Článek se zabývá možností, že nositeli první vlny germánské migrace do Čech byli Kvádové. Opírá se o Strabónovu zmínku, že Marobud přivedl své Markomany (a další kmeny) ke svébským Kolduům, kde se usídlil. Text podává přehled vývoje názorů na Strabónův text, zvláště s ohledem na možnost, že Kolduové jsou vlastně Kvádové, jejichž jméno bylo zkomoleno středověkým kopistou. Autor se přiklání k názoru, že se jedná o původní Strabónovu zprávu, která tak představuje nejstarší zmínku o Kvádech vůbec. Tato zmínka nejlépe odpovídá dnešním archeologickým poznatkům, které prokazují, že v době Marobudova příchodu do České kotliny, v ní již několik desetiletí sídlili Germáni. V další části článku se řeší otázka původu Kvádů i Markomanů. Na základě zhodnocení antických písemných pramenů a pramenů archeologických je vyslovena hypotéza, že oba kmeny před svým odchodem do Čech sídlili na územích severně od Durynského lesa. and The article looks into the possibility that the first wave of Germanic migration into Bohemia was conducted by the Quadi. This is based on Strabo’s mention that Maroboduus brought his Marcomanni (and other tribes) to the Suebian Coldoui, where they settled. The text provides an overview of the development of opinions on Strabo’s text, especially in view of the possibility that the Coldoui are actually Quadi, whose name was distorted by a medieval copyist. The author tends towards the opinion that this involves the original Strabo communication, which thus presents the earliest mention of the Quadi ever. This mention best corresponds to modern archaeological knowledge, which demonstrates that during the time of Maroboduus’arrival in the Bohemian basin, it had already been settled for several decades before by the Germanic peoples. Another part of the article looks into resolving the issue of the origin of the Quadi and Marcomanni. Based on an evaluation of ancient written sources and archaeological sources, a hypothesis is put forward that both tribes were settled in territories north of the Thuringian Forest prior to their migration to the Bohemian area.
V článku je probráno několik postřehů k interpretaci dvou zpráv antických autorů o poměrech v České kotlině v období přelomu letopočtů. Strabón (Geogr. VII 1,3) neprohlašuje Kvády za jeden ze suébských kmenů, ale staví oba termíny na tutéž úroveň. Búiaimon mohlo ležet na území jedněch i druhých. Pouze z téže pasáže není zcela zřejmé, že jen část Suébů podle Strabóna žije v Hercynském lese a část mimo něj, a teprve v pasáži, která následuje vzápětí, je to řečeno explicite. Búiaimon Strabón velmi pravděpodobně pokládal za královské sídlo, nikoli zemi. Argument uváděný ve prospěch této druhé možnosti není přesvědčivý a jiné, představené zde, nejsou samy o sobě dostačující. Tacitovi (Germ. 42,1) není bezpodmínečně nutné rozumět tak, že podle něho vyhnali Bóje z Boiohaema Markomani. Jeho formulace není jednoznačná, nicméně tento význam mít může a současně Tacitus neměl jinou možnost, jak se přirozeně vyjádřit, pokud to na mysli opravdu měl. and In the paper some observations are presented concerning two accounts by ancient authors on the conditions in the Czech Basin during the period at the turn of calendar eras. Strabo (Geogr. VII 1,3) does not claim Quadi to be one of the Suebian tribes: both the terms he juxtaposes at the same level. Bouiaimon could have been situated in the territory of the former as well as of the latter. It is not clear from the same passage that only a part of Suebi was living in the Hercynian Forest, while the other part outside: it is clear only from the passage immediately following the one in question. Concerning Bouiaimon, Strabo very likely considered it a kingly seat and not a territory. The evidence for the latter produced or defended by some Czech scholars is not convincing and the new pieces introduced here are not themselves sufficient. Tacitus (Germ. 42,1) need necessarily not be understood as claiming Marcomanni to have themselves expelled Boii from Boiohaemum. His wording is not unambiguous, but at the same time it definitely could have been meant so, and Tacitus had no other way to naturally express such an idea, had he really this in mind.