Ve svém přístupu k intersubjektivitě Schütz odhlíží od radikálně filozofické analýzy toho, jak je druhý (alter ego) konstituován v mém vědomí. Namísto toho bere existenci druhých a jejich subjektivit za zaručenou a zkoumá intersubjektivní vztahy rozumění a jednání mezi jedinci. Přiblížení fenomenologické teorie žitého světa k sociologii Schützovi umožňuje studovat sociální interakci a řád. Článek věnuje pozornost Schützově pohledu na subjektivitu, smysl a struktury relevance. Rozlišuje mezi spoluprožívanou a typizovanou intersubjektivitou, přičemž typizovaná je prezentována jako originální příspěvek k interpretativní sociologii. Díky analýze intersubjektivity Schütz překračuje pozici (metodického) individualismu, která je mu někdy připisována. and Schütz's concept of intersubjectivity departs from radical, philosophical analyses of the constitution of the other (alter ego) in my consciousness. Instead, he takes the existence of the other and his or her subjectivity for granted and investigates the intersubjective relations of understanding and action among individuals. The shifting of phenomenological lifeworld theory from philosophy to sociology enables Schütz to study social interaction and order. The article identifies the premises of this concept in Schütz's view of subjectivity, meaning and structures of relevance. It also distinguishes between co-lived and typified intersubjectivity and treats the latter as an original contribution to interpretative sociology. Due to the analysis of intersubjectivity, Schütz goes beyond the position of (methodological) individualism, which is sometimes attributed to him.