Francouzský obsah všech 4 dějství původní české opery na námět z ruských dějin. Dimitrij, údajný syn Ivana Hrozného vychovaný v Polsku, se po smrti cara Borise Godunova vrací na Rus, aby se zde ujal vlády. Libretistka se nechala inspirovat starší hrou F. B. Mikovce Dimitr Ivanovič, ale i Schillerovým nedokončeným Demetriem. Opřela se hlavně o prameny ruských dějin, aby pojala šíři příběhu co nejvěrohodněji. Libreto nakonec místo původního zájemce K. Šebora zhudebnil A. Dvořák. Premiéra se konala na provizorní scéně Nového českého divadla v Praze 8.10.1882. Původní verze byla několikrát přepracována. Premiéry dalších verzí se konaly 20.11.1883 a 7.11.1894 na scéně Národního divadla v Praze. K původní verzi se vrátil dirigent K. Kovařovic v r. 1904.
Baletní program s obsahem ve franc., polštině, němčině, ruštině, angličtině a italštině je alegorií odvěkého zápasu tmy se světlem, kde vynálezy jako parní stroj, elektřina či stavba Suezského průplavu jsou vítězící silou, jež vede ke sbratření. Premiéra výpravného baletu se odehrála 11.1.1881 v milánském Teatro alla Scala, v ND v Praze - v hlavních rolích s Giuliettou Paltrinieri (Civilizace) a Augustinem Bergerem - 1.8.1885.
Baletní libreto s alegoricky pojatým příběhem zpodobňuje odvěký zápas tmy se světlem. V jednotlivých obrazech jsou vynálezy lidského ducha jako parní stroj, elektřina či stavba Suezského průplavu onou vítězící silou, jež vede ke sbratření národů. Premiéra výpravného baletu se odehrála 11.1.1881 v milánském Teatro alla Scala, v ND v Praze v hlavních rolích s Giuliettou Paltrinieri (Civilizace) a Augustinem Bergerem 1.8.1885. Nesmírně oblíbená baletní podívaná vyjadřovala dobovou důvěru v lidský pokrok a ovládnutí sil přírody a v jevištním provedení si žádala několik set účinkujících, což např. při pražském provedení vyžadovalo účast činoherců. V závěrečné scéně Slavnost Civilizace a sbratření národů vystupoval rovněž pěvecký sbor a další komparz.