Mědirytina a lept, 246 x 178 mm. Výjev v krajině, v poředí vůz tažený dvěma lvy, na voze sedí Kybelé, trůn zdobí rohy hojnosti, levá noha nakročena na globu se znázorněným zodiakem. V levé ruce opřené o nakročenou nohu drží plod anansu a obilné klasy. Pod jejíma nohama zvířata (ovce, ježek, pes, králík). V pozadí průhled do krajiny s výjevy sklizně., Zlatohlávek 1997#, 150, č.k. 80., and Rytina podle G. Romana, získaná do sbírek r. 1959.
Mědiryt ( 194 x 264 mm). Bakchický průvod. V popředí na zemi tabulka s iniciálami autora, zcela vpravo dvojice Faunů. Jeden z nich sedí, druhý mu z měchu nalévá víno do úst, před nimi jde lev a osel. Na oslu sedí opilý Silén (v levé ruce miska na víno), je podpírán dvěma Satyry (jeden drží masku, druhý se opírá o lva a pravou nohou stojí na kruhové nádobce s otevřeným víkem). Před oslem dvě mainady (jedna s kastanětami, druhá s košem hroznů) a dva putti se Satyrem. Jeden putto drží hrozen, druhý sedí na pytlech a drží spolu se Satyrem obruč, do které strká hlavu kozel. Satyr drží v levé ruce hady. V pozadí chrám, dva Fauni šlapající hrozny ve velké kádi, hermovka, před ní objímající se dvojice., Zlatohlávek 1997#, 125, č. 57; Gregori 2003#,, and V NG od r. 1981 (dar Huga Richtera, původně ze sbírky vídeňského sběratele Carla Mienzila). Rytina podle G. Romana nebo Raffaela. Motiv opilého Siléna na oslu je inspirován antickým sarkofágem (srov. Bober, Rubinstein s. 116, č. 83).
Bronzová plaketa ( 3, 8 x 2, 5 cm), nahý Herkules stojí a dusí lvem, jehož hlavu tiskne ke své hrudi., Chlíbec 2006#, 362-363, č. 171., and Pochází ze sbírky E. Filly.
Olejomalba na měděném plechu (kabinet 152 x 102 x 43 cm). Scéna v krajině u kašny se sochou říčního boha. Před kašnou leží mrtvý Pyramos, nad ním stojí Thisbé která se chystá spáchat sebevraždu, v pozadí lev. and Seifertová 2001#, 68, č. k. 54.
Bronzový odlitek (v. 12 cm, š. 9, 6 cm). Bronzový reliéf s vyobrazením Amora sedícího na lvu, v pravé ruce drží šíp., Chlíbec 2006#, 198-199, č. 94, obr. s. 199., and Dílo pochází ze sbírky Emila Filly. Renesanční autor mohl být formálně inspirován antickými mozaikami a gemami se stejnou ikonografií. V renesančním umění je výjev interpretován jako vítězství všemocné lásky. Zobrazení bylo součástí dobových emblematických příruček, kde Amor s lukem a šípem drží lva na uzdě (e. g. Daniël Heinsius, Emblemata amatoria, Amsterdam 1601 a 1607/8).
Novoklasicistní budova byla původně zbudována v roce 1806, pro hraběte Vince Sándora, patrně podle plánů vídeňského architekta Johanna Amana ve spolupráci s uherským architektem Mihály Pollackem. V roce 1867 byla přestavěna jako sídlo předsedy vlády. V letech 2000 - 2002 proběhla rekonstrukce paláce, při níž byla alespoň částečně obnovena podoba budovy z roku 1806, dnes je zde sídlo prezidenta ("Köztársasági Elnöki Hivatal"). Reliéf na tympanonu hlavního průčelí zobrazuje hrdinské činy příslušníků rodu Sándor. Západní fasádu a průčelí zdobily původně dva vlysy, na levé straně fasády je vlys původní (1808), výzdoba pravé poloviny fasády pochází až z doby pozdější rekonstrukce (1867).Vlys nalevo od bočního vchodu (1808, viz fotodokumentace), jehož autorem je patrně bavorský sochař Anton Kirchmayer, zobrazuje průvod, který směřuje k oltáři. U oltáře stojí Vesta, za ní jdou dva trubači troubící na mušle, za nimi Jupiter a Juno, ruce mají svázané festonem, který nesou dva putti, za nimi jdou dvě ženské postavy zahalené do vlající drapérie, první nese Jupiterovu korunu, druhá palmovou ratolest, za nimi trojice mužů v bederních zástěrkách táhnou vůz, v němž sedí Venuše a Amor (křídla a šíp), za vozem kráčí Vulkán (kladivo) a Merkur (okřídlená čapka, střevíce a kaduceus), za nimi Herkules (kyj, jablka Hesperidek v ruce za zády), Saturn (na rameni má dítě) a postava v bederní roušce z listí s nějakým předmětem na zádech, pak Mars ve zbroji, za ním putto držící feston, na němž je přivázán lev, na kterém sedí další putto, za lvem jde panter a Bakchus (panteří kůže, věnec z vinné révy, thyrsos a vinný hrozen v ruce), pak Apollón (luk, toulec se šípy) a poslední Paris (frygická čapka, poutnická hůl, jablko), v levém horním rohu je vidět část žezla, na němž sedí orel (snad připomínka římské triumfální regálie).Vlys napravo od bočního vchodu zobrazuje skupinu tančících nymf nesoucích festony, v pravé polovině reliéfu skupina putti. Na zemi leží kružítko a trojúhelník, dvojice putti - jeden drží triangl, druhý lyru, vedle nich stojí múza držící svitek, pak další putto kreslící vousatého muže, za malířským stojanem je sokl s mužskou bustou., Medvey 1939, s. 12; Szatmári 2001, s. 42-43., and Starší vlys s průvodem Olympanů na levé straně západního průčelí zobrazuje podle maďarské literatury průvod Venuše a vlys po pravé straně slavnosti na Helikónu.Postava dívky ukazující na oltář se zapáleným ohněm (na boční straně oltáře reliéf s Amorovým lukem a toulcem se šípy) je Vesta, ochránkyně rodinného krbu, ale i Říma a celé Římské říše. Je zde tedy patrně zobrazen svatební obřad s průvodem olympských bohů.Helikónem bylo nazýváno pohoří v Boiótii zasvěcené Apollónovi a múzám, s Diovým oltářem a chrámem, mýtické místo, kde tryskal legendární pramen básnické inspirace odkrytý bájným Pegasem. Přebývaly zde múzy - v tomto případě je zobrazeno deset tančících dívek, které nemají žádné atributy, nejsou tedy zobrazením konkrétních múz.