zbořené r. 1909. Orfeus hrající zvířatům byl inspirován antickým příběhem, souvisel však patrně také s názvem a původním společenským využitím ostrova. Od 16. století tu byla dřevěná kruhová budova, která do roku 1802 sloužila jako amfiteátr, v němž byla pro zábavu štvána zvěř (jeleni, medvědi, kozy, oslíci).