Kresba: Danaé leží na posteli a odhaluje svůj klín, nad ní Jupiterova ruka, z níž směřují dolů paprsky. Napravo gestikulující služebná, nalevo putto., Kaufmann 1988#, 7.25., and Patrně přípravná kresba k obrazu, který byl v Rudolfově sbírce. Heintz se mohl inspirovat vídeňským Tizianovým obrazem na stejné téma, které bylo v pražské Rudolfově sbírce od roku 1600. Blíže než k Tizianově vídeňské Danaé však má Heintzova kresba k Tzianově variantě v Pradu, kde najdeme také Jupiterovu ruku v oblacích a akce služebné je obdobná (napíná oděv, aby do něj zachytila padající zlaté mince).
Slonivinový reliéf (19,5 x 14,5 cm): nahá Danaé polosedí na posteli v ložnici, od stropu z oblaku padá déšť mincí. Napravo stojí okřídlený genius a chytá mince do ruky, vepředu na zemi sedí putto a sbírá mince, v pozadí další putto, který mince chytá do misky. Pod postelí Danaé je myš., Fučíková 1997#, II/5, and K reliéfu existuje přípravná kresba (Stockholm, Nationalmuseum, Pfaff, Danaé). Genius a putti sbírající peníze padající z nebe ukazuje, že se nejednalo o zobrazení mýtu o Danaé, ale o alegorii všemocnosti peněz. V této funkci byl mýtus o Danaé běžně používán (srov. Karr 1978), mimo jiné i na Tizianově obraze, který císař Rudolf II. získal do svých pražských sbírek v roce 1600 a který mohl být podnětem ke vzniku Pfaffova reliéfu. K emblému publikovaném Typotiem v roce 1601 na tab. 17, 10 (Typotius 1601-1603, 1, fol. 19r) je připojeno motto "Omnia subiecta auro" (na emblému je rovněž putto sbírající peníze, což je motiv, který s antickým mýtem nijak nesouvisí). Moralistní tón naznačuje také myš pod postelí Danaé.
Figurální scéna v interéru. Na lůžku spočívá spící Danae, nad ní se sklání služebná, za lůžkem Amor drží závěs. Nad lůžkem hlava Jupitea a padající zlaté krůpěje.
Danaé (nahá, šátek na hlavě) leží na loži, levou ruku pozdvihuje ke zlatému dešti, pravou má mezi nohama, pravá je lehce pokrčená, levá ohnuta v koleni, čímž je naznačeno, že má roztažené nohy. Lůžko je bohatě zdobené, střední noha ozdobena na boku vázou, postranice jsou zdobeny meandrem, nad nímž je úponka. Věž Danaé je naznačena cihlovým výklenkem v pozadí. Stromy a palmy na obou stranách., Bažant 2006#., and Zobrazení Danaé a zlatého deště nebyla inspirována antickými originály a podobnost s řeckými a římskými zobrazeními lze vysvětlit tím, že italští umělci dospěli nezávisle na svých starověkých vzorech ke stejnému ikonografickému schématu. Téma Danaé a zlatého deště prodělalo během první poloviny šestnáctého století zásadní proměnu a pro těsné sepjetí Paolo della Stella se severoitalským prostředím je typické, že jeho řešení odpovídá italským zobrazením z doby okolo poloviny tohoto století, především Danaé od Tiziana, jež vznikla kolem roku 1544--46. Tizianova Danaé je již zcela nahá a spojení s Jupiterem se aktivně účastní. Tomuto konečnému stupni odpovídá pražský reliéf, kde je Danaé rovněž nahá, s pohledem upřeným k zlatému dešti a s pravou rukou nataženou k lůnu. Na rozdíl od Tizianovy Danaé ještě zdvihá levou ruku směrem k dešti, jakoby jej přivolávala. Ve středověkém díle "Ovide moralisé" z doby kolem roku 1328 byla postava Danaé chápána alegoricky, jako Panna Maria, a Jupiterův déšť byl v tomto čtení Duchem svatým. V renesanci toto čtení patrně přežívalo, i když k němu také mohla přistoupit politická alegorie, oslava vlády přinášející mír a blahobyt. Série Jupiterových lásek by se nepoučenému divákovi mohla jevit jako frivolní anekdoty. Ten však, kdo se vyznal v dobovém výkladu antické mytologie, ihned pochopil jejich triumfální význam. Tehdejším mytologickým bestselerem byla "Hypnerotomachia Polifili" Francesca Colonny, kde je triumfální průvod Jupiterových lásek seřazen stejně jako na pražském Belvedéru. U Colonny byla na prvním alegorickém voze zobrazena Evropa a býk, na druhém je Léda souložící s labutí a na třetím Danaé se zlatým deštěm. Seřazení Jupiterových smrtelných milenek na pražském Belvedéru odkazuje nejen na "Hypnerotomachia Polifili" a tedy na triumfální symboliku, ale současně slouží jako předehra a zdůraznění významu reliéfů v ideovém středu západní fasády, kde byl nahoře Jupiter a Venuše a dole Furor a Ianus. Výjevy s Jupiterovými milenkami jsou totiž řazeny zprava doleva, podobně jako putti dole na balustrádě jsou tedy orientovány ke vchodové arkádě.
Kresba (21, 4 x 16, 3 cm): nahá Danaé polosedí na posteli v ložnici, od stropu se sype do jejího klína déšť mincí. Napravo stojí okřídlený genius chytá mince do ruky, na zemi sedí putto a sbírá mince, v pozadí další putto, který lapá mince do nastavené misky., Fučíková 1997#, II/279, and Přípravná kresba pro reliéf ze slonoviny. Genius a putti sbírající peníze padající z nebe ukazuje, že se nejednalo o zobrazení mýtu o Danaé, ale o alegorii všemocnosti peněz. V této funkci byl mýtus o Danaé běžně používán (srov. Karr 1978), mimo jiné i na Tizianově obraze, který císař Rudolf II. získal do svých pražských sbírek v roce 1600 a který tedy mohl být podnětem ke vzniku Pfaffova reliéfu. K emblému publikovaném Typotiem v roce 1601 na tab. 17, 10 (Typotius 1601-1603, 1, fol. 19r) je připojeno motto "Omnia subiecta auro." Na emblému je rovněž putto sbírající peníze, což je motiv, který s antickým mýtem nijak nesouvisí.
Stříbrná medaile: na averzu nahý Jupiter (koruna) s orlem (blesk v pařátech) slétá k ležící Danaé. Z oblaku pod Jupiterem se sypou mince, služebná je sbírá., Fučíková 1997#, II/55, and Na reverzu Paridův soud. Služka sbírající peníze ukazuje, že se nejednalo o zobrazení mýtu o Danaé, ale o alegorii všemocnosti peněz. V této funkci byl mýtus o Danaé běžně používán, k emblému publikovaném Typotiem v roce 1601 na tab. 17, 10 (Typotius 1601-1603, 1, fol. 19r) je připojeno motto "Omnia subiecta auro" (na emblému je rovněž putto sbírající peníze, což je motiv, který s antickým mýtem nijak nesouvisí).