Italský historik a právník věnoval svou knihu atraktivnímu tématu role katolické církve, respektive Vatikánu při poválečném útěku nacistických zločinců před spravedlností do zemí západní Evropy, na Blízký východ a do Latinské Ameriky. Hutná práce, která obratně zasazuje Vatikán do mezinárodního dění po druhé světové válce, vychází z autorova dlouholetého studia ve vatikánských, evropských a amerických archivech, díky čemuž představuje fundovanou polemiku s přežívajícími ideologickými klišé některých historiků a černobílým viděním novinářů. Autor zcela odmítá vědomý podíl vatikánské hierarchie na pomoci nacistickým činitelům, takže se jeho postoj může zdát až příliš apologetický, konečný soud však podle recenzenta lze vynést až po zveřejnění relevantních dokumentů Tajného vatikánského archivu., The book under review, by an Italian historian and lawyer, is about the attractive topic of the role of the Roman Catholic Church, particularly the Vatican, in helping Nazi war criminals to avoid justice after the Second World War and to escape to countries of Western Europe, the Middle East and Latin America. This dense work, which skilfully places the Vatican into international events after the Second World War, is based on the author´s many years of research in the archives not only of the Vatican, but also of other countries in Europe and America. The result is a well-supported argument against the surviving ideological clichés used by some historians and against the black-and-white way of looking at things used by journalists. The author absolutely rejects the idea that senior members of the Vatican counsciously helped Nazi officials. This might make his approach seem too much like apologetics, but the final judgement, according the the reviewer, can only be made after the relevant records of the Vatican Secret Archives have been made public., [autor recenze] Marek Šmíd., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Tato studie pojednává o ideovém sporu, který se odehrál na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století v prostředí českého katolického exilu. Týkal se vedení exilového časopisu Studie, který v Římě vydávala Křesťanská akademie a jehož hlavním redaktorem byl kněz Karel Skalický (narozen 1934). Ten svou liberální otevřeností vůči autorům z řad nekatolíků, včetně bývalých komunistů, vzbudil odpor v konzervativně smýšlející části katolických exulantů v čele s knězem Jaroslavem V. Polcem (1929-2004), a musel tak čelit opakovaným pokusům o své odvolání. Vzhledem k otevřenému charakteru Studií se na obranu Skalického postavila řada osobností i z řad nekatolického exilu (Erazim Kohák, Václav Bělohradský) a disentu v Československu (Josef Zvěřina). Spor, který skončil vítězstvím Skalického liberální linie, autor zasazuje do kontextu tehdejší debaty v celé katolické církvi nad interpretací reforem Druhého vatikánského koncilu., This article considers an intellectual dispute that took place in the late 1970s and early 1980s amongst Czech Catholics in exile. The dispute was over the leadershipp of the exile journal Studie, which was published by the Christian Academy in Rome and edited by the priest Karel Skalický (b. 1934). Because of its liberal openness towards non-Catholic authors, including former Communists, the journal met with the resistance of conservative Catholic exiles led by the priest Jaroslav V. Polc (1929-2004), and thus had to confront repeated attempts to have him step down. Considering the open character of Studie, a number of distinguished non-Catholic exiles came out in defence of Skalický (in particular, Erazim Kohák and Václav Bělohradský), together with dissidents in Czechoslovakia (especially Josef Zvěřina). The dispute, which ended in the victory of Skalický´s liberal approach, is described here in the context of debates within the whole Roman Catholic Church at that time over the interpretation of the reforms of the Second Vatican Council., Ondřej Blažek., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy