Bronzový odlitek (v. 32 cm), nahá ženská postava, stojí na levé noze, pravá spočívá na malém krychlovém soklu; v pozdvižené pravici drží jablko, levá ruka přidržuje na levém stehně drapérii, která je přes rameno upevněna stuhou. Účes z vlasů svázaných na temeni hlavy., Chlíbec 2006#, 110-111, č. 43, obr. s. 111)., and Původně ve sbírce Heinrich von Liebig, v muzeu od roku 1904. Autor sošky se inspiroval antickými bronzy ze 4. stol. př. Kr. (účes).
Nástropní freska: uprostřed říčky říční bůh Numicius (vavřínový věnec, dlouhý bílý vous, plášť) lije vodu z mušle na hlavu polonahého Aenea stojícího ve vodě, za hrdinou na břehu jeho zbroj (přilba, kopí). Nalevo na oblaku Venuše s Amorem, před ní jedna z holubic, která táhla její vůz. Nahoře dva putti s Aeneovým bílým pláštěm. and Mádl 2008#.
Zámek původně z roku 1714 byl zdoben štukami, freskami, na hlavním schodišti se sochami O. Schweigla ?. Též Lysice, Milotice - O autorovi: SUCHÁNEK, Pavel. Ondřej Schweigl - "honestus et eruditus civis et sculptor". In SVOBODOVÁ, Jana. Baroko. Příběhy barokního Brna. Brno: Muzeum města Brna, 2009. s. 180-187.
Olejomalba na kovu (36 x 46, 5 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec, luk), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom vzhůru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka, caduceus) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto (dvojzubec), vedle něj Kerberos. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Kaufmann 1988#, I.11., and K obrazu existuje kresba (Wien, Albertina inv. n. 3315). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Stuttgart, Shromáždění bohů 1) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).
Pískovcová socha stojící na horním konci zábradlí prostředního schodiště, které vede na druhý parter zahrady. Oblečená ženská postava - Venuše, u jejích nohou stojí dítě - Amor, který se drží drapérie matčina oděvu a pravicí ukazuje na ní ukazuje. Venuše má pravou ruku na temeni jeho hlavy., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, 123-124., and Autorství a datace sousoší není jednoznačně určeno. Dílo je připisováno Braunově dílně (Kořán), nebo Ignáci Michalovi Platzerovi. Tato plastika zachycuje vztah mezi zlobivým dítětem a matkou, která se na něho hněvá a peskuje ho. Existuje řada zobrazení připomínajících událost, kdy Amor způsobil své matce utrpení z lásky a matka se proto na něho zlobí. Venuše se jednou při hře se svým synem poranila o jeho šíp. Zlobila se na něho, odstrčila jej, ale ještě než se rána zahojila, spatřila Adonise, do kterého se ihned díky zranění Amorovým šípem zamilovala. K tomuto námětu často odkazuje Venuše, která Amora odzbrojuje, bere mu jeho nebezpečnou zbraň. Téma bylo zobrazováno již v antice, ale zejména v období baroka a rokoka bylo ve velké oblibě. Formálně lze odkázat například na kresbu Paola Farinati, Výchova Amorova. Nejedná se o lascivní erotiku (srov. "Amor se chová pohoršlivě: zdvihá matce roucho a prstem jí ukazuje do klína", srov. Kořán 1999, 124). Kupido, patrně i v tomto případě (stejně jako u jiných podobných děl) gestem ruky naráží na ránu, kterou způsobil své matce při hře, jejímž důsledkem byla láska k Adonidovi (srov. např. Carracci). Ostatně socha Adonida stojí v parku vedle Venuše.
Zbytky nástěnných maleb v interiéru. Nahá žena sedí na šnekovité lastuře (ulitě mořského plže rodu NERITIDAE), otáčí trup a hlavu k levému rameni, v pravé ruce drží pádlo, u jejích nohou putto s prstem na ústech (Venuše). Nahý mladík sedí na lastuře mořského plže, je zobrazen zezadu, v pravé ruce drží pádlo, kterého se přidržuje putto. (Nerites). Nahý vousatý muž sedí na ulitě mořského plže, na levém rameni drží nádobu ze které vylévá vodu, u jeho nohou putto, který se opírá o prvek iluzivní architektury (Okeanos). Nahá žena v oblacích, dívá se dolů, má rozpuštěné vlasy, kolem ní poletují tři putti s křídly motýlů (Berenice)., Hosák 1981#, 153-156., Wächter 2007#., and O lásce Venuše a Nerita: Claudius Aelianus: Peri zóón idiotétos (O zvláštnostech zvířat).