Trojlodní bazilika s krátkou hlavní lodí o třech polích (hlavní apsida nedochovaná), úzké boční lodi bez příčné lodi s tříapsidovým závěrem (ukončeny apsidami podkovovitého tvaru, středí je výrazně delší). Na východě i západě vyvýšený chór s kryptou., Cibulka1936#., Bažant 2003#, 21-24., and Archaické rysy stavby bez příčné lodi s úzkými loděmi bočními odpovídají západoevropským trojlodním bazilikám kolem roku 1000. Absence vertikálního i horizontálního členění stěn připravených pro malbu nebo mozaikovou výzdobu, typický rys raně křesťanských staveb, se v Římě objevuje znovu ve 12. století, v rámci renesance raně křesťanských bazilik. V západní Evropě se v době otónské renesance objevuje v Sasku, odkud byl také (podle Cibulky) odvozen typ baziliky v Praze.