CZ Praha Národní knihovna ČR 9 H 269 adl.2, CZ Praha Královská kanonie premonstrátů na Strahově - Strahovská knihovna AA XV 42 n.6, CZ Olomouc Vědecká knihovna v Olomouci 16.831, Pragæ in officina typographica Georgij Melantrichi ab Auentino. Anno Domini, 1560., and BCBT30947
Mědiryt (367 x 317 mm). Pomluva doprovázená Lstí a Závistí vleče Nevinnost před trůn. Na trůně sedí muž s oslíma ušima, po stranách trůnu stojí Nevědomost a Nedůvěra., Zlatohlávek 1997#, 170, č. 93., and Ve sbírce NG od roku 1949, převedeno z NM v Praze. Slavný řecký malíř Apelles zpracoval toto alegorické téma, dílo se nedochovalo, ale popsal je římský satirik Lúkiános ze Samosaty. Rytina podle Lucy Penniho se drží tohoto popisu.
Kresba. Dvě alegorické postavy, zobrazené na obou stranách téhož papíru, představují bohyně. Na lícové straně Pomona - stojící ženská postava, v klíně drží drapérii, ve které jsou různé plody. Na rubové straně Diana - stojící ženská postava kladoucí levou ruku na krk psa., Zlatohlávek 1997#, 302, č. LVIII., and Ve sbírce NG od roku 1949, ze sbírky Vincence Kramáře. Postava dívky držící v drapérii plody (Pomona nebo také alegorie Podzimu) je inspirována antickou plastikou, která byla až do 18. století považována za bohyni Pomonu (Florencie, Uffizi, římská kopie, 1. st. př. Kr.-1. stol. po Kr. , srov. Bober, Rubinstein 1991, 94, č. 58).
Na hudební galerii alegorie pěti smyslů: pět žen s atributy. Sluch: sedící žena, hraje na loutnu, na zemi dechové hudební nástrije a violoncello? Zrak: žena se prohlíží v zrcadle. Chuť: žena s ovoce, vedle ní opice pojídající ovoce. Čich: žena čichá ke květinám, u jejích nohou pes. Hmat: žena, na levé ruce drží ptáka, vedle ní želva. and Autor pracoval podle grafických předloh Cornelise Corta, rytiny podle Franse Florise (1561).
Strop Zlatého sálu se skládá z 30 osmibokých panelů s figurální dřevořezovou výzdobou - kazetový strop. and Strop sestavený z trámů a výplňových desek a lišt, je antickým konstrukčním prvkem, kontrukce byla původně kamenná, později dřevěná (Vitruvius, 6.3: lacunaria). V italské renesanční architektuře vzniká z tohoto typu stropu zdobný, nekonstrukční, architektonický prvek, který v podhledu vytváří ornamentální sestavy ze zapuštěných panelů různých tvarů (obdélné, čtverce, trojúhelníky, osmiboké...). Tyto panely jsou pak uvnitř zdobeny řezbou, ornamentální i figurální malbou. V renesančních Čechách se uplatňují ve větší míře od 2. poloviny 16. století, a to zejména ve výzdobě stropů sálů šlechtických sídel.