Nároží vpravo nahoře pod římsou, první dvojice zleva: bezvousý mladík s kyjem na pravém rameni, kolem beder má uvázanou lví kůži pravicí drží fasces (Theseus); vedle stojí žena, pravou rukou společně s mladíkem drží fasces (Republika). Druhé sousoší: žena drží v pravé ruce svěšené podél těla palmovou větévku, v pozdvižené levici drží vavřínový věnec (Victoria); vedle ní stojí vousatý muž v čapce, drží kladivo spočívající na kovadlině (Vulkán). S tímto výkladem korespondují sochy nad edikulou: zleva nahá mladá žena (Venuše) držící štít s portrétem vousatého muže (Michelangelo?) - alegorie Umění, vpravo nahý mladý muž drží v pravé ruce pochodeň, vedle něho svitek, v levé ruce drží okřídlené kolo, u jeho nohou foukající andílčí hlava - alegorie předpokladů Pokroku., Medvey 1939, s. 59; Déry 1991, s. 40; Gábor s 2002, s. 15-17., and Žena, která společně s mladíkem drží fasces - symbol republiky, jako celek představuje personifikaci Athénské republiky. Dvojice stojící vedle, Victoria a Vulkán (oslava vítězství Průmyslu). S tímto výkladem korespondují sochy nad edikulou (alegorie Umění a Pokroku). Postavy na nároží vpravo lze jako celek interpretovat jako alegorii Občanské svornosti a Hospodářské prosperity.
Řadový, čtyřpodlažní, nájemní dům. Nad okny 1. patra dlouhý pás reliéfu s mnohočetnou kompozicí figur mořských božstev, oblud (mořský kůň, Kentaurka), Tritonů a putti. and Téma mořského thiasu bylo už od antiky symbolickým vyjádřením bohatství a hojnosti.
Čtyřpatrová nárožní budova směřující do náměstí, v rohovém průčelí nad vchodem v nikách dvě plastiky, vlevo stojící postava muže s kyjem (Herkules), vpravo nahá mladá žena, v pravé ruce drží skloněnou palmovou ratolest, levá ruka spočívá na ňadru (Plodnost, nebo Čistota). and Obě plastiky se inspirují antikou, postava muže představuje Herkula, postava nahé ženy s palmovou ratolestí a rukou spočívající na ňadru je patrně personifikací plodnosti nebo čistoty
Herkules (nahý, lví kůži přes pravé rameno) kráčí doleva a oběma rukama zdvihá velký kyj nad hlavu. Hydra se třemi dračími hlavami a psím tělem je za hrdinou, kráčí doleva a jedna z jejích hlav se otáčí k Herkulovi. Napravo palma, zbytek pozadí vyplňuje perspektivně znázodněná městská hradba s ornamentálním vlysem pod horním okrajem a cimbuřím. Před hydrou je městská brána., Bažant 2006#., and Herkules bojující s lernejskou Hydrou měl nepochybně antický vzor, ale jeho původ nelze přesně určit. Antický prototyp byl známý z mincí a dalších snadno dostupných předmětů. Klasické vzory určily i to, že pražský Herkules kráčí s kyjem vysoko zdviženým nad hlavou a jeho tělo je spirálovitě otočeno okolo vlastní osy tak, že mu nevidíme do tváře. V době, kdy vznikaly pražské reliéfy, nacházíme tento ikonografický typ velice často v dekorativním umění, nejen v Itálii, ale i v záalpské Evropě. Postoj Herkula i podobu hydry lze srovnat například s bronzovou sochou vystavenou dnes v Louvru, která vznikla v severní Itálii ve stejné době jako pražský reliéf. Do výzdoby Belvedéru byl Herkules začleněn jako vzor hodný následování a monstra, s nimiž bojoval, symbolizují zlo. Výjev s Herkulem a Hydrou je na Belvedéru umístěn pod emblémem českého královského lva, jelikož v renesanční Evropě byla hydra považována za vhodný symbol pro úskočného nepřítele, lze ji v tomto kontextu chápat jako ztělesnění Ferdinandových nepřátel v českém království.
Plexippos (vousy, antická zbroj s přilbou, vysoké kožené boty) a Toxeus (antická zbroj s přilbou, vysoké kožené boty, kyj) nesou na klacku hlavu kalydónského kance zabalenou v látce. Stromy na obou stranách., Bažant 2006#, 315., and Reliéf zobrazuje Meleagrovy strýce, jak hlavu kalydónského kance odnášejí. Meleagrovo rozhodnutí věnovat trofej Atalantě je totiž urazilo a trofej dívce odňali, na což Meleagros reagoval tím, že oba zabil.
