Mědirytina, 250 x 180 mm. Figurální výjev v krajině, v popředí vlevo leží Péneios před skálou s vchodem do jeskyně. V pravé ruce opřené o nádobu s vodou drží roh hojnosti, v levé palmovou větev. Nad ním jeho dcera Dafné, která jej objímá kolem ramen. K dvojici přicházejí tři nahé nymfy, na hvách věnec, v rukách amfory., Zlatohlávek 1997#, 152, č.k. 82., and Rytina podle G. Romana získaná do sbírek NG v roce 1959.
Kresba perem a štětcem (134 x 185 cm). Scéna v krajině, pod stromem sedí nahý mladík, za hravou sluneční kotouč, hraje na lyru. V pozadí průhled do krajiny s architekturou. Na zadní straně listu studie různých postav., Volrábová 2007#, 46-47., and Námět původně určen jako Orfeus (Fučíková 1969).
Mědirytina (40, 6 x 30, 4 cm): nahý Apollón (zář okolo hlavy, toulec přes rameno), v natažené ruce drží luk, z něhož právě vystřelil na Pythóna., Fučíková 1997#, I/333, and Podle plastiky Adriana de Vries z let 1594-1596 (viz: New York, MMA, Apollón), zrcadlově převráceno. Muller patrně nepracoval podle originálu, ale podle kresby, možná Vriesovy. Mullera Apollónovi přidal zář okolo hlavy, luk, toulec a zasadil jej do mytologického kontextu, delfské krajiny s Pythónem.
Mědirytina, 240 x 179 mm. Figurální výjev v krajině, v popředí před skálou Apollón střílící z luku na Pythóna, který se svíjí na zemi před ním, s hlavou prostřelenou šípem. Na skále Apollón a múzy, nad nimi letící Amor střílí na Apollóna z luku, vpravo nahoře na oblaku stojí proti sobě Apollón a Amor, oba drží luk., Zlatohlávek 1997#, 151, č.k. 81., and Rytina podle jednoho výjevu z cyklu čtyř zobrazení Giulia Romana, získána do sbírek roku 1953 nákupem v pražském antikvariátu.
Na hoře Helikónu stojí Apollón (toulec, luk) uprostřed Nymf a Faunů (v lidské podobě, ale Faun napravo má rohy). Vedle Apollóna Minerva (zbroj a kopí), nahoře na stromě sedí pták (straka ?), další přilétají. Na zemi sedí čtyři personifikace řek, tři vousatí muži a žena s nádobami. Dole vlevo devět nahých Múz s hudebními nástroji, vpravo devět oblečených Píeroven, první z nich drží tamburínu., Zlatohlávek 1997#, 132, č. 64., and Rytina spojuje dva motivy: návštěvu Minervy u Múz a jejich vyprávění o pěvecké soutěži se zpupnými Píerovnami, což byly dcery makedonského krále Píera (nebyly to tedy "děti z Pírea": Zlatohlávek 1996 s. 132). Píerovny prohrály, a protože protestovaly proti verdiktu poroty složené z nymf, byly za trest proměněny ve straky. Podle Ovidiových Proměn (5, 294-678), které byly inspirací díla, Minerva navštívila Múzy na Helikónu, v Boiótii, kde Pégasos vytvořil bájný pramen a kde také došlo k soutěži s Píreovnami. V pozdější Evropě bylo sídlo Múz situováno na Parnás ve Fókidě, s nímž byly také Múzy v antice spojovány (byla zde slavná delfská svatyně Apollónova). Vico rytinu vytvořil podle desky G. G. Caraglia, autorem předlohy byl obraz Rosso Fiorentina z let 1524-27 v pařížském Louvru, kde je uchována též kopie přípravné kresby. Nápis shrnuje příslušnou pasáž z Ovidiových Proměn, "committit proelia voce" (takto se pustily v zápas) je doslovný citát druhé poloviny verše 5, 307.
Mědiryrina (181 x 236 mm). V oválném medailonu čtyři sedící božstva - Neptun drží trojzubec, Plútó drží dvojzubec, Minerva v přilbě, Apollón s toulcem na zádech., Zlatohlávek 1997#, 108, č. 49., and Převedeno v roce 1949 z NM v Praze. Mědirytina podle čtyř stropních medailonů Francesca Primaticcia.
Mědiryt (297 x 168 mm). Dole sedící Apollón, hraje na lyru, proti němu sedí Pan, v levé ruce drží syrinx, nad nimi letí putto, troubí na roh., Zlatohlávek 1997#, 107, č. 48., and Do sbírek NG převedeno v roce 1949 z NM v Praze. Rytina podle jedné ze čtyř kompozic, podle nástěnné malby Francesca Primaticcia (stropu ve Fontainebleau). Podle ikonografického významu fresek, které mají planetární symboliku, dá se soudit, že hudební soutěž mezi Apollónem a Panem má vyjadřovat kosmickou harmonii.
Olejomalba na plátně (402 x 427 (429?)cm): Faëthón prosí Apollóna o zapůjčení slunečního vozu., Daniel, Prohaska 1995#, 155., Zboranová 2005#, 30-32., and Nástropní plátno vzniklo původně pro vídeňský palác hraběte Wiricha Dauna (dnes Palais Daun-Kinsky), v Praze od roku 1797. Syn boha Hélia (Apollóna), zapochyboval o svém božském původu, otec, jako důkaz, slíbil synovi splnit jakékoliv přání. Faëthón si přál řídit sluneční vůz.
Grafický list, chiaroscuro ze dvou desek (293 x 225 mm). Figurální scéna v architektuře: Herkules, jako symbol Ctnosti, vyhání z chrámu Múz ženu nesoucí v náručí vzácné umělecké předměty (Hrabivost). Výjevu přihlíží Apollón, Minerva a děvět Múz., Zlatohlávek 1997#, s. 121., and Autorem návrhu je Baldassare Tommaso Peruzzi. Výjev je v katalogu NG nazván Herkules vyhání Závist z chrámu Múz (Zlatohlávek, č. kat. 54). Poselství této alegorie však patrně vyjadřuje přesvědčení, že pěstování všech umění podkopává Hrabivost.