This paper addresses the poorly understood patterning in the presence vs. absence of the accusative resumptive pronoun in the Czech relative clauses (RC) introduced by the absolutive relativizer co. Using both qualitative and frequency-based quantitative analysis, I investigate the distribution of the resumptive pronoun in authentic usage as attested in the Czech National Corpus. The study leads to the conclusion that the criteria that determine the distribution of the accusative resumptive pronoun go well beyond the traditionally invoked need for expressing agreement categories (gender, number) and grammatical relations (accusative object) or that the presence vs. absence of the pronoun should depend exclusively on the animacy of the relativized noun. Instead, the distribution appears to depend on the semantic compatibility between the relativized noun and the proposition expressed by the RC, reflecting a functional distinction between a determinative and non-determinative (explicative) interpretation of the RC; the former is unambiguously signaled by the bare relativizer co, the latter is available with the analytic co + resumptive pronounACC pattern as one of the interpretive options. and Článek se zabýv| problémem akuzativního z|jmena ve vztažných větách uvozených nesklonným co v češtině a hled| odpověď na dosud nezodpovězenou otázku, čím je v těchto větách přítomnost či nepřítomnost anaforického akuzativu podmíněna. Na základě kvalitativní i frekvenční analýzy korpusového materiálu docházíme k závěru, že korpus nijak nepotvrzuje tradičně postulovaná kritéria pro používání akuzativního zájmena, jimiž má být nutnost vyj|dřit gramatickou shodu s řídícím substantivem (v rodu a čísle) a gramatickou funkci ve vztažné větě (předmět) či role, kterou m| hr|t životnost řídícího substantiva (preferenční souvýskyt akuzativního z|jmena a neživotných substantiv). Rozbor autentického materi|lu naopak nasvědčuje tomu, že distribuce akuzativního z|jmena ve vztažných vět|ch s co je podmíněna sémantickou kompatibilitou mezi řídícím substantivem a propozičním obsahem vztažné věty, což se promítá do funkčního rozlišení mezi determinační a nedeterminační (explikativní) platností dané věty. Nepřítomnost anaforického akuzativu jednoznačně signalizuje funkci determinační, zatímco použití anaforického zájmena umožňuje obojí interpretaci.
Some grammatical phenomena that only seldom appear in the corpora of written language often coincide with speakers’ uncertainty about a given form’s grammatical status. Such display of uncertainty is often subject to prescriptive criticism, which pays little attention to actual usage. However, thorough and discriminating corpus analyses can help in a proper description of various low-frequency phenomena and in situating them more adequately in the grammatical system, against the background of different contexts, communicative situations, and language varieties. To exemplify this potential, this study examines three linguistic phenomena in German, using a corpus- -based approach: the dative singular ending -e, the construction aus aller Herren Länder, which lacks the dative plural ending -n, and the non-standard preterite form frug. The results can be seen as a contribution to a more precise grammatical description on the one hand and, on the other, as a basis for an improved, more usage-oriented approach in providing practical advice to language users. and Leckteré gramatické jevy, které se v korpusech psaných textů vyskytují jen zřídka, vzbuzují u mnoha uživatelů jazyka pochyby. Tyto případy jsou často předmětem normativní jazykové kritiky, která se o úzus mnoho nestará. Avšak pečlivé a diferencované korpusové analýzy mohou pomoci popsat i mnohé nízkofrekvenční jevy a adekvátněji je začlenit do systému na pozadí různých kontextů, komunikativních situací a variet. K exemplifikaci tohoto stanoviska byly korpusově zkoumány tři jevy německého jazyka: koncovka -e v dativu sg., konstrukce typu aus aller Herren Länder, v níž chybí plu-rálová koncovka -n, a nestandardní préteritální forma frug. Na výsledky tohoto výzkumu lze pohlížet na jedné straně jako na příspěvek k preciznějšímu gramatickému popisu a na straně druhé jako na východisko pro kvalitnější poradenskou praxi, orientovanou na reálný úzus.