Terč ze stříbrného plechu byl nalezen v jednom z hrobů v předsíni kostela Na Špitálkách ve Starém Městě u Uherského Hradiště. V oválném medailonu je zobrazen jezdec na koni, v tunice s dlouhými rukávy, pravicí drží uzdu, nad levou rukou dravý pták., Benda 1963#., and Doklad přejímání antického motivu triumfu vladaře. Stříbrný medailón, šperk snad moravského původu, byl nalezen našitý na zbytku mužského koženého opasku. Vyobrazení je interpretováno jako "sokolník". Kultura Orientu se v určitých historických obdobích vzájemně prolínala s řecko-římskou tradicí a proto se v umění často setkáváme s podobnými motivy. Tradiční motiv lovícího jezdce, jehož kořeny sahají v tradici řecko-římského umění až k Parthům, se později objevuje v umění dynastie Sasánovců (226 - 651) i v byzantském umění. Motiv panovníka na lovu odkazuje na jeho sílu a je interpretovatelný jako vladařský triumf. Místo ptáka může být zobrazen i okřídlený génius, zobrazený pták (či dvojice ptáků) lovce často pouze doprovází a jeho význam je především symbolický.Moravský terč byl poškozen, takže vůbec není jasné, zda pták sedí na mužově ruce, nebo je pouze zobrazen na pozadí. Několik stříbrných mís z 10. století, zdobených motivem panovníka-jezdce, s jedním nebo dvěma ptáky na pozadí, bylo nalezeno na Sibiři, na území obývaném kdysi Sarmaty, ale také v Bulharsku a dnešním Maďarsku.
Pětipodlažní nárožní nájemní dům. Nad vchodovými dveřmi reliéf (snad keramický, nebo patinovaný beton) s figurálním výjevem jezdců na koních, po stranách reliéfu pseudo renesanční balustráda. and Reliéf je replikou reliéfu ze západního průčelí Parthenonu z 5. století před Kristem. Obdobně je motiv použit také v jiných zemích v Evropě i v zámoří. Některé drobné plastické ozdoby na fasádě jsou inspirovány Jupiterovými blesky.
Budova s portikem, pod štítem reliéf s figurálním výjevem. Vojáci na dvoukolových vozech a pěší., Ráday 1998, 85, 312., and Tématika navazuje na antické výjevy bojovníků na válečných vozech.
Bellerofón v antické zbroji (přilba ve formě frygické čapky, šavle u levého boku) zdvihá oběma rukama zapečetěnou brašnu s dopisem (?), vousatý Iobatés na koni v antické zbroji přijíždí zprava. Na obou stranách skupinka stromů a palem., Bažant 2006#., and Příběh Bellerofonta na severním průčelí mohl začínat ve druhém cviklu výjevem, v němž hraje ústřední roli zrada, kterou symbolizuje Proitův dopis v Bellerofontových rukách. Reliéf v pátém cviklu naráží na Bellerofontův pokus zmocnit se Pégasovou pomocí Olympu a tedy světovlády, což skončilo jeho pádem a následným šílenstvím. Zatímco na soklech severního průčelí byl proti sobě postaven Sinón a představitelé občanských ctností, ve cviklech mohl být Bellerofón protějškem k Perseovi. Byli si podobní, protože oba vykonali mnoho hrdinských činů, ale Bellerofón nestál cele na straně ctnosti a jeho život se proto stal příkladem nenaplněných ambicí a pýchy předcházející pád.
Meleagros je zobrazen na koni (antická zbroj, vysoké kožené boty), v pravé ruce drží meč na kance připravený k ráně. Za ním jede na koni plešatý a vousatý muž. Před ním je muž (dlouhé vlasy, vousy, krátká tunika, vysoké kožené boty) s oštěpem namířeným na kance vybíhajícího z houští. Na obou stranách stromy., Bažant 2006#., and Po formální stránce je výjev variací na Hadriánův lov na tondu Konstantinova oblouku v Římě, kde najdeme obdobnou dvou jezdců. Ovidius v Proměnách vypráví, jak kalydónský král urazil Artemidu, která za trest na jeho zem seslala ohromného kance. Králův syn, Meleagros, shromáždil přední řecké hrdiny, včetně proslulé lovkyně Atalanty, aby zvíře ulovili. Ve druhém cviklu je zobrazen Meleagros a jeho společníci při lovu na kance, jenž se drží tehdy běžného typu loveckých výjevů, které sochař pouze obměnil tím, že Meleagra oblékl do antického oděvu. Na reliéfu je zobrazen klíčový moment tehdejšího způsobu boje - honec vyhání kance kyjem z úkrytu a lovec na koni se chystá zvíře probodnout mečem. Meleagr bojující s kancem mohl být chápán jako předobraz Ferdinanda bojujícího s protestantskými stavy.
Freska: Aineiás (přilba s chocholem, antické brnění, červený plášť) jede tryskem na koni, prázdnou pravici má napřaženu před sebe. Za hrdinou Camilla (dlouhé vlasy, ňadra) v soudobém brnění na bílém koni, dobíjí ležícího Trójana, další leží na zemi vedle ní. Před Aineiem leží na zemi Trójan se štítem v pravici dívá se vzhůru. Zcela vpravo muž v brnění s červeným praporcem, běží doprava a ohlíží se dozadu. V pozadí nalevo je pevnost (Laurentum). Napravo moře s válečnými veslicemi s plachtami., Konečný 2007#, and Ve třech lunetách na západní stěně jsou zobrazeny výjevy, které všechny zobrazují Aineia. Na jižním je zobrazeno tradiční téma hrdiny odnášejícího otce Anchísa z hořící Tróje (Pius Aeneas), po němž chronologicky následuje výjevy na opačné, severní straně (11. kniha), a prostřední výjev (závěr 12. knihy) . V 11. knize Vergilus líčí, jak Trójané útočí na Laurentum, které hrdinně hájí Camilla. Aineiás se zatím vydal v čele jízdy úzkou soutěskou přes hory, kde však na něj čeká Turnus, aby ho ze zálohy zabil. Jakmile se však Turnus dozví, že Camilla padla a obránci Laurenta jsou v defenzivě, musí opustit svůj úkryt a vrátit se nazpět. Aineiás se díky tomu bezpečně dostává k Laurentu. Výjev není ilustrací Vergiliova textu, ale obsahu příslušné kapitoly (argumentum), který byl součástí Vergiliova textu již od antiky. Od poloviny 16. století byla vydání Aeneidy doprovázena celostránkovými ilustracemi, na nichž byly v jednotném krajinném rámci zobrazeny různé episody, obrazový protějšek k obsahu, který byl umisťován na začátek každé z dvanácti knih Aeneidy (srov. Suerbaum 2008, 59). Výjev v Sale terenně je inspirován právě takovým simultánním obrazem, protože zobrazuje Camillu bojující u Laurenta a Aineia plížícího se soutěskou v horách.
The discovery was made in 2005 in an early La Tène settlement of a stamped body sherd, apparently from an early La Tène Linsenflasche. The zoomorphic decoration is regarded as being most closely related to material generally from the south and west which certainly may well have included the ‘situla art’ of Este and neighbouring regions. General parallels in nomadic art are dismissed and the paper closes with some speculative observations on the significance of the horse in Celtic belief systems. and Z raně laténského sídliště v Kaníně pochází zlomek kolkované keramiky, patrně čočkovité lahve. Zoomorfní výzdoba je srovnávána s nálezy z jižní a západní Evropy, včetně atestinského situlového umění, souvislost s nomádským uměním je přitom odmítnuta. Příspěvek uzavírají úvahy o významu koně v duchovním světě Keltů.