Tento text je věnován problematice založení České akademie věd a umění (ČAVU) a postojům dvou výrazných osobností české historické vědy té doby - Antonína Rezka a Jaroslava Golla - k této nově zakládané instituci. Antonín Rezek se k záležitosti zvažovaného založení ČAVU vyjádřil již v polovině osmdesátých let 19. století v polemice s Tomášem G. Masarykem na stránkách časopisu Athenaeum. Zatímco T. G. Masaryk volal po založení nové vědecké akademie, Antonín Rezek byl zastáncem (finančního) posílení již sto let existující Královské české společnosti nauk, což ovšem řadě dalších vědců, včetně Masaryka, nevyhovovalo, neboť Královskou českou společnost nauk chápali jako instituci jazykově utrakvistickou (česko-německou), navíc v ní viděli jen malé množství řádných členů, zatímco oni se domnívali, že nově založená akademie by měla mít velmi rozsáhlý řádný počet členů, jakkoli si neuvědomovali, že ČAVU bude - podobně jako Královská česká společnost nauk - dlouhodobě trpět nedostatkem financí na podporu vědecké, zejména ediční činnosti. Při vlastním založení ČAVU tak byl jmenován přímo císařem Františkem Josefem I. jen omezený okruh řádných členů z nejstarší generace vědců, zatímco mladí univerzitní profesoři Antonín Rezek a Jaroslav Goll byli - teprve na jejich zasedání – zvoleni mimořádnými členy. Antonín Rezek nakonec pragmaticky mimořádné členství přijal a brzy se - už jako vlivný ministerský úředník - dočkal i členství řádného, Jaroslav Goll z uražené ješitnosti odmítl (údajně pro vážné chyby v základech ČAVU) a přijal teprve v roce 1907 rovnou řádné členství, když mu tuto volbu zajistil historik Josef Kalousek, pak se ovšem snažil ČAVU (zejména její I. třídu) ovládnout. Z postojů Antonína Rezka a Jaroslava Golla ke vzniku ČAVU a vstupu do ní můžeme vidět i jejich osobnostní rozdíly a charakteristiky. Zatímco Antonín Rezek, jakkoli muž velkého sebevědomí, byl schopen kompromisů, domluv se starší generací historiků, labilnější Jaroslav Goll toužil po tom, aby jeho autorita nebyla zpochybňována, aby byl považován za toho, kdo má rozhodující vliv - nemohl-li ho mít, ani v dané společnosti (jako mimořádný člen) být nechtěl., This text focuses on the issues surrounding the establishment of the Czech Academy of Sciences and Arts (CASA) and the attitudes towards this newly established institute held by two prominent figures in Czech historical scholarship at that time - Antonín Rezek and Jaroslav Goll. Antonín Rezek made his feelings felt regarding the planned establishment of CASA as early as the mid-1880s in polemics with Tomáš G. Masaryk on the pages of the Athenaeum journal. While T. G. Masaryk was calling for the establishment of a new scientific academy, Antonín Rezek was a supporter of (financially) bolstering the Royal Bohemian Society of Sciences, which had already been in existence for a hundred years. However, this did not go down well with scholars such as Masaryk, who understood the Royal Bohemian Society of Sciences to be a linguistically Utraquist (Czech-German) institution with only a small number of ordinary members, whereas they also believed that a newly established academy should have a broad range of ordinary members. However, they did not realize that like the Royal Bohemian Society of Sciences, CASA suffer over the long term from a lack of funding for scientific and especially publishing activities. When CASA was actually established, only a limited circle of ordinary members from the oldest generation of scientists and scholars were appointed directly by Emperor Franz Josef I, while their meetings elected the young university professors Antonín Rezek and Jaroslav Goll as associate members. Antonín Rezek eventually pragmatically accepted associate membership and as an influential ministerial official, he soon saw ordinary membership, whereas Jaroslav Goll rejected ordinary membership out of hurt vanity (allegedly over serious errors in the CASA foundations) and only accepted it in 1907, when his election was arranged by historian Josef Kalousek, and he then attempted to control CASA (particularly its First Class). Antonín Rezek’s and Jaroslav Goll’s attitudes towards the establishment of CASA and membership of it also indicate their personal differences and characteristics. While Antonín Rezek, albeit a man of great self-confidence, was capable of comprises and agreements with the older generation of historians, the unstable Jaroslav Goll did not wish his authority to be placed in any doubt and wanted to be considered the one with the decisive influence. If he could not wield it then he did not wish to be a member (as an associate)., and Překlad resumé: Melvyn Clarke