Pooperační analgezie představuje nedílnou součást perioperační péče v hrudní chirurgii bez ohledu na typ provedeného výkonu. Účinné odstranění pooperační bolesti významným způsobem snižuje pooperační komplikace tím, že umožňuje časnější mobilizaci, zlepšuje ventilační funkce a snižuje celkovou stresovou pooperační zátěž. V současné době existuje v hrudní chirurgii celá řada technik pooperační analgezie. Analgetika mohou být podávána systémově metodou pacientem řízené analgezie nebo sestrou řízené analgezie, lokální pomocí kontinuální incizionální analgezie, formou interpleurálního či interkostálního katétru, nebo technikou regionální – paravertebrální, spinální či epidurální blokády. Tento přehledový článek je zaměřen na rozbor jednotlivých metod pooperační analgezie u nemocných po torakotomii, jejich přínos ve světle současných doporučení a možná rizika., Postoperative pain management is an important part of complex perioperative care in patients undergoing thoracotomy, irrespective of the procedure type. Adequate pain relief leads to early mobilisation, improves respiratory functions and decreases global stress response. Thus, good perioperative pain management significantly reduces postoperative complications. Currently, numerous analgesic methods are available for the management of acute postthoracotomy pain including patient- or nurse-controlled systemic administration of analgesics, infiltration with local anaesthetics, intrapleural or intercostal nerve blockades and neuroaxial blocks (paravertebral, intrathecal, epidural). The aim of this review is to analyze the currently used methods in postthoracotomy pain management, their benefits in the light of current guidelines, and potential risks., and J. Matek, P. Michálek, S. Trča, Z. Krška
Hemorrhagic shock (HS) represents an acute event with high mortality. The optimal combination of anesthetics that would prevent hemodynamic collapse and allow damage control surgery has not yet been determined. We tested the hypothesis that a combination of dissociative anesthetic ketamine with alpha2- agonist medetomidine (MK group, n=10) would provide superior hemodynamic control compared to propofol-remifentanil (PR group, n=10) during HS in minipigs. A modified Wiggers‘ model of HS with a target mean arterial pressure (MAP) of 40 mm Hg and 2 h duration was used. All minipigs survived. HS led to a ~50 % decrease in cardiac output in both groups (P<0.001 for baseline vs. HS 120 min) with no differences between groups. Total volume of removed blood was larger in the MK group (1321±133 ml vs. 1111±246 ml in the PR group, respectively; P<0.05). MAP was higher during the initial phases of HS in the MK group than in PR group (P<0.05 at HS 30-90 min). HR was lower in the MK group at the late phases of HS (P<0.05 at HS 60-120 min). In conclusion, medetomidine-ketamine provides a feasible and possibly a more favorable alternative to the propofol-remifentanil combination in our model of HS in minipigs., A. Brezina ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy