Novoklasicistní budova byla původně zbudována v roce 1806, pro hraběte Vince Sándora, patrně podle plánů vídeňského architekta Johanna Amana ve spolupráci s uherským architektem Mihály Pollackem. V roce 1867 byla přestavěna jako sídlo předsedy vlády. V letech 2000 - 2002 proběhla rekonstrukce paláce, při níž byla alespoň částečně obnovena podoba budovy z roku 1806, dnes je zde sídlo prezidenta ("Köztársasági Elnöki Hivatal"). Reliéf na tympanonu hlavního průčelí zobrazuje hrdinské činy příslušníků rodu Sándor. Západní fasádu a průčelí zdobily původně dva vlysy, na levé straně fasády je vlys původní (1808), výzdoba pravé poloviny fasády pochází až z doby pozdější rekonstrukce (1867).Vlys nalevo od bočního vchodu (1808, viz fotodokumentace), jehož autorem je patrně bavorský sochař Anton Kirchmayer, zobrazuje průvod, který směřuje k oltáři. U oltáře stojí Vesta, za ní jdou dva trubači troubící na mušle, za nimi Jupiter a Juno, ruce mají svázané festonem, který nesou dva putti, za nimi jdou dvě ženské postavy zahalené do vlající drapérie, první nese Jupiterovu korunu, druhá palmovou ratolest, za nimi trojice mužů v bederních zástěrkách táhnou vůz, v němž sedí Venuše a Amor (křídla a šíp), za vozem kráčí Vulkán (kladivo) a Merkur (okřídlená čapka, střevíce a kaduceus), za nimi Herkules (kyj, jablka Hesperidek v ruce za zády), Saturn (na rameni má dítě) a postava v bederní roušce z listí s nějakým předmětem na zádech, pak Mars ve zbroji, za ním putto držící feston, na němž je přivázán lev, na kterém sedí další putto, za lvem jde panter a Bakchus (panteří kůže, věnec z vinné révy, thyrsos a vinný hrozen v ruce), pak Apollón (luk, toulec se šípy) a poslední Paris (frygická čapka, poutnická hůl, jablko), v levém horním rohu je vidět část žezla, na němž sedí orel (snad připomínka římské triumfální regálie).Vlys napravo od bočního vchodu zobrazuje skupinu tančících nymf nesoucích festony, v pravé polovině reliéfu skupina putti. Na zemi leží kružítko a trojúhelník, dvojice putti - jeden drží triangl, druhý lyru, vedle nich stojí múza držící svitek, pak další putto kreslící vousatého muže, za malířským stojanem je sokl s mužskou bustou., Medvey 1939, s. 12; Szatmári 2001, s. 42-43., and Starší vlys s průvodem Olympanů na levé straně západního průčelí zobrazuje podle maďarské literatury průvod Venuše a vlys po pravé straně slavnosti na Helikónu.Postava dívky ukazující na oltář se zapáleným ohněm (na boční straně oltáře reliéf s Amorovým lukem a toulcem se šípy) je Vesta, ochránkyně rodinného krbu, ale i Říma a celé Římské říše. Je zde tedy patrně zobrazen svatební obřad s průvodem olympských bohů.Helikónem bylo nazýváno pohoří v Boiótii zasvěcené Apollónovi a múzám, s Diovým oltářem a chrámem, mýtické místo, kde tryskal legendární pramen básnické inspirace odkrytý bájným Pegasem. Přebývaly zde múzy - v tomto případě je zobrazeno deset tančících dívek, které nemají žádné atributy, nejsou tedy zobrazením konkrétních múz.
Kazetový strop s figurální výzdobou. V kayetách putti a antická božstva. Kybelé na zlatém voze (vůz tažený lvy, hradební koruna, dva klíče), Neptun v mušli (delfín, trojzubec, bič), Jupiter na orlu (koruna, blesk, oheň), Juno (žezlo, páv) jako personifikace čtyř živlů - Země, Voda, Oheň, Vzduch.