Freska: Giganti jsou nazí s dlouhými vlasy, stojí na skále.V dolním plánu dva Giganti zdvihají balvany, za nimi dva Giganti útočí kopím a kyjem na Olympany zobrazené v horní části obrazu. Olympané se brání spoza mraků, uprostřed je Jupiter s okřídleným bleskem v napřažené ruce, napravo Neptun s trojzubcem. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny., Karner 2007#, 132-134., and Prostřednictvím čtyř výjevů zobrazujících Gigantomachii, Železný věk, Stříbrný věk a Zlatý věk byl Valdštejn oslaven jakožto nástroj Božího plánu, podle něhož má potomek Aenea, habsburský císař, znovu nastolit Zlatý věk . Výjevy jsou seřazeny v první knize Ovidiových proměn od Zlatého věku k Gigantomachii, ale v Audienčním sále je předpovězen opačný postup: východiskem je naopak nejhlubší úpadek, vzpoura Gigantů proti Olympanům. Oba výjevy ilustrující úpadek světa (Gigantomachie a Železný věk jsou umístěny směrem k vnějšímu světu, tedy na náměstí před Valdštejnským palácem. Stříbrný a Zlatý věk byly umístěny na protilehlé straně, Zlatý věk vedle okna vedoucího na zahradu Valdštejnského paláce, která se tak stala jeho symbolickou kulisou. Dalším inscenačním prvkem bylo umístění Gigantů nad krb, jehož plameny se tak staly součástí obrazového prostoru.
Novoklasicistní budova byla původně zbudována v roce 1806, pro hraběte Vince Sándora, patrně podle plánů vídeňského architekta Johanna Amana ve spolupráci s uherským architektem Mihály Pollackem. V roce 1867 byla přestavěna jako sídlo předsedy vlády. V letech 2000 - 2002 proběhla rekonstrukce paláce, při níž byla alespoň částečně obnovena podoba budovy z roku 1806, dnes je zde sídlo prezidenta ("Köztársasági Elnöki Hivatal"). Reliéf na tympanonu hlavního průčelí zobrazuje hrdinské činy příslušníků rodu Sándor. Západní fasádu a průčelí zdobily původně dva vlysy, na levé straně fasády je vlys původní (1808), výzdoba pravé poloviny fasády pochází až z doby pozdější rekonstrukce (1867).Vlys nalevo od bočního vchodu (1808, viz fotodokumentace), jehož autorem je patrně bavorský sochař Anton Kirchmayer, zobrazuje průvod, který směřuje k oltáři. U oltáře stojí Vesta, za ní jdou dva trubači troubící na mušle, za nimi Jupiter a Juno, ruce mají svázané festonem, který nesou dva putti, za nimi jdou dvě ženské postavy zahalené do vlající drapérie, první nese Jupiterovu korunu, druhá palmovou ratolest, za nimi trojice mužů v bederních zástěrkách táhnou vůz, v němž sedí Venuše a Amor (křídla a šíp), za vozem kráčí Vulkán (kladivo) a Merkur (okřídlená čapka, střevíce a kaduceus), za nimi Herkules (kyj, jablka Hesperidek v ruce za zády), Saturn (na rameni má dítě) a postava v bederní roušce z listí s nějakým předmětem na zádech, pak Mars ve zbroji, za ním putto držící feston, na němž je přivázán lev, na kterém sedí další putto, za lvem jde panter a Bakchus (panteří kůže, věnec z vinné révy, thyrsos a vinný hrozen v ruce), pak Apollón (luk, toulec se šípy) a poslední Paris (frygická čapka, poutnická hůl, jablko), v levém horním rohu je vidět část žezla, na němž sedí orel (snad připomínka římské triumfální regálie).Vlys napravo od bočního vchodu zobrazuje skupinu tančících nymf nesoucích festony, v pravé polovině reliéfu skupina putti. Na zemi leží kružítko a trojúhelník, dvojice putti - jeden drží triangl, druhý lyru, vedle nich stojí múza držící svitek, pak další putto kreslící vousatého muže, za malířským stojanem je sokl s mužskou bustou., Medvey 1939, s. 12; Szatmári 2001, s. 42-43., and Starší vlys s průvodem Olympanů na levé straně západního průčelí zobrazuje podle maďarské literatury průvod Venuše a vlys po pravé straně slavnosti na Helikónu.Postava dívky ukazující na oltář se zapáleným ohněm (na boční straně oltáře reliéf s Amorovým lukem a toulcem se šípy) je Vesta, ochránkyně rodinného krbu, ale i Říma a celé Římské říše. Je zde tedy patrně zobrazen svatební obřad s průvodem olympských bohů.Helikónem bylo nazýváno pohoří v Boiótii zasvěcené Apollónovi a múzám, s Diovým oltářem a chrámem, mýtické místo, kde tryskal legendární pramen básnické inspirace odkrytý bájným Pegasem. Přebývaly zde múzy - v tomto případě je zobrazeno deset tančících dívek, které nemají žádné atributy, nejsou tedy zobrazením konkrétních múz.