Článek přináší informace o nálezech štípané industrie v hrobech pohřebiště Hroznová Lhota – Přední čtvrtky od Žabince. Pohřebiště ze starší doby bronzové bylo zkoumáno v letech 2012 až 2015; je tvořeno kostrovými hroby s nitransko-únětickými charakteristikami. Štípanou industrii lze jednoznačně identifikovat jako složku materiálního projevu nitranské kultury. Zjištěnou kolekci štípané industrie tvoří z 84 % kamenné projektily – hroty šípů. Byla provedena morfotypologická a traseologická analýza a zčásti rekonstruován jejich operační řetězec. Naše výsledky přispívají novými daty k poznání sociální dynamiky tohoto turbulentního období a nastavují odlišný obraz než dosud publikované analýzy projektilů z Moravy, čímž dokládají zřejmě odlišnou roli lukostřelby v jednotlivých ekonomicko-politicko-sociálních strukturách tehdejších společností, které identifikujeme jako tzv. archeologické kultury. and The article offers comprehensive information on chipped stone industry found in graves of the cemetery at Hroznová Lhota – Přední čtvrtky od Žabince, South Moravia (Hodonín distr.). The Early Bronze Age burial ground has been explored from 2012 to 2015; it comprises inhumation graves with characteristic features of Nitra and Únětice cultures. Chipped stone industry can unequivocally be classified as one of the material displays of the Nitra culture. The collection of chipped stone industry found consists by 84 % of lithic projectile points – arrowheads. Morpho-typological and use-wear analyses were carried out and the operational sequence was partly reconstructed. Our results contribute with new data to the knowledge of social dynamics in this turbulent period and show a different picture than the hitherto published analyses of arrowheads from Moravia, whereby they probably attest that archery has played a different role in individual economic – political – social structures of the then societies, whom we identify as the so-called archaeological cultures.
In this paper a collection of iron objects from the Anatolian Seljuks Period, ca. 12th–13th century AD, are analysed and discussed from a metallurgical perspective. A total number of 21 iron-steel objects, small knives and flat bodied (with thin cross-section) arrowheads was examined. These objects are coming from the Seljuks’ cultural layers of Eğirdir (Isparta, Central Anatolian Caravanserai), Kubad Abad (Konya, Central Anatolian Sultan’s Palace Complex), and Samsat (Adıyaman, Eastern Anatolian Fortress). In the samples which were taken from iron tools, composite-like structures formed by different ferrous phases were revealed by metallography, SEM-EDX and micro hardness examinations. These structures are classified according to the production materials and techniques. The first group revealed signs of continuous forging and, in some cases, bloomery iron folding, which can lead to such composite-like structures. The second group consisted of tools which were produced from different starting materials which were forgewelded before or during shaping process. The crucible steel knives can be classified as another group, in which the composite-like structure exhibits totally different constituents leading to more homogeneous mechanical character. In modern times, composite materials have gained importance and become key engineering materials due to their outstanding specific properties. This study reveals that skilled Seljuks’ blacksmiths made similar materials design choices in the production of iron or steel objects, despite limited materials and metallurgical knowledge. and V příspěvku je diskutována kolekce železných předmětů z období rúmského sultanátu, ca 12.–13. stol. n. l., analyzovaná a hodnocená z metalurgického hlediska. Celkem 21 železných předmětů, menších nožů a plochých hrotů šípů (stenkým průřezem). Předměty pocházejí z kulturních vrstev rúmského sultanátu v Eğirdiru (Isparta, středoanatolský karavanseraj), Kubad Abad (Konya, středoanatolský sultanský pálácový komplex) a Samsat (Adıyaman, východoanatolská pevnost). Vzorky odebrané z železných nástrojů vykazovaly struktury podobné kompozitním, sestávající z různých strukturních fází vymezených pomocí metalografie, SEM-EDX a měřením mikrotvrdosti. Dané struktury byly kategorizovány podle užitých materiálů a techniky výroby. První skupina vykazovala známky kontinuálního kování a místy paketování svářkového kovu, které může vést k takovýmto jakoby kompozitním strukturám. Druhá skupina sestávala z nástrojů vyráběných z různých výchozích materiálů, které byly před nebo v průběhu tváření svařovány. Nože z kelímkové oceli lze klasifikovat jako další skupinu, ve které kompozitní struktura vykazuje naprosto odlišné složky, vedoucí k rovnoměrnějším mechanickým charakteristikám. V dnešní době nabyly kompozitní materiály velkého významu a díky svým výjimečným specifickým vlastnostem se staly klíčovými materiály strojírenství. Tato studie odhaluje, že zruční seldžučtí kováři volili podobnou materiálovou konstrukci při výrobě železných nebo ocelových předmětů, navzdory omezeným materiálovým a metalurgickým znalostem.
A new analysis of one of the graves (No. 177) at the burial ground of the Przeworsk culture in Drochlin, Częstochowa District, dated to the C1a phase of the Younger Roman Period, allows us to participate in a discussion about the position of horseman warriors in the milieu of the Przeworsk culture. The preserved grave goods from Drochlin suggest that the buried horseman can be considered a representative of the local elite. The iron spurs decorated with brass, bow arrowheads, and one glass vessel underline his social rank. The spurs have a stylistic association with spurs known from the sphere of Wielbark culture and also to those found on the territory of the Northern European Barbaricum. Similar associations were identified regarding the belt buckle. This paper also examines whether the bow was part of the equipment of the Przeworsk culture warriors or was a hunting weapon.