Nástropní malba. V dolní polovině hořící hranice, na ní leží Herkules, nad hranicí zobrazeno jeho vstoupení na Olymp, kde jej přijímá Jupiter., Audyová 2005#, 17-19, 52-75; Togner 2010#, 64-66., and Autor se inspiroval některým z ilustrovaných vydání Ovidiových Metamorfóz (tisky podle předloh J. W. Baura).
Pískovcová plastika v nadživotní velikosti. Stojící mužská figura v antikizující zbroji, nelá ruka pozdvižená ke sloupu portálu, pravá ruka nad plamenem ohně plápolajícího v antické trojnožce. and Kovařík 2006, 104-105.
Alabastrová soška: nahý vousatý muž s draperií přes bedra se snaží zezadu obejmout ženu (šaty s odhalenými ňadry), která jeho ruku odstrkuje. Před ženou dva putti u ohniště, na němž rozfoukávají oheň (jeden putto drží měch, druhý ohýnek chrání rukou., Kotalík 1982#, s. 109., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Socha byla interpretována jako Menelaos a stará Helena, ale identifikace postav tohoto antikizujícího sousoší není nutná. Primárním námětem byla alegorie nerovného páru, starého muže a ženy. Putti rozdělávající oheň měli také symbolický význam, láska ke starému muži se nikdy nerozhoří. Drobné sousoší je protěškem k sousoší, na němž je zobrazena opačná situace (Kozel, Bakchus a stará žena).
Štukový reliéf nad krbem: napravo velký zapálený oltář. Vousatý muž s řetězem v pravé ruce, do něho hází nahá nemluvňata. V levé části obrazu přihlíží muž ve špičatém klobouku, který zapichuje hůl do klobouku ležícího na zemi. and Krčálová 1986#, 36-37.
Čtyři štukové reliéfy. Léto: sedící žena, v levé ruce drží srp, pravou rukou si přidržuje šaty, na zemi před ní dva obilné snopy. Podzim: sedící žena, na krku má zavěšený křížek, v pravé ruce drží roh hojnosti plný ovocných plodů, levou rukou roh přidržuje v klíně. Zima: sedící žena vztahuje obě ruce nad nádobu s plameny. Jaro: sedící žena, v levé ruce drží v klíně kytici květů, pravou rukou drží velký květináč s rozkvetlými květinami. Všechny ženy mají antikizující oděvy., Lejsková-Matyášová 1970#., and Bohyněmi ročních dob byly v řecké mytologii pouze tři dcery Jupitera a Themidy - Hóry, které však měly i etické hodnoty (Auxó, Thalló, Karpó). Od pozdního starověku až do 18. století je pak ustálena ikonografie čtyř postav s typickými atributy. Jaro jako mladá žena držící květiny, Léto jako žena se srpem a klasy či snopy obilí, Podzim s hroznem vína a listy vinné révy či rohem hojnosti, Zima je v teplém oděvu nebo se ohřívá u ohniště.
Olej na plátně (115 x 154 cm): Decius Mús (vavřínový věnec, plášť přetažený přes hlavu) stojí u zapáleného oltáře s dýkou v levé ruce. Před ním stojí kněz Marcus Livius (plášť přetažený přes hlavu), jednou rukou ukazuje na dýku a druhou na bojiště nalevo. Vedle něj další kněz s pláštěm přes hlavu. Za Deciem kůň a dva vojáci, za nimi kopí a římské bojové standarty., Togner 1999#, s. 83-84 č. 49., and Obraz se dostal do kroměřížské sbírky patrně ve druhé polovině 18. století. Bonito převzal základní kompozici obrazu od Rubense, který výjev zobrazil v rámci série věnované Deciovi Musovi z lichtejnšské sbírky ve Vídni (1616-17), schéma je oproti originálu zrcadlově převráceno.
Olej na plátně (112 x 159 cm): Mucius Scaevola (antická zbroj) pravici s mečem nad ohnem hořícím na oltáři, levicí ukazuje za sebe, na Řím. Dívá se na krále Larse Porsennu (antická zbroj), sedící ve válečném stanu. Za ním vojáci s fasces a s vojenskou standartou, v pozadí vlevo válečný stan., Togner 1999#, s. 83-84 č. 50., and Obraz se dostal do kroměřížské sbírky patrně ve druhé polovině 18. století. Kompozice obrazu opakuje schéma známé např. z obrazu Rubense a Van Dycka v Budapešti z doby před rokem 1621.
Olej na plátně (153 x 222 cm): ve středu obrazu je nahoře socha sedící Diany na vysokém soklu, před ním je oltář s hořícím ohněm, za ohněm soška jelena. U oltáře je kněžka Diany (bílý šat přetažený přes hlavu, za oltářem ženy, jedna s flétnou. Před oltářem klečí žena s jelínkem, vedle ní dítě. V popředí vlevo muž přivádí jelena a napravo dvě ženy se psy. and Togner 1999#, s. 303-304, č.303
Olej na plátně (83, 5 x 133 cm): před antickou ruinou stojí kněz (zahalená hlava v plášti) u zapáleného oltáře, vedle velká nádoba. V popředí skupina žen a děti hrajícíc si s kozlem, za oltářem muži přivádějí obětního býka, v průvodu je vidět sekyru. Před průvodem tři ženy. Napravo v průhledu krajina., Togner 1999#, s. 254 č. 252., and Obraz se dostal do kroměřížské sbírky kolem roku 1690.
Olej na plátně (102 x 102,5 cm): Venuše klečí u kamenného ohniště a namáčí do nádoby stojící u zapáleného ohniště šíp. K Venuši se zezadu blíží Amor. Výjev se odehrává v přírodním rámci., Togner 1999#, s. 403, č. 414., and V kroměřížské sbírce patrně od doby před rokem 1776. Výjev ilustruje příběh známý ze sbírky Anakreonteia, v němž se píše o Venuši namáčející Amorovy šípy v medu.