Kresba (288 x 185 mm). Studie - postava stojící dívky v antikizující drapérii, v levé ruce drží housle, levá noha spočívá na globu., Zlatohlávek 1997#, 304-305, č. LIX., and Ve sbírce NG od roku 1949, původně sbírka Vincence Kramáře. Autor experimentoval s návrhy na různé alegorické postavy (např. noha spočívající na globu, původně byla patrně zamýšlena alegorie Astronomie). Z nápisů zůstal nepřešktnutý pouze nápis "Melos" (Píseň). To může následně souviset s verzí, která kresbu určuje jako alegorii hudby. Podobně zobrazil múzu s houslemi na fresce ve vile Barbaro v Maser. Výzdoba zde vznikla ve spolupráci se zadavateli (vilu dal postavit humanista Daniele Barbaro a jeho bratr Marcantonio) a kresba byla zřejmě jednou přípravných studií pro alegorii Hudby.
Kresba (12, 8 x 17, 8 cm): Minerva (přilba, kopí, štít, plášť, antické brnění, pod ním dlouhý chitón), na přilbě sedí sova. Napravo od Minervy sedí Múzy: Úraníá (Múza hvězdářství) se sférickým astrolábem, Rétorika s caduceem, Hudba s loutnou, napravo ženská postava se stuhou (?). Před Minervou je do země vsazená kamenná deska, na kterou oblečený putto vytesává kladivem a dlátem nápis "inscius non honorabitur." Výjev je zasazen do krajiny (stromy vlevo)., Fučíková 1997#, V/537, and Nápis na kameni je citát z Vulgaty, "nevědomý nebude ctěn" (Sirach 10, 28).
Nárožní nájemní dům, třípatrová budova s nárožní nástavbou. Na nároží ve výklenku socha dívky, v posledním patře arkády s figurálním reliéfem. Dvě ženské postavy s atributy (malířská paleta se štětcem a lyra). Na arkýři do Chopinovy ulice dva reliéfy s alegorií ročních dob: žena zahalená v závoji (Zima), žena s věncem z květů a obilí (Léto).
Nástěnná malba ve výklenku rytířského sálu, v nice za ozdobnou mříží. Figurální scéna ve skalnaté krajině. V popředí vlevo ženská postava hraje na violoncello, vpravo ženská postava hraje na harfu, na zemi mezi nimi had. V pozadí uprostřed skupinka žen čtoucích v knize a kolem stojící postavy hrajících na různé hudební nástroje (trombon, loutna, klavichord). Za klavichordem vedle stromu je skryta mužská figura, patrně Satyr. Na klenbě niky vpravo Pegas, vlevo Minerva? V nice, před figurálním výjevem, malované sloupy a sochy - Herkules a Vulkán., Poche 1980#, 255-258., and Námětem výjevu je koncert Múz, který byl zpravidla zobrazován na Parnasu, někdy za přítomnosti Apollóna, Minervy nebo Pegase. V tomto případě je zde Pegas a Minerva nad Músami v oblacích a v popředí na zemi je mezi nimi zobrazen had. Had je symbolem rozumu, který drží v uctivé vzdálenosti Satyra, symbol zla, vykukujícího v pozadí vpravo za stromem (patrně podobný význam jako scéna s alegorií Hojnosti v loggi ve Villa Godi Malinverni, Lonedo di Lugo Vicentino). Mříž, která chrání niku s výjevem, zde patrně není umístěna náhodně, ale má dát návštěvníkům najevo, že vstoupit smí jen ten, kdo skutečně rozumí významu zobrazeného výjevu.
Pískovcová socha stojící ženy s houslemi: Hudba., Poche 1982#, s. 49., and Socha pochází z budovy Starého městského divadla, zničené požárem roku 1919, na nádvoří byla osazena roku 1955.
Nástropní freska ve štukovém rámu. Figurální scéna v krajině na pozadí ruiny u vodní hladiny, dvě Múzy (lyra, svitek), putto, dvě labutě. and Poche 1982#, s. 81-82.
Mědiryt: Minerva (přilba) vede za ruku Malířství (odhalená ňadra), v levici paletu se štětci a malířskou hůlkou. Seshora k Malířství slétá putto s věncem a palmovou ratolestí. Minerva ukazuje dopředu, na skupinu personifikací svobodných umění, v horní řadě je Hudba (flétna), Rétorika (caduceus), Aritmetika (počítá na prstech) a Múza hvězdářství, Úraníá (sférický astroláb). V dolní řadě je Dialektika (čte v knize), Gramatika (píše), a Geometrie (globus a odpichovátko). V pozadí je antická architektura v korintském řádu se sochou odpočívajícího Herkula opřeného o kyj, pod ní (za Malířstvím) je antické ženské torzo, symbol sochařství, vedle torza leží sochařská palice a dláto., Vignau-Wilberg 1997#, 179-180., Fusenig 2010#, č. 51, s. 175., and Obdobné téma zpracoval Aachen na kresbě z druhé poloviny 90. tých let 16. století (Brno, MG, Aachen, Minerva uvádí Malířství na Parnas), která je dávána do souvislosti s Majestátem císaře Rudolfa II., který roku 1595 povýšil malířství z řemesla na umění. Skutečnost, že stejný námět najdeme na Aachenově kompozici, která je věnována bavorskému vévodovi Fučíková vysvětluje tím, že Aachen namaloval nejprve obraz pro císaře Rudolfa II., jehož druhou verzi věnoval bavorskému vévodovi (Umění 55, 2007, 75-79). Z dedikace bavorskému vévodovi vyplývá, že téma povýšení malířství mezi svobodná umění bylo okolo roku 1600 univerzálně použitelné. Obraz stejného námětu signovaný Aachenem je ve sbírce barona Bondeho na švédském zámku Eriksberg (Jacoby 2000, 161–164). .