Une nouvelle méthode de classement thermique des météores permet de déterminer le type de visibilité et la composition de la plupart des météores faibles (> 1^m) dont on connait les altitudes d'apparition et de disparition. Le traitement statistique des trajectoires météoriques conduit à la détermination de différences entre les météores sporadiques et cométaires ainsi qu' à la détermination approchée du gradient de denstét entre 50 et 150 km d'altitude. and Pokračování a rozšíření práce uveřejněné v tomto časopise [2]. Cílem této práce je výzkum vysoké atmosféry pomocí meteorů a tepelná klasifikace meteorů. Pomocí tepelných konstant meteorů odvozených z laboratních dat je možno užitím Öpikovy theorie meteorů a jejího rozšíření v této práci odhadnouti gradient hustoty ve vysoké atmosféře mezi 50 až 150 km výšky. Ve velké většině lze z výšky zážehů zhasnutí meteoru odvoditi jeho typ a složení, zejména u slabších meteorů, kde nelze fotografovati jejich spektra.