The subfamily Metriorrhynchinae is the most species-rich clade of Lycidae (Coleoptera). A recent proposal suggests that the Erotinae is a sister group of the Metriorrhynchinae. Within the Metriorrhynchinae, evidence is presented for the monophyly of the Conderini and Metriorrhynchini and their sister group position. The Trichalina, Hemiconderina and Metriorrhynchina form the tribe Metriorrhynchini. The relationships between the basal lineages of this group are poorly understood. Several clades are distinguished within the Metriorrhynchina, but there is only weak evidence supporting a relationships between them. The distribution of individual clades is discussed. Carathrix Kleine, 1926 (= Pseudodontocerus Pic, 1921), Dilolycus Kleine, 1926 (= Metriorrhynchus Gemminger et Harold, 1869), Flabelloporrostoma Pic, 1923 (= Metriorrhynchus Gemminger et Harold, 1869), Rossioptera Kasantsev, 1988 (= Xylobanellus Kleine, 1930), Samanga Pic, 1921 (= Broxylus C.O. Waterhouse, 1879), Strophicus C. O. Waterhouse, 1879 (= Enylus C.O. Waterhouse, 1879), and Tapromenoeus Bocak et Bocakova, 1989 (= Prometanoeus Kleine, 1925) are proposed as junior synonyms. Pseudosynchonnus Pic, 1922 is transferred to the Erotinae (Taphini) and Pseudosynchonnus Pic, 1922, Protaphes Kleine, 1926, and Parapyropterus Kleine, 1926 are proposed to be junior subjective synonyms of Lycoprogenthes Pic, 1915. Redescriptions of Metriorrhynchinae genera and a key to genera are provided.
V barokní zahradě zámku Großsedlitz, socha stojící ženy v antikizujícím oděvu. Bohyně Kybele, u pasu má klíče, v levé ruce drží ovocné plody a vinné hrozny, na hlavě má hradební korunu, u jejích nohou leží lev. and Georg Dehio Handbuch der Deutschen Kunstdenkmäler. Bd. Dresden. München, Berlin (Deutscher Kunstverlag) 2005, s. 237.
Two new species of Polydictya Guérin-Méneville, 1844 from Vietnam, P. grootaerti sp. n. from Central Vietnam and P. drumonti sp. n. from North Vietnam, are described and compared with the closest species, P. chantrainei Nagai & Porion, 2004 and P. kuntzi Nagai & Porion, 2004. The male genitalia are described and illustrated for the two new species as well as for P. vietnamica Constant & Pham, 2008 for the first time. Habitus details and photographs, a distribution map and photographs of specimens in nature when available, are provided. The occurrence of P. vietnamica from Thailand and Northeast India, noted here for the first time based on photographs taken in nature, requires confirmation based on the examination of specimens. An identification key to the species of Polydictya from the Indochinese region is provided., Jérôme Constant, Hong-Thai Pham., and Obsahuje bibliografii
We compared the larval morphology of the genera Ataenius and Aphodius. The third larval instars of five Ataenius species: Ataenius opatrinus Harold, A. picinus Harold, A. platenis (Blanchard), A. simulator Harold and A. strigicauda Bates, are described or redescribed and illustrated. The most important morphological characteristics of the larvae of Ataenius are found in the respiratory plate of thoracic spiracle, the setation of venter of the last abdominal segment, the setation of the epicranial region and the morphology of the epipharynx. A key to larvae of the known species of Ataenius is included.
The larvae of Netocia morio (Fabricius, 1781), Netocia oblonga (Gory & Percheron, 1833), Potosia opaca (Fabricius, 1787) and Potosia cuprea brancoi Baraud 1992 are described. Comparison of the morphology of both genera revealed important differences in raster structure, mandibles and frontal setae. The systematic position of both genera based on larval characteristics is discussed. Some aspects of larval biology are discussed.
The third instar larvae of three Anisoplia species, Anisoplia baetica Erichson, 1847, Anisoplia depressa Erichson, 1847 and Anisoplia remota Reitter, 1889 are described and illustrated to show the diagnostic characters of the species. The third instar larva of the monospecific genus Anthoplia, represented by Anthoplia floricola (F., 1787) is also described and illustrated. These four species are included in a revised key to the larvae of Anisopliini, which now includes four genera, and ten species. The taxonomic status of Anthoplia based on the larval morphology, is discussed.
The New World genus Lepidosina Marshall & Buck gen. n. is described including nine new and two previously described species: L. angusticercus Marshall & Buck sp. n. (Caribbean, Central and South America), L. argentinensis Marshall & Buck sp. n. (Argentina), L. cubensis Marshall & Buck sp. n. (Cuba), L. evanescens Marshall & Buck sp. n. (Central and South America), L. gibba (Spuler) comb. n. (Florida, Caribbean), L. inaequalis (Malloch) comb. n. (southern U.S.A., Central America, Venezuela), L. multispinulosa Marshall & Buck sp. n. (Ecuador, Peru), L. platessa Marshall & Buck sp. n. (Bolivia), L. proxineura Marshall & Buck sp. n. (Brazil), L. quadrisquamosa Marshall & Buck sp. n. (Venezuela), and L. rutricauda Marshall & Buck sp. n. (Colombia to Peru). Keys to males and females are provided, and the species level phylogeny is analyzed based on a matrix of 24 morphological characters. The sister group of this well-defined, highly apomorphic genus remains unknown. Most species are restricted to lowland habitats. Larvae and puparia of Lepidosina remain unknown.
Druhý parter francouzského parku uzavírá východně od zámku řada šesti mytologických soch, které směřují čelem k zámku. Druhá zleva pískovcová socha, postava nahé ženy, kolem těla vlající drapérie, na hlavě hradební koruna, v levé ruce drží klíč. Tělo je natočeno vpravo k pařezu, na kterém spočívají bulvy tuřínu, které drží oběma rukama., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, s. 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, s. 123-124., and Hradební koruna, klíč a plody země, postavu charakterizují jako bohyni matky Země. Zajímavý je atribut bohyně - bulvy, které má vedle sebe na pařezu jsou patrně bulvy kořenové zeleniny brukve řepky tuřínu (Brassica napobrassica), jedné z nejstarších kulturních plodin. Klíč souvisí (symbo městských bran) jistě souvisí i s "otvíráním a zamykáním" plodnosti země během ročních dob.
Fragmentárně dochovaná deska (původně tympanon) s figurálním reliéfem. Ttrůnící Kristus (Maiestas Domini) s apoštoly Petrem, charakterizovaným ratolestí a klíči a Pavlem s ratolestí a knihou. Vedle Kristovy hlavy stojí jméno Kristovo řecky - IC XC - i v latinizované podobě: IhS XPS. and V 11. století se i v českých zemích objevuje architektonická sochařská dekorace církevních staveb, reliéfní figurální plastika která představuje prvotřídní evropský standard. Nejstarší u nás dochovaný reliéf pochází z Předhradí na Poděbradsku, původně to patrně byla součást tympanonu portálu kostelíka na přemyslovském hradisku Oldříši zbudovaného podle Dalimilovy kroniky knížetem Oldřichem (1012 -1034). Zvláštní styl nízkého reliéfu lze chápat jako projev doznívání biblického tabu sochařského zobrazování, jež bylo v době předpokládaného vzniku reliéfu v byzantském umění obcházeno právě nízkým reliéfem. Předlohou mohly být byzantské slonoviny nebo malířské dílo, nástěnnou či knižní malbu předchozího století, na což ukazuje nejen lineární styl, ale i schéma zobrazení ratolesti v rukou světců. ??
First descriptions of males of Peltonotellus raniformis (Mulsant & Rey, 1855), P. melichari Horváth, 1897 and Ordalonema faciepilosa Dlabola, 1980 are given. In addition, identification keys to the eight Caliscelidae genera of the Western Palaearctic and to the five Peltonotellus Puton, 1886 species of Europe are presented.