Cílem této eseje je načrtnout takový přístup k (literárnímu) textu, který prostřednictvím pojmů světový názor a interpretační komunita umožňuje vyložit symbolický systém díla a zasadit jej do historického kontextu doby jeho vzniku. V první části se vyrovnávám s definicí pojmů Weltanschauung a Weltbild v německé filozofické tradici, v níž lze sledovat počátky konceptualizování vztahu mezi jedincem a nazíraným světem. Obsahem druhé části je konfrontace ideologické interpretace literárního textu, kterým se vyznačoval marxleninismus, a takového výkladu, který nevychází z předem daného stanoviska, ale snaží se popsat světonázorovou strukturu sledovaného konceptu. Produktivní definici světonázoru (world view) představilo bruselské Center Leo Apostel, které tento typ výzkumu institucionalizovalo na široce interdisciplinární bázi. Několik závěrečných poznámek přítomného textu je věnováno způsobu, jakým se nám světový názor autora jeví při čtení díla a rovněž dynamice světonázoru v souvislosti s historickou změnou. and This article outlines an approach to a literary text, which enables one, by means of the terms Weltanschauung (world view) and interpretation community, to interpret the symbol system of a work and to put it into the historical context of its period. In the first part, the author compares the definitions of Weltanschauung and Weltbild in the German philosophical tradition, in which one observes the beginning of the conceptualization of the relationship between the individual and observation of the world. The second part of the article is a comparison of the ideological interpretation of the literary text, typical of Marx-Leninism, and of the kind of interpretation that does not start from an already agreed standpoint, but seeks instead to describe the Weltanschauung structure of the concept under observation. A productive definition of ‘world view’ was offered by the Center Leo Apostel, Brussels, which institutionalized this sort of research on a broad interdisciplinary basis. The article concludes with several remarks on the means by which an author’s Weltanschauung appears to us when reading his or her work, and also on the dynamics of the Weltanschauung in connection with historical change.
Příspěvek mapuje počátky a rozvoj turistické výměny mezi Polskou lidovou republikou a Německou demokratickou republikou v oblasti Krkonoš, s přihlédnutím k turistickým poměrům na československé straně tohoto pohoří. Pro Krkonoše, které byly osídleny německým obyvatelstvem a těšily se tradičnímu zájmu turistů, znamenal historický přelom rok 1945, kdy se po nuceném vysídlení Němců naprosto změnilo národnostní složení obyvatel a Polsko nastoupilo cestu ke komunistickému režimu. Prakticky až do poloviny padesátých let se tato oblast pro zahraniční návštěvníky uzavřela. To se změnilo v roