Olej na plátně (108,5 x 95 cm): plešatý stařec (vavřínový věnec na hlavě, psací brko za uchem, antikizující oděv, na krku zlatou medaili na řetězu) sedí u stolu opírá se o svitek s nápisem FINIS.CORONAT.OPVUS, na svitku je postavený kalamář. Levou rukou stařec na nápis ukazuje., Togner 1999#, s. 28, č. 3., and Brzy po dokončení díla byl Abbiati z biskupových služeb propuštěn, což mohl ironicky anticipovat tento obraz i jako jeho protěšek, Filosof II. Text na svitku "Konec korunuje dílo" odkazuje na velké dílo, za něž byl filosof doměněn slávou (věnec) a bohatstvím (zlatý řetěz).
Olej na plátně (109,5 x 95,5 cm): vousatý stařec (plášť přes hlavu) drží pod paží knihu a v rukou pásku s nápisem HONOR.VIRTUTIS.PREMIUM. Na stole před ním kalamář a pero., Togner 1999#, s. 30, č. 4., and Brzy po dokončení díla byl Abbiati z biskupových služeb propuštěn, což mohl ironicky anticipovat tento obraz i jako jeho protěšek, Filosof I. Nápis lze číst ve smyslu: sláva je odměnou za ctnost (schopnosti, zásluhy). Klíčem k interpretaci obrazu je patrně plášť přehozený přes hlavu na znamení smutku, na plášti zakrývající filosofův spánek je zlatá medaile, symbol jeho hmotného ocenění.
Olej na plátně (182 x 232 cm): Merkur a Jupiter v lidské podobě sedí u stolu, Jupiter s pohárem v ruce. Nalevo je Baukis a Filémón s džbánem vína v ruce, před nimi jejich husa, která se zdviženými křídli spěchá k bohům. Výjev se odehrává v chatrči., Togner 1999#, s. 208, č. 166., and Obraz je kopií podle originálu z doby před rokem 1659, jenž je dnes ve vídeňském Kunsthistorisches Museum inv. no. 109.
Olej na plátně (245 x 187 cm): Prokris (tunika a plášť) vychází z lesa, v hrudi šíp, kterým ji omylem zastřelil Kefalos. Před ní stojí vyděšený Kefalos (krátký lovecký plášť, vysoké boty), oštěp v ruce. Mezi nimi jsou jejich dvě děti, jedno vztahuje ruku k matce, druhé k otci. Za Kefalem je pes., Togner 1999, s. 179-180, č. 139., and Kopie podle ztraceného originálu. Zatímco v Ovidiových Proměnách je Prokris zabita kopím, na obraze je to šíp, což však byla běžná součást dobového pojetí příběhu - ironická narážka na Amorův šíp. Malíř se ale od dobového pojetí a Ovidia odchýlil začleněním dětí Kefala a Prokris. Ovidius se o nich nezmiňuje a jejich přítomnost není slučitelná s jeho verzí, podle níž Prokris svého muže tajně špehovala. Přítomnost dětí mýtický příběh proměnila v moralitu: na spory rodičů doplácejí děti.
Olej na plátně (113 x 135 cm): vousatý muž v antické zbroji se štítem a dýkou sedí na nahých mrtvolách poražených nepřátel a válečných spoliích. Zleva k němu přistupuje polonahá Victorie a korunuje ho vavřínovým věncem. Za ním sedí Bellona (přilba), v pozdvižené ruce drží svazek Jupiterových blesků. V pozadí sloup, nalevo průhled do krajiny., Togner 1999, s. 285-6, č. 286., and V Kroměřížské sbírce byl obraz od roku 1691. První verzi Korunování vítěze namaloval Ruben v roce 1614 (Kassel, Gemäldegalerie), originál druhé verze z 30tých 17. století, podle které byla pořízena kroměřížská kopie, je ve vídeňském Kunsthistorisches Museum (GG 695).
Olej na plátně (81 x 72 cm): pod stromem u vodní hladiny Latona (, v náručí dvě nemluvňata, Apollón a Diana. Vztahuje pravici na nahé lycké vesničany stojící ve vodě, které mění v žáby, v pozadí vlevo a vpravo žába. Výjev je zasazen do krajiny s horami na obzoru., Togner 1999#, s. 103-104 č. 70., and Obraz získán do kroměřížské sbírky před rokem 1691. Téměř identická verze tohoto obrazu je v NG Bratislava O 305.
Olej na plátně (230 x 187 cm): nahá Venuše upravuje plášť Martovi v brnění, za bohem kůň, jehož uzdu drží Amor, další za Venuší. Výjev je zasazen do lesa., Togner 1999#, s. 363 č. 359., and Kopie podle obrazu Veronese, který byl v roce 1659 ve Vídni, dnes je ztracený (dochovány ale dvě kopie, soukromé sbírky v Pontremoli a ve Florencii). Není vyloučeno, že Veronesův ztracený originál si objednal Rudolf II. pro svou pražskou sbírku (Zeri 1959).
Olej na plátně (102 x 125 cm): nahý Merkur sedí, za zády drží meč a hraje na flétnu, čímž uspal nahého Arga sedícího vedle něj s hlavou položenou na paži a zavřenýma očima. Za Argem Jupiterova milenka Íó proměněná v krávu, kterou měl na rozkaz Junony hlídat. Skupina je umístěna do krajiny pod strom., Togner 1999#, s. 107, č. 75, and Argus je variace na zobrazení Junonina strážce na Rubensových obrazech v Madridu a v Drážďanech.
Olej na plátně (152 x 221 cm): polonahé Nereovny plují na moři s nahou mrtvolou Leandra., Togner 1999#, s. 305-307, č. 305., and Schönfeld se inspiroval obrazem na stejné téma od Domenica Fetti (Wien, Kunsthistorisches Museum inv. no. 160), z něhož převzal základní ideu kompozice a postavu Nereovny zobrazené zezadu, kterou zrcadlově převrátil. Leandros se utopil, když v noci plaval přes rozbouřené moře ke své milence Héře. Tragická láska Leandra a Héró byla známá ze dvou Ovidiových Milostných listů (Heroides 17 a 18, nebo podle jiného číslování 18 a 19). O Leandrových hrdinných plavbách za milenkou se zmiňuje Ovidius také v Umění milovati (Ov. ars 2, 249-250) a píše o nich Vergilius ve Zpěvech rolnických (Verg. georg. 3, 258-64), ale hlavním inspiračním zdrojem barokního umění byla Músáiova báseň (5. století), která vyšla poprvé tiskem v roce 1493. V antické literatuře se s Nereovnami naříkajícími nad mrtvým Leandrem nesetkáme, tento motiv se objevuje ve výtvarném umění až okolo roku 1600 (P. Rubens, Héró a Lanadrros, 1605-6, Yale University Art Gallery, New Haven, inv. no. 1962.25).