Článek zkoumá předpoklady hypotézy, podle níž několik keramických fragmentů ze středočeských oppid imituje tvary středomořské keramiky. Dosud aktuální názor na problematiku je shledán sporným z důvodu chronologických či formálních nesrovnalostí a je poukázáno na meze úvah o formální imitaci. Namísto nich je u většiny fragmentů středomořský vliv shledáván nanejvýš ve funkční inspiraci. V případě jednoho fragmentu by o imitaci bylo možno uvažovat jen v případě jeho datace do raně laténského období. and The article reconsiders the premises of a hypothesis according to which several pottery sherds found in the late La Tène oppida in central Bohemia imitate Mediterranean ceramic forms. The idea of the formal imitation of concrete vase types is questioned on the grounds of chronological and formal inconsistencies. Instead of a problematic theory of formal imitation, functional inspiration is proposed as a more appropriate mechanism to explain the reception of the Mediterranean influence. In one case, only change of the object’s chronology (to the early La Tène period) could help it maintain its status of an imitation.
Cílem této práce bylo empiricky ověřit existenci vztahu mezi empatií a nakažlivým zíváním (tj. zíváním vyvolaným sledováním zívání nebo přemýšlením o něm). Výzkumný vzorek tvořilo 59 vysokoškolských studentů vybraných příležitostným výběrem. Nakažlivé zívání respondentů, které výzkumník skrytě nahrával, bylo vyvolané sledováním videoklipu. Empatie byla poté měřena Testem čtení z očí (RME) a Indexem interpersonální reaktivity (IRI). Výsledná data byla statisticky analyzována metodou mnohonásobné lineární regrese. Empatie se neukázala být signifikantním prediktorem frekvence nakažlivého zívání. Autoři představují další osobnostní dispozice, které by mohly být spojeny s nakažlivým zíváním, ačkoliv sociální funkce zívání je zpochybněna. Limitaci při interpretaci výsledků studie představuje menší počet respondentů a pozitivně zešikmené rozložení dat. and Objectives: The aim of this paper was to empirically verify the existence of relation between empathy and contagious yawning (i. e. yawning elicited by watching or thinking about yawning). Sample and settings: The research sample consists of 59 undergraduates. Contagious yawning, secretly recorded by the researcher, was elicited by watching a video stimulus. Empathy was then measured by Reading the Mind in the Eyes Test (RME) and Interpersonal Reactivity Index (IRI). Hypotheses: On the basis of previous research, empathy is identified as a characteristic that can potentially affect contagious yawning. Statistical analysis: Output data were statistically analysed using multilinear regression model. Results: Empathy did not prove to significantly predict the frequency of contagious yawning. Authors present further personal dispositions that can be connected to contagious yawning. However, the social function of yawning is questioned. Study limitation: Lower number of participants and positively skewed data distribution can limit the interpretation of results presented.