Vila sochaře György Zala (1858-1937) navržená původně v roce 1895 Ödonem Lechnerem (1845 - 1914) byla postavena až po roce 1900 podle plánů Zoltána Bálinta (1871-1939) a Lajose Jámbora (1869-1955). Původně navržený obdélný reliéf s figurální výzdobou a sochami v zahradě nebyl realizován. Současný reliéf z pirogranitu, nad hlavním vchodem do vily, zachycuje Venuši v bohatém akantovém dekoru, obklopenou po její levici skupinou nymf, po pravici postavami tří dívek v obětí s trsem vegetace (tři Grácie), za nimi se opírá o štít s hlavou Medúzy žena v šupinové zbroji s přilbicí na hlavě (Minerva) a sedící žena drží v klíně květiny (Flora)., Gerle -Lugosi 1999, s. 66-67; Pintér 1998, s. 99., and Skupina ženských postav nad vchodem poučenému kolemjdoucímu připomíná poslání majitele vily, známého sochaře. Athéna zde vystupuje jako ochránkyně umění, Venuše a grácie představují krásu, nymfy a Flora odkazují na přírodu, věčnou inspiraci umění.
Nárožní čtyřpodlažní nájemní dům, dnes sídlo Goethe institutu. Ve třetím patře, uprostřed na průčelní fasádě do Andrássyho třídy, jsou mezi naznačenými balkony čtyři alegorické postavy v antikizující drapérii. První zleva vousatý muž, drží pravou rukou na prsou větévku; vedle něho prostovlasá dívka v dlouhé říze, v pravici drží neidentifikovatelný předmět (?); třetí dívka v drapérii s ňadry odhalenými, drží v pravé ruce květinu, u pravé nohy velký stvol slunečnice; poslední je stojící mladík, v pravé ruce drží oštěp, kolem beder kůži, u nohou má jelení hlavu s parožím.
Nástěnná malba, v kruhovém medailonu poprsí Pluta unášejícího Proserpínu. and Der Grosse Garten zu Dresden. Gartenkunst in Vier Jahrhunderten, Dresden 2001.
Nástropní malba: v oblacích vůz tažený koňským čtyřspřežím, ve voze sedí Aurora, na hlavě květinový věnec, rozhazuje květy do oblak. and Deckengemälde im Schlafzimmer König Augusts II. im Dresdner Residenzschloss wurde 1715. „Das Bild, welches die vier Tageszeiten mit allegorischen Figuren vorstellt, zeigt an dem Ende des Saales, wo das Bett stand, in fensterem Gewölw die Nacht mit den allegorischen Figuren des Schlafes, des Traumes etc. Der Vollmond und umherflatternde Eulen vervollständigen diesen Theil des Gemäldes, in dessen Mitte auf einem Wagen Aurora thront, von Zephyr und den Horen umgeben, welche Thau auf die Erde giessen und mit Glöckchen und Tuba die schlafende Welt erwecken. An der Seite sieht man einen geharnischten Reiter im Forttraben begriffen; es ist Hesperus, der Abendstern. Am anderen Ende des Gemaches steigt zur Seite auf weissem Viergespann der strahlende Sonnengott in die Höhe, in der äussersten Ecke des Saales auf weissem Rosse Lucifer, der Morgenstern, Auf dem Wagen der Göttin der Mörgenröthe steht die Bezeichnung: ‚L. Silvestre 1715(Gustav Otto Müller: Vergessene und halbvergessene Dresdner Künstler des vorigen Jahrhunderts, Dresden 1895, S. 141).
Pomník byl budován od roku 1896, sochy postupně vytvářeny od roku 1901 do roku 1929. Dvacetšest alegorických soch od různých autorů, mezi nimi některé navazující na antické tradice. Alegorie "Práce a Blahobyt" - nahý muž, nese kosu, s ním žena drží květiny a plody; "Válka" - mladý muž řídí dvojspřeží, je nahý, na hlavě přilbici, v ruce drží hada; "Mír" - žena v drapérii, drží v levé ruce palmovou ratolest, řídí dvojspřeží; "Věda a Sláva" - nahý muž, v ruce drží globus s pozlacenou soškou Viktorie držící ratolest, vedle něho žena s věncem na hlavě, v ruce drží vavřínovou snítku (G. Zala, 1906 - 1908). and Budapesti köztéri 1987, č. 115; Gerö 1990; Hájos 2001, s. 28.
Stojící postava dívky s odhalenými ňadry, v levé ruce drží květiny, pravá ruka drží cíp drapérie., Samek 1999#, 64-65., Schemper-Sparholz 2003#, 35-36., and Socha bohyně Flóry, jako alegorie jara, stála původně v areálu premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, kde byla součástí větší skupiny soch antických božstev. Klášter byl v roce 1784 Josefem II. zrušen a sochy zakoupeny hrabětem Aloisem Ugartem a přeneseny do Jevišovic. Italský sochař Lorenzo Mattielli se inspiroval kresbami J. W. van der Auwera, s nímž dříve spolupracoval.
Socha stojící mladé ženy, v levé ruce drží koš s květinami, v pravici kytici., 1977#, s. 464., Poche 1978#, 63-66., Procházka, Váňová 2000#, 41., http://www.prateleceskehistorie.estranky.cz/clanky/historie---clanky/mercandinovy-sady.html (22. 1. 2013)., and Mercandiniho sady založeny z podnětu hraběte z Mercandinu (1841-1845). Barokní socha alegorie jara byla údajně přivezena z Hrádku u Sušice a instalována do prostoru před kolonádou roku 1867 (Deník klatovského zahradníka Michaela Bullmanna). Zámek v Hrádku vlastnili Desfoursové (stavební aktivita v letech 1731-1775).
Pískovcová socha stojící ženy, v levé ruce drží věnec, na hlavě druhý věnec z květin., Poche 1978#, 63-66., and Mercandiniho sady založeny z podnětu hraběte z Mercandinu (1841-1845). Barokní socha alegorie byla údajně přivezena z Hrádku u Sušice a instalována do prostoru před kolonádou roku 1867 (Deník klatovského zahradníka Michaela Bullmanna). Zámek v Hrádku vlastnili Desfoursové (stavební aktivita v letech 1731-1775).
Pískovcová plastika, mužská figura padající do sudny, hlava ponořena, její nohy se již mění v květinu., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 82-83., and Realizováno podle kresebného návrhu A. M. Lublinského.