Recent pre-clinical evidence suggests that the active metabolite of tamoxifen, endoxifen, is a substrate for efflux pump P-glycoprotein. The aim of our study was to evaluate, if the polymoprhisms within ABCB1 gene alter tamoxifen adjuvant treatment efficacy in premenopausal women. Totally 71 premenopausal women with estrogen receptor positive breast cancer indicated for tamoxifen adjuvant treatment were followed retrospectively for median period of 56 months. The gentic polymorphisms of CYP2D6 and ABCB1 were analyzed and potential covariates as tumor grading, staging, age at the diagnosis, comedication, quantitative positivity of ER or PR were also evaluated. Cox proportional-hazards regression model indicated that patients carrying at least one variant allele in ABCB1 rs1045642 had significantly longer time to event survival compared to wild type subjects. Non-significant trend was noted for better treatment outcome of patients carrying at least one variant allele in the SNP rs2032582, while for the CYP2D6 polymorphism poor metabolizer phenotype resulted in worse outcome in comparison to extensive metabolizers subjects with HR of 4.04 (95 % CI 0.31-52.19). Similarly, patients using CYP2D6 inhibitors had non-significantly shorter time-to-event as compared to never users resulting in hazard ratio of 2.06 (95 % CI 0.40-10.63). ABCB1 polymorphisms may affect outcome of tamoxifen adjuvant treatment in premenopausal breast cancer patiens. This factor should be taken into account in addition to the CYP2D6 polymorphism or phenotypic inhibition of CYP2D6 activity., S. Argalácsová, O. Slanař, P. Vítek, P. Tesařová, H. Bakhouche, M. Dražďáková, O. Bartošová, T. Zima, L. Pertuželka., and Obsahuje bibliografii
Počáteční stadia karcinomu prsu jsou při dobře vedené terapii v dnešní době již chronicky léčitelným onemocněním. Hormonální terapie je jednou ze základních léčebných modalit hormonálně dependentního karcinomu prsu. Donedávna byl zlatým standardem hormonální terapie hormonálně dependentních postmenopauzálních žen antiestrogen tamoxifen. Dnešní konsenzus upřednostňuje v adjuvantní hormonální terapii postmenopauzálních pacientek inhibitory aromatáz (IA). Určité procento pacientek pokračuje v započaté terapii tamoxifenem. Metabolizmus tamoxifenu, jeho proměna na účinnou látku – endoxifen a schopnost organizmu toto léčivo účinně využít je daná aktivitou enzymů účastnících se jeho metabolizmu. Hlavním enzymem zodpovědným za tuto proměnu je CYP 2D6 – člen rodiny cytochromů P450. Role P-glykoproteinu, jako membránového transportéru, který je mimo jiné zodpovědný za transport tamoxifenu do intracelulárního prostředí, nebyla do dnes prozkoumána. Na pokladě metabolizmu tamoxifenu lze předpokládat, že jeho účinnost může být ovlivněna jednak zevními faktory – komedikaci inhibitory CYP 2D6, nebo vnitřními faktory – polymorfizmy genů pro CYP2D6 a MDR-1. V předkládaném článku Vám nabízíme naše dosavadní výsledky vlivu výše uvedených faktorů na účinnost tamoxifenu v adjuvantní hormonální terapii postmenopauzálních pacientek s lokálním, event. lokálně pokročilým hormonálně dependentním karcinomem prsu., The initial stages of breast cancer are well treatable nowadays, provided the therapy is appropriate. Hormonal therapy is one of the basic therapeutic modalities for the hormone- dependent breast cancer. Tamoxifen had been the first choice of therapy in hormonedependent postmenopausal women with breast cancer till lately. The last consensus prefers selective inhibitors of aromatase (IA) in the postmenopausal adjuvant hormonal therapy. A certain percentage of patiens continue in started therapy with tamoxifen. Metabolism of tamoxifen in the organism – his change into active substance endoxifen and the ability to utilize tamoxifen is the function of activity of several enzymes. The main enzyme, important duing the change from prodrug tamoxifen into its active substance endoxifen is CYP 2D6 – the member of the cytochrome P450 family. The next important part of tamoxifen metabolism and its transport into intracellular compartment is P-glycoprotein. The process of tamoxifen utilisation and its effectivity could be affected by external factor – e. g. concomitant medication with inhibitors of CYP 2D6 or internal factors – polymorfisms of genes for CYP 2D6 or MDR-1 (gene for P-glycoprotein). In this artikle, we offer our preliminary results of several factors influencing the effect of tamoxifen, extended with new, yet unexplored factor – polymorfism of MDR-1., Soňa Argalácsová, Ondřej Slanař, Luboš Petruželka, and Lit.: 11