Pětipodlažní nájemní dům, původně projektovaný pro společnost JANUS, v průčelí portál postavený na kanelovaných sloupech, rizalit je završen trojúhelníkovým štítem, v něm uprostřed medailon s hlavou dvou tváří., Architectural Guide 1997, s. 61, č. 090., and Reliéf je inspirován antickou mythologií. Janus, římský bůh vrat a bran, je zobrazován s obličejem na obou stanách hlavy, neboť vidí dopředu i dozadu, vidí budoucnost i minulost; někdy je spojován s alegorií spravedlnosti. V tomto případě je logem společnosti, pro kterou byl dům projektován.
V blízkosti zámecké brány socha na soklu, muž se dvěmi tvářemi - bůh Janus., Poche 1978#, 98., Brožovský 1995#, 14., and Socha dovezena z Itálie patrně kolem roku 1900, pochází ze sbírky modenského vévody.
Ianus se dvěma tvářemi (krátce zastřižené vousy, dlouhé vlasy) sedí na kamenném bloku (oltáři ?), plášť má sepnutý na levém rameni, ale je rozevřený, takže je vidět horní polovina těla včetně genitálií. Ve zdvižené pravici drží dva velké klíče. Stromy na obou stranách., Bažant 2006#., and Zobrazení Iana je po formální stránce variací na téma Torso Belvedere ve Vatikánu (viz vedlejší zobrazení Iana). Na pražské stavbě nebyl Ianus zobrazen pouze ve funkci nebeského klíčníka a strážce prahu obecně. Na protějším soklu původní hlavní vchodové arkády je totiž zobrazen démon války, Furor, uvězněný v Ianově chrámu na Foru Romanu v Římě. Je nahý, ruce má svázány za zády a marně se snaží odtrhnout od stromu, okolo něhož je konec látkových pout ovázán. Sedí na hromadě zbroje a před ním se ještě tyčí hradba z šípů. Pražský Ianus tedy sedí před svým chrámem na Foru Romanu v centru antického Říma a k návštěvníkovi pozdvihuje pravou ruku se dvěma klíči jako důkaz toho, že jeho dvojitá brána je opravdu zamčena, což bylo hlavním obsahem slavného Jupiterova proroctví (Verg. Aen. 1, 286-287), které na sebe vztahoval i Ferdinand I. Ianus byl v šestnáctém století znám jako prototyp zbožného vladaře a příkladného mírotvorce přinášejícího prosperitu, ale na Belvedéru je Ianus současně je zobrazena tak, jak tehdejší publikum znalo opilého Noema. Reliéfem s Ianem/Noem byla s největší pravděpodobností naznačena starobylost Ferdinandova rodokmene sahající nejen k prvnímu římskému vládci, Ianovi, ale i k druhému Adamovi, jímž po biblické potopě znovu začala historie lidstva. V renesanci byl biblický patriarcha považován rovněž za proroka, a byl tedy nad jiné povolaný k tomu, aby svědčil o Ferdinandově budoucí světovládě.
Na západní stěně je vyobrazen nahoře začátek války s Turky výjevem ilustrujícím Otevření Ianova chrámu války a vypuštění válečných furií. Tureckou porážku (Turci-Porážka Turků u Vídně 1683) ilustruje pád Velkovezíra Kara Mustafy a vrcholí triumfem Leopolda I. Císař na zlatém voze, na hlavě má vavřínový věnec, v průvodu kráčejí vítězní vojáci i turečtí zajatci. Nad krbem alegorie vítězství - sedící ženská postava obklopená válečnými trofejemi, drží nad svou hlavou vavřínový věnec, levá noha spočívá na hlavě Turka. Po obou stranách krbu zajatec spoutaný okovy., Poche, Preiss 1973#, 147-149., Horyna, Neubert 2000#, 84-99, and Vlašský malíř Abraham Godyn (a jeho bratr Izák) vymaloval (1690 - 1697) hlavní sál. Triumf Leopolda I. je inspirován římskými antickými triumfy.