Nedávný nález románského portálu západního průčelí cisterciáckého kostela v Plasích patří k nejvýznamnější domácí medievistické a také památkářské události posledních let. Výzdoba exteriérové strany jeho tympanonu nese reliéf, v interiéru se nachází unikátní nástěnná malba s motivem labyrintu. Na obou stranách spatřujeme dvakrát opakovaný motivy kříže. Na reliéfu jsou kříže zobrazeny jako procesní, na malbě je kříž akcentován ve středu cesty labyrintem umístěném v centru kříže, který je vymezen pozadím plochy. Obě strany interpretačně spojuje zásadní idea pohybu (procesní kříže, cesta labyrintem), a ta je spjata též se samotnou funkcí portálu; vstupovalo se jím z vnějšího profánního světa do posvátna církve-chrámu (ecclesia). Motiv labyrintu se v umění objevuje od antiky po současnost. V každé z epoch se uplatňoval ve zcela odlišných kontextech, jež korespondovaly s radikálně odlišnými funkcemi konkrétních labyrintů. První labyrint v křesťanském chrámu pochází ze 4. století. Od 9. století jej běžně nalézáme v různých významech v rukopisech. V evropské sakrální architektuře se vyskytovaly přibližně pouze v rozmezí 12. a 15. století. V následných staletích se přesunuly spíše do exteriérů s odlišnými světskými významy (zvl. zahradní bludiště). Labyrint v Plasích je třeba interpretovat na základě soudobých labyrintů dochovaných zejména ve Francii a Itálii a také v zrcadle středověkých etymologických výkladů slova labyrinthus. Na jedné straně reprezentoval nelehkou cestu kříže (imitatio Christi), na druhé formuloval komplikovaný a přitom triumfální vstup do lůna církve. Oba výklady nebyly protikladné, doplňovaly se, a navíc mohly absorbovat další významové roviny. Proto také mohl labyrint v Plasích v jednom ze svých etymologických výkladů (labor et intus) asociovat řádové heslo Ora et labora a v dalších významových odkazech též aktuálně prožívané křížové výpravy do Svaté země, které v té době hýbaly celou Evropou a nebyly živým námětem jen na vladařských dvorech (zakladatelem kláštera byl český panovník), ale právě i v nitru cisterciáckého řádu. and The discovery of the Romanesque portal of the western facade of the Cistercian church in Plasy is one of the most important events of recent years for Czech medievalists and conservationists. The exterior side of its tympanum carries a relief, while on the interior side there is a unique wall painting of a labyrinth. On both sides appear repeated crosses. On the relief they are depicted as processional, while in the painting the theme of the cross is emphasised with one cross in the centre of the way through a labyrinth that is itself set in the centre of another cross delineated in the background. In terms of interpretation, the two sides are linked by the idea of movement (the processional crosses, the path through the labyrinth) and this is also connected with the very function of the portal, through which one moves from the external profane world into the sacral church (ecclesia). The theme of the labyrinth has appeared in art from antiquity up to the present day. In every epoch it has been applied in different contexts that corresponding with the different functions. The first labyrinth in a Christian church dates from the 4th century. From the 9th century the labyrinths appear also in manuscripts. In European sacral architecture, the theme appears only in — roughly — the 12th to 15th centuries. The labyrinth in Plasy needs to be considered with an eye to other labyrinths of the period that have survived, particularly in France and Italy, and to medieval etymological interpretations of the word labyrinthus. Labyrinthus represented the hard way of the cross (imitatio Christi), but also a difficult yet triumphant journey into the womb of the Church. These interpretations were not contradictory but rather complementary and could absorb different levels of meaning. Thus, the labyrinth in Plasy could also be associated in one etymological meaning (labor et intus) with the order’s maxim Ora et labor, and also be an allusion to the crusades, which were causing a great stir throughout Europe at the time and inspired artistic production not just in the courts of rulers, but inside the Cistercian order itself.
This study analyses the chromotope of the suburb of Stínadla (“The Shades”), which plays a key role in the narrative organization of the cult “Stínadla” trilogy by Jaroslav Foglar, comprising his novels Záhada hlavolamu (Mystery of the Conundrum, 1941), Stínadla se bouří (The Shades in Revolt, 1947) and Tajemství velkého Vonta (Secret of the High Vont, 1986). The spacial structure of the trilogy’s text is divided into two spheres — the suburbs separated by a boundary, with their distinctive structure. By crossing this boundary the boys in the Rychlé šípy (“Rapid Arrows”) gang enter Stínadla, a labyrinthine chronotope with radically different rules, a dangerous unknown space where they lose their bearings and continually find themselves in danger. The labyrinthine topology of Stínadla impedes the gang and causes them to get lost. As they are escaping, Rychlé šípy come across transverse passageways between individual locations. The atmosphere is another stylistic and motif-based emanation of the Stínadla chronotope. and The chronotope textually constructed in this manner helps to generate the mysterious adventure story: as by crossing the boundary and infiltrating the Vont community the protagonists find themselves encountering a space where they generate the events of an adventure story. Another emanation of this chronotope is the special caste of boys who inhabit this space — the Vonts, whose character is determined by the topography and architecture of this labyrinthine suburb. The Vonts’ organization is structured on the model of a secret society with sacralized rituals. The “hedgehog in a cage” conundrum as a talisman is a sacral object symbolizing power and safeguarding unity within Stínadla. It is a mysterious object, a quest object, which sets the story in motion, as well as an object with a market value (an invention). In the trilogy the Stínadla chronotope generates three analogous plots, each of which is a mystery story built on the structure of an investigation, a quest for a mysterious object and the revelation of a dark tale from the past, in each of which the motif of the tragic demise of a boy plays a role, together with the mystery of his death and the notes he wrote before his death. The demonic Stínadla even has a destructive effect upon the Rychlé šípy boys themselves, sowing discord amongst them and an atmosphere of suspicion. For example, this chronotope even generates a dark doppelgänger of the exemplary Mirek Dušín.