Pískovcové sousoší: hrabě Špork (soudobý oděv, kniha v ruce) s hlavou obrácenou k nebesům jede do oblak na dvoukolovém voze, který tlačí putti. Nad hrabětem stojí Minerva (přilba), drží ho za ruku a v levici pozdvihuje k nebesům svůj štít., Poche 1965#, 116-117, and Socha vznikla jako dar majiteli Valče, Janu Ferdinandovi Kagerovi hraběti z Globen, a jeho dceři.
Nad krbem stukový reliéf, v oblacích jede vůz tažený holubicemi..., http://www.viennatouristguide.at/Allerlei/Mythologie/Venus_Belvedere/ubvenus.htm, and Im Marmorsaal des Unteren Belvederes befinden sich zwei Kamine (Ost- und Westwand). Bekrönt werden sie von von einem gefesselten Kriegsgefangenen und Kriegstrophäen aus Marmor. Einige Teile der Kriegsbeute sind heute im Heeresgeschichtlichen Museum im Arsenal bzw. im Wien-Museum am Karlsplatz zu sehen. Die Kamindekorationen weisen auf die Gründung Roms hin: Die Marmorreliefs zeigen den Trojaner Aeneas (den Gründer Roms) und seine Mutter Venus. Kriegstrophäen oberhalb der Kamine Venus in der Schmiede des Vulcanos
Nástěnná malba na kupoli stropu sálu. V oblacích vůz tažený čtyřspřežím, vůz řídí žena s odhaleným poprsím sedící na kozlíku, na klíně drží snop (Hojnost). Ve voze mladík a dívka. Mladík, génius rodu Althanů, je nahý v rozevláté drapérii, v levici drží plamen, v pravici žezlo, pod jeho nohama je půlměsíc. Dívka drží v levici caduceus a korunu v pravici. V oblacích poletují čtyři géniové? s trubkami, na nichž je upevněn praporec rodu s erbem. Z trubek vycházejí latinské nápisy (v překladu: zásluhy hrdinů / jsou cestou ke slávě / a cvičení ve ctnostech / je cestou k poctám). Pod koly vozu dvě postavy neřestí - Hloupost a Závist. and Samek 2003#, 105-109, obr. 96,
Rytina: Rudolf II. v císařském oděvu (koruna, jablko, žezlo, řád zlatého rouna, zář okolo hlavy) jede na voze taženém dvěma orly a lvem na nebesa. Na oblacích na něj čekají olympská božstva, v popředí nalevo Herkules (lví kůže, kyj) uprostřed Diana (měsíční srpek, luk), napravo Jupiter (blesky, orel). Za Jupiterem je Juno (koruna), nalevo je Saturn (kosa) a Neptun (trojzubec). Dole vlevo je pohled na Prahu (Pražský hrad a Malá Strana)., Prag um 1600#, II, č. 679 s. 200., and Rudolf II. je zobrazen se září okolo hlavy, která jej ztotožňuje s Apollónem. Pod výjevem je báseň dvorního básníka Wackera von Wackenfels, která výjev vysvětluje: smrt Rudolfa II. ohlásilo úmrtí dvou orlů a lva v císařském zvěřinci, zvířata jsou nejen znaky císařství (dva orli) a českého království (lev), ale lev je také znak Herkula a orel Jupitera. S Herkulem se habsburští císaři identifikovali již od Maxmiliána II. a v Praze se tato sebestylizace projevila v monumentální formě poprvé v sochařské výzdobě Belvedéru Ferdinanda I. (1537-1550), kde jsou herkulovské výjevy na čestných místech na nárožích stavby. Na augustovském reliéfu se zobrazením apoteózy, který byl od konce 16. století až do 18. století byl ve Villa Madama je zobrazen Julius Caesar jedoucí na voze s okřídleným koňským spřežením na nebesa, kde na něj na oblaku čeká personifikace nebes a Hélios na slunečním voze, nad Caesarem je orel s rozpjatými křídly. Vedle Caesarova spřežení jsou postavy, které vzrušeně gestikulují - propojení lidského a nadpozemského světa najdeme také na rytině s apoteózou Rudolfa II, kde také realisticky zobrazená veduta Prahy kontrastuje s olymskými božstvy na oblacích nahoře. Grafika existuje ve třech exemlářích, na dvou je vpravo dole monogram IMW (nebo IMWF), na výtisku v Coburgu je místo něj nápis "Thobias Bidenhartter scalps et excutit in Winn" (cf. Irmscher 1999, s. 136 pozn. 233).
Olejová malba na alabastru (37 x 45 cm): uprostřed je zobrazen převrácený vůz Hélia a nahý Faëthón padající k zemi. Nalevo je nahý Jupiter na orlu se svazky blesků v obou rukou, jimiž právě srazil vůz s Faëthontem. Napravo je sídlo Hélia (kruhový chrámek), v němž sedí bůh (žezlo, sluneční kotouč okolo hlavy), Faëtón před ním klečí a prosí o vůz, okolo sedí božstva. Dole je v pravém rohu pod keřem říční bůh Éridanos (nahý s nádobou, z níž vytéká voda), vedle další postava. Napravo mořský břeh, na něm další dva říční bohové s nádobami s vytékající vodou. Na břehu tři nahé sestry Faëthonta (Héliovny), levá se zděšeně dívá vzhůru na padající vůz, oboum Héliovnám stojícím napravo se ruce se mění v stromové větve. Za Héliovnami labuť, další labuť letí vzhůru., Kaufmann 1988#, I/17., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010#, č. 66 s. 198-199., and Hans von Aachen se držel velmi těsně Michelangelovy kresby z doby okolo roku 1533 (Royal Library, Windsor), z níž okopíroval Faëthonta s padajícím vozem, personifikaci řeky i postoje tří Helioven, včetně dvou labutí. Částečně se rovněž držel zobrazení Jupitera. Malíř musel znát Michelangelovu kresbu z nějaké věrné kopie a ne z rytiny Nicolause Beatrizeta (Prag um 1600, I, s. 64), která se od originálu značně odchyluje. Z Michelangelovy kresby mohl převzít i labuť, v níž byl proměněn Faëthontův truchlící druh (pseudo-Hyginus, Báje, 154). Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně Osvobození Andromedy (Wien, KM, Osvobození Andromedy) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakche), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy).
Růžová achátová kamej (3, 8 x 4, 2 cm): Aurora (podkasaný chitón se stuhou přes prsa) jede na voze taženém okřídleným koněm, v čele vozu sedí na oji kohout. V pozdvižené levici drží Aurora zapálenou pochodeň, ve svěšené pravici růže, které rozhazuje. Růže jsou ve vzduchu okolo vozu, věnec růží pověšený na korbě vozu) Dole krajina s řekou, v popředí muž na loďce., Prag um 1600#, II, č. 722 s. 242-243., and Stejný výjev je na rubu portrétní medaile (Hippolyta Gonzaga) od Jacopa da Trezzo z roku 1552 (Babelon 1922, tab. X/2). Kamej mohla být ve sbírce císaře Maxmiliána II., pasování je z let 1600-1606, kdy byla kamej v pražské sbírce Rudolfa II.
Stříbrná medaile: Na reverzu Paris (frygická čapka) předává jablko nahé Venuši, u jejích nohou stojí Amor. Nad Venuší ve vzduchu putto, který ji korunuje vítězným věncem. Napravo nahá Juno (čelenka) s pávem u nohou, a téměř nahá Minerva (přilba, oděv pod ňadry a přes boky) se sovou u nohou. V popředí říční bůh, za ním Merkur (okřídlená čapka, caduceus). Výjev se odehrává v otevřené krajině, na obzoru kopec s tvrzí na vrcholu, na nebi Sol se slunečním vozem., Fučíková 1997#, II/55, and Na averzu Jupiter s orlem a bleskem sestupuje k ležící Danaé, služebná sbírá zlaté mince padající z nebes. Antický mýtus je i na reverzu prostředkem k moralizující poselství. Po formální stránce se Vermeyen inspiroval Paridovým soudem Hanse von Aachena z roku 1585 (Douai), k jehož popularitě přispěla Sadelerova grafická reprodukce z roku 1589.