« L'homme inutile » apparaît dans diverses conceptions, surtout à partir du romantisme, et joue un rôle complexe dans leurs positions respectives, surtout par rapport à ce qui est connu comme « l'improductivité slave » – et qui est parfois considéré comme un trait de leur caractère. Pas nécessaire de s'interroger sur des « hommes inutiles » qui peuplent, à la fin du XIX, e siècle, toutes les littératures. Huysmans l'a caricaturé, d'une façon nuancée, dans Des Essaintes, Bourguet l'a montré comme une spéculation sans amour… Peut-on parler alors d'une « l'improductivité slave » ? Les deux auteurs, Zeyer et Sienkiewicz, presque de la même génération, écrivent leurs oeuvres plus ou moins simultanément. Sienkiewicz montre Płoszowski, dans son roman/Sans dogme, /comme un être dé¬raciné,« homme inutile » qui dépérit tristement. En revanche, les romans /Jan Maria Plojhar /et /la Maison A l'étoile qui se noie /de Zeyer décriventdes« ratés », qui essaient vainement d'échapper à leur sort. « L'homme inutile » peut encore ressurgir dans la littérature polonaise (quoique l'auteur le « condamne » à la fin). La littérature tchèque s'éloigne de ce concept – en mettant une distance entre « l'improductivité slave » et l'activité – souvent tragique – de ses héros littéraire., The "useless hero" is associated with many and various literary characters which appear in all literatures, chiefly since the romantic era, and which change according to the evolution of aesthetic and ethical conceptions. In Slav novels they are often connected with the conception of "Slav unproductiveness" and can be evaluated as a trait of their specificity, justifying their particular position in the context of European literatures. At the end of the nineteenth century the "useless hero" who appears in the novels of Sienkiewicz and Zeyer is very different from the figure of Des Esseintes of Huysmans's novel or that of Greslou known from the novel by Bourget. The Slav "useless heroes" are not aesthetic or scientific speculators but complicated, deceived and disappointed men of feeling, unable to accomplish any projects. But the heroes of Zeyer and Sienkiewicz do not behave in the same way. The "Slav unproductiveness" perhaps influences the destiny of Płoszowski, whereas Plojhar and Rojko try, though vainly, to accomplish something. The position of the "useless hero" in Czech and Polish novels appears as a specific feature of Slav literatures, but the differences between them indicate that the specificity is complex., and "Zbytečný hrdina" je spojován s mnoha různými postavami, které se objevují ve všech literaturách, především od dob romantismu, a které se proměňují s vývojem estetických a etických konceptů. Ve slovanských románech jsou často spojováni s pojmem "slovanská nevýkonnost", kterou je možno chápat jako jejich specifickou charakteristiku, jež ospravedlňuje jejich zvláštní postavení v kontextu evropských literatur. Koncem 19. století je "zbytečný hrdina", tak jak se objevuje v románech Sienkiewiczových a Zeyerových, velmi odlišný od postavy Des Esseintes z Huysmansova románu nebo od postavy Gresloua, známého z románu Bourgetova. Slovanští "zbyteční hrdinové" nejsou ani estétští ani vědečtí hloubavci, ale složité osobnosti, oklamaní a zklamaní citliví lidé, kteří nejsou schopni nic vykonat. Avšak Sienkiewiczovi a Zeyerovi hrdinové se nechovají stejným způsobem. "Slovanská nevýkonnost" má možná vliv na osud Płoszowského, kdežto Plojhar a Rojko se pokoušejí něčeho dosáhnout, i když marně. Postavení "zbytečného hrdiny" v českých a polských románech se jeví jako charakteristický rys slovanských literatur, ale rozdíly mezi nimi naznačují, že tato specifičnost je složitá.
The title of this article, as well as the motto from K. Wierzyński's poem are aimed at emphasizing the continuity of the "tradition of fire", as well as the link between the myth of Prometheus and the ritual (symbolic) death of Jan Palach – the hero of "Prague Spring". This continuity of multidimensional sense of fire as a symbol (of the rebellious spirit) and the myth of Promethean gift of fire can be found in the tragedy by V. Ivanov. Here, the spiritual dimension of fire is emphasized due to referring to orphic version of the myth about the suffering Dionysus. The author of this article, analysing and interpreting the tragedy by the Russian poet, presents the semantic metamorphosis of the myth of Prometheus, putting it in the vast cultural context – the works of Aeschylus and Nietzsche, the philosophical thoughts of Proclos, Schelling and Bachelard, as well as the thoughts of contemporary culture scientists.