Kresba: Venuše (nahá, pás pod ňadry) stojí na oblaku s pravou rukou nataženou před sebe, u jejích nohou klečí Amor (toulec) a střílí dolů šíp z luku směrem, kterým Venuše ukazuje. Napravo nad oblakem hlava Amora se šípem v ruce, dole hlava foukajícího Zefyra. Nalevo nahoře párek holubic v letu.., Fučíková 1997#, I/272., and Patrně návrh na nerealizovanou nástropní malbu, obdobná kompozice jako Merkur a Junov v Bílé věži Pražského hradu.
Sedící postava Venuše: nahá, ve vlasech šňůra perel, sedí na skalisku s drapérií a dvěmi holubicemi., http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam, and Venus (Aphrodite)Original von 1748 von Jean Baptiste Pigalle (1748), Kopie von Rudolph Böhm (2008) Geschenk des französischen Königs Ludwigs XV. in den Park. Sie ist wahrhaftig die Göttin der Liebe und der Schönheit! Niemand wie sie sitzt nackt so anmutig und elegant auf einem Felsen, neben sich zwei turtelnde Täubchen! Und Venus/Aphrodite verkörpert letztlich dieeinzig wirkliche Macht, der Menschen wieGötter sich beugen und aus der sich allesandere - auch die Kunst - speist. Sie ist ihremGegenüber Merkur (Hermes) zugeneigt, sodass man auf dem Weg (nach oben zur Er-kenntnis) zum Schloss auf dem Hügel nurunter ihren Augen weitergehen kann ...Aus ihrem Verhältnis mit Hermes entsprangübrigens einst Hermaphroditos, ein (vollkom-menes?) Wesen, das zugleich männlicheund weibliche Züge aufwies.
Mědiryt (434 x 328 mm). Uprostřed listu Neptun na voze taženém mořskými oři, uklidňuje bouři. V pozadí na vlnách lodě, v oblacích hlavy dujících větrů. Kolem středového výjevu další příběhy z Vergiliovy Aeineidy doprovázené nápisy. Nahoře nad výjevem s Neptunem, uprostřed zodiak (uprostřed Jupiter, Merkur (caduceus, okřídlený klobouk) a Venuše s Amorem orodující za Aenea u Jupitera). Vlevo Juno na voze taženém pávy a před ní Aeneas s vavřínovým věncem na hlavě, vpravo Venuše na voze taženém holubicemi, před ní Amor (toulec), kolem putti., Zlatohlávek 1997#, 39, č. 12., and Dílo převedeno do sbírek NG roku 1949 ze sbírek NM v Praze. Název Quos Ego je doslovnou citací z Vergilia. List je ilustrací jedné epizody z Aeineidy, příběh Aenea a Dídó, graficky zpracovaný podle malby Raffaela (nedochovala se). Zobrazení Neptuna tišícího bouři bylo velmi oblíbeným ikonografickým typem, jeho smyslem je alegorické vyjádření trestu za neposlušnost větrům, kteří bouři vyvolaly bez jeho svolení.
Olej na dřevě (66,4 x 114,3 cm): napravo pod látkou přehozenou přes větve stromu sedí polonahá Ariadna. Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina, boty, thyros) stojí vedle Ariadny a drží jí nad hlavou korunu s hvězdami na hrotech. Před a za skupinou Ariadny a Bakcha jsou zlaté nádoby, napravo ve volné krajině tancující, hrající a pijící muži, ženy a děti (trubka, tamburina, konvice). Na nebi dva Amorové, jeden s pochodní, druhý s holubicí., Zlatohlávek 2009#, s. 165., and Kern převzal kompozici se sedící Ariadnou a vedle ní stojícím Bakchem z obrazu svého učitele Giovanni Battista Pittoniho, který vznikl po roce 1732 (srov. Praha, NG, Bakchus s korunou a Ariadna). Kernův přídavek byla celá pravá polovina obrazu s veselícími se svatebčany, kteří nahradili Pittoniho Fauny, a od svého vzoru se odlišil i v pojetí ústředního výjevu: Bakchus nedrží zlatou korunu, ale její hvězdnou podobu, a Amor držící holubici má toulec, čímž je jeho statut jasně definován. Kernova interpretace Ariadniny koruny, jež není souhvězdím jako na Pittoniho předloze, ale souhvězdím i skutečnou zlatou korunou, je plně v souladu s tím, že Kernovi svatebčané nejsou mýtické postavy, ale lidé. Koruna na Kernově obraze je doslovnou ilustrací z Ovidiova Kalendáře (Aurea per stellas nunc micat illa novem, Ov. fast. 3, 516): v Bakchově ruce se na zlaté koruně rozzářilo souhvězdí, čímž byla svatba povýšena na nanebevzetí. Ariadnina koruna proměněná v souhvězdí Koruny (Corona Borealis) zdůrarazňuje kosmický rozměr svatebního obřadu, což konvenovalo s předpokládaným užitím obrazu při svatebním ceremonielu. Kernova odchylka od vzoru, kterého se jinak v případě zobrazení Bakcha a Ariadny velmi těsně držel, svědčí u úmyslu rozvést ideový program Pittoniho obrazu. Ariadninu zlatou korunu s hvězdami na trnech převzal ze slavné fresky Annibale Carracciho v Palazzo Farnese, který poznal za svého římského pobytu v letech 1738-1741 (není vyloučeno, že v Palazzo Farnese navštěvoval soukromou akademii Sebastiana Concy, srov. Fastenrath-Vinattieri 2000-2001, 285-286).
Pod kopcem "Tabán" je brána do bývalých zahrad královského paláce "Várbazár". Na atice je architektura zdobená alegorickými plastikami. Čtyři ženy v antické drapérii: první zleva drží květiny v pravici, na levé ruce má holubici, na hlavě věnec z květů (Mír ?); druhá žena, na hlavě věnec, na levé ruce obilí, v pravé ruce svírá nějaký předmět (srp ?) (personifikace hojnosti); třetí stojící žena s věncem na hlavě drží v náručí květiny (Flora); čtvrtá žena s věncem na hlavě drží nádobku s plamenem (personifikace pokroku ?)., Törok 1997, s. 165., and Postavy žen s různými atributy, oděné do antické drapérie, jsou patrně alegorickým ztvárněním předpokladů života v prosperující civilizované společnosti.
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze taženém párem jednorožců jede Cudnost-Laura, v pravici drží zrcadlo, v levici palmový list. U nohou Cudnosti sedí spoutaný Amor. Před jednorožci jde muž s praporem, na němž je slon. Za jednorožci je pět blíže neurčených ženských postav s palmovými listy a jedna mužská, jež je na dřevorytu identifikována nápisem jako Josef, jenž příkladně odolal svodům Putifarovy ženy. V popředí vlevo muž spaluje na ohni Amorovy zbraně (luk, toulec) a palmové listy. V pozadí je krajina, nalevo město, které je pyramidou charakterizováno jako Řím. Nad reliéfem je zobrazen sedící anděl se srdcem a holubem., Irmscher 1999#, 145-148., and Zrcadlo v ruce Cudnosti podle rytiny zobrazující Triumf Pýchy (Cornelis Cort podle Maartena van Heemsckerck, 1564), podle ní rovněž jednorožci. Postava Amora převzata z vydání Alciatových emblémů z roku 1558, kde je komentář, který osvětluje také smysl Amora na Jamnitzerově reliéfu: jedná se o nebeského Amora, který v lidech nezapaluje tělesnou lásku, ale moudrost. Postava muže zapalujícího Amorovy zbraně byla převzata z rytiny Marcantonia Raimondi (podle Baccia Bandinelli) zobrazující umučení sv. Vavřince. Přípravná kresba se od realizace liší v tomto detailu (původně byla plánována ženská postava), dále místo slona je na kresbě na praporu Cudnosti hranostaj.