Vladislav II. Jagellonský měl ambiciozní plán přestavby Pražského hradu do podoby reprezentativního sídla. Architektovým hlavním dílem byla rekonstrukce královského paláce, při níž byl zbudován Vladislavský sál. Vnější průčelí této hlavní reprezentační prostory je inspirováno soudobým uměním Itálie, zprostředkovaným patrně Budínem, kde Vladislav od roku 1490 pobýval jako uherský král. Součástí Vladislavského sálu byly venkovní pavlače. Horní palvač byla ze sálu přístupná třemi šnekovitými schodišti a obepínala celou severní, východní a jižní fasádu, pravidelně rozmístěná okna umožňovala komunikaci s interiérem. Dolní pavlač probíhala podél celé severní fasády a vstupovalo se na ni dveřmi na obou koncích sálu, východní jsou vložena do jednodílného okna, takže tvoří jeho dolní polovinu., Menclová 1972#,1, 384-393., and V tehdejší Evropě nejrozlehleší sál zaklenutý bez použití středních podpěr. Monumentální měřítko bylo inspirováno italskou snahou o navázání na kolosální dimenze antických římských staveb. Dalším rysem inspirovaným antikou byly vyhlídkové pavlače. Podle Albertiho (De re aed. 5,17) mám mít vila na jih obrácené portiko umožňující vyhlídku do krajiny. Riedovou inspirací mohly být vyhlídkové pavlaže Palazzo Ducale v Urbinu z roku 1479.
Krčálová 1989, s. 6: Ried zkombinoval celou tektonickou klasicizující soustavu z vylamovaných říms, kladí a z pilastrů, rámující velká třídílná obdélná okna, renesanční soustava v Záalpí tehdy neobyčejně pokročilá (rekonstrukce viz. Mencl 1978, 107), Renaisance Art#, obr. 7., and Krčálová 1989#, s. 6.
Vladislavský sál měl na jižním průčelí tři velká okna a na východním konci jedno poloviční. Velká okna jsou dvoudílná s vloženým křížem, jsou lemována korintskými polosloupy s píšťalami v kanelách a stejný polosloup je i na dělícím pilířku. Hlavici polosloupu tvoří mělké voluty s rozetami, na obou stranách jsou diagonálně umístěny listy. Stejné hlavice jsou v Ludvíkově křídle a na bočním portálu basiliky sv. Jiří. Okna jsou pojata stejně jako na severní straně Vladislavského sálu, kde jsou však místo polosloupů pilastry, které pokračují pod podokenní římsou konzolami. Pilastry podepírají kladí s nezdobeným vlysem (kromě nápisu na východním okně). Na východní straně bylo jednodílné okno, jehož dolní část tvořil vstup na pavlač. Renesanční forma oken byla patrně inspirovaná Budínem, vyloženě neantickým prvkem jsou nejednotně utvářené hlavice., Menclová 1972#, 1, 384-393., and První antikizující okna v Praze.
Okna původně vedla na dvorek mezi Vladislavským sálem a kostelem Všech svatých, teprve roku 1580 kostel protažen až k sálu, takže okna vedou do kaple. Okna je třídílné, ve dvou patrech. V dolním patře jsou okna dvoudílná, v horním patře s vloženým křížem. V dolním patře jsou sloupy s antikizujícími korintskými hlavicemi, ale s gotickými tordovanými výžlabky. V horním patře jsou okna oddělena gotickými na koso postavenými pilastry, které jsou rovněž po stranách. Na vnější fasádě bylo okno lemováno obrovským oslím obloukem. Do oken byl roku 1598 vložen portál patrně od Giovani Gargioliho., Menclová 1972#, 1, 384-393., and Jedno z prvních antikizujících oken v Praze.
Vladislavský sál měl na severním průčelí tři okna. Východní okno severního průčelí je dnes zčásti skryto pozdější renesanční přístavbou. Nejblíže u původního hlavního vchodu bylo východní okno severního průčelí, které bylo dobře viditelné z lodžie před vchodem do sálu, a proto na něm byl umístěn dedikační nápis gotickou frakturou. Všechna okna byla dvoudílná s vloženým křížem, jsou lemována korintskými pilastry s píšťalami v kanelách a stejný pilastr je i na dělícím pilířku. Hlavici sloupu tvoří v mělké voluty s rozetami, na obou stranách jsou diagonálně umístěny listy. Stejné hlavice jsou v Ludvíkově křídle a na bočním portálu basiliky sv. Jiří. Pilastry pokračují pod podokenní římsou konzolou s listem. Pilastry podepírají kladí s nezdobeným vlysem (kromě nápisu na východním okně). Okna na jižní straně jsou pojata stejně, ale korintské pilastry byly nahrazany korintskými polosloupy a pod podokenní římsou nejsou konzoly. Okna lodžie z níž se vstupovalo do sálu ze severu byla pojednána obdobně jako okna vlastního sálu. Renesanční forma oken byla patrně inspirovaná Budínem, vyloženě neantickým prvkem jsou nejednotně utvářené hlavice. Uprostřed rozetových volut jsou tyto motivy (odprava): akantový stonek, akantový stonek s makovicí, čtyři listy, studna s rumpálem a okovem, palmeta, keříky vinné révy s hrozny, obrácený list (stejný jako pod pilastry), stonek s malinami. Prohnutý abakus má uprostřed květy, které jsou rovněž obměňovány, jedná se o stejný květ, ale je zobrazován z různých úhlů., Menclová 1972#, 1, 384-393., and První antikizující okna v Praze.
Architektura i výzdoba imituje staroměstskou mosteckou věž., Homolka 1985#, 217-220., and Volná imitace Staroměstské mostecké věže císaře Karla IV., jejímž prostřednictvím stavba navazuje na antickou triumfální symboliku.
Architektura i výzdoba imituje staroměstskou mosteckou věž. V dolní vrstvě žánrové výjevy, nad nimi postavy panovníků a v nejvyšší vrstvě čeští světci s Kristem a P. Marií. Na straně do města byl patrně zobrazen Karel IV. a Václav IV., na venkovní straně Jiří Poděbradský a Vladislav II. Do výzdoby Matěj Rejsek začlenil i svůj autoportrét a na západním i východním průčelí jsou zobrazeny postavy vyhlížející z otevřeného okna., Homolka 1985#, 217-220., and V sochařské výzdobě se objevuje autoportrét a iluzivní motiv postavy vyhlížející z otevřeného okna, oba motivy poprvé v umění českých zemí. Motiv postavy vyhlížející z okna nebo dveří je antického původu a prostřednictvím Itálie se dostal do záalpského umění 15. století (palác Jacques Coeur, Bourges, před 1450; portál městské kanceláře ve Štrasburku, 1464), srov. Hrubý 2003, s. 188 pozn. 18.