Nástěnná malba: antikizující zahradní architektura, částečně v ruinách, nalevo socha nahé bohyně. V popředí je skupina tří vousatých mužů a žena. Po stranách menší panely, nalevo Apollón sedí a hraje na lyru, napravo Pan hraje na syrinx., Preiss 1956#., Vlček 1999#, 471-475., and Výjev je velmi poničen zejména v dolní části restaurován jenom náznakově (hudebníci ?), takže téma nelze určit.
Mědiryt (297 x 168 mm). Dole sedící Apollón, hraje na lyru, proti němu sedí Pan, v levé ruce drží syrinx, nad nimi letí putto, troubí na roh., Zlatohlávek 1997#, 107, č. 48., and Do sbírek NG převedeno v roce 1949 z NM v Praze. Rytina podle jedné ze čtyř kompozic, podle nástěnné malby Francesca Primaticcia (stropu ve Fontainebleau). Podle ikonografického významu fresek, které mají planetární symboliku, dá se soudit, že hudební soutěž mezi Apollónem a Panem má vyjadřovat kosmickou harmonii.
Grafický list (193 x 197 cm). Figurální scéna ve venkovské krajině s domy, na břehu vodního toku, v rákosí, Pan pronásleduje nymfu. and Ilustrace k Ov. met. vyd?
Mědirytina (265 x 170 mm). Figurální scéna v krajině: v popředí nymfa, která si češe vlasy, schovaný za za křovím ji pozoruje Pán (ztopořený úd)., Zlatohlávek 1997#, 57, č. 25., and Pochází ze zámku Libochovice (v NG od r. 1945). Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9).
Mědiryt oválného tvaru (200 x 130 mm). Pán polosedí opřený o strom, hraje na syrinx, na ramenou přehozená kozlí kůže, na hlavě věnec. U jeho pravé nohy pes, a putto, za ním stojí nymfa, která jej objímá kolem ramen., Zlatohlávek 1997#, 181, č. 103., and Do sbírek NG převedeno roku 1949 z NM v Praze. Podle kresby Giulia Romana.
Pískovcová socha: Pán (vavřínový věnec na hlavě, kozí kůže přes rameno) stojí opřený o kmen stromu, ve zdvižené levici drží syrinx. and Vavřínový věnec na hlavě ukazuje na souvislost s hudební soutěží mezi Pánem a Apollónem, srov. Exemplum: Apollón a Marsyás (Pán).
Mědiryt (362 x 258 mm). Sousoší umístěné do niky představuje boha Pána (kozí nohy, rohy a ztopořený úd, sedí na lví kůži, pravici na rameni nahého mladíka) a Dafnise, který drží u úst Pánovu flétnu., Zlatohlávek 1997#, 131, č. 63. Gasparri 2007#, I, s. 139-141, č. 62., and Dafnis, syn Merkura a nymfy, byl prototypem autora pastýřských písní, jehož učitelem byl bůh Pán. Rytina kopíruje antickou mramorovou sochu (římská kopie podle řeckého originálu ze 3.- 2. stol. př. Kr. od sochaře Heliodora, sbírka Farnese, dnes Neapol), která byla nalezena v Pompejích. Rytina (dříve mylně interpretovaná jako Marsyas a Olympus) byla připisovaná Eneovi Vico (Zlatohlávek 1997, 131), patrně se však jedná o dílo jeho blízkého spolupracovníka Battisty Franca (srov. Giulio Bodon, Enea Vico fra memoria e miraggio della classicita, Roma, 1997, obr. 46).
Olejomalba na dřevě (40 x 50 cm): nahá Selene leží na improvizovaném loži v jeskyni, Pan se ztopořeným údem ji objímá. Pod pravou paží Selene je snad vidět, že leží na bílé vlně, na kterou ji Pan zlákal. Nalevo dole spí Amor, luk v ruce, šíp leží vedle. Napravo průhled do krajiny s chrámem na obzoru, v popředí hodující Fauni a Nymfy (Faun hrající na syrinx, Nymfa s číší zdvihající hrozen vína, objímající se pár)., Kaufmann 1988#, I/32., Jacoby 2000#, č. 43 s. 147-148., and Vergiliova zmínka v Písních rolnických (3, 391-394) je jediným antickým pramenem o Panovi a Seléné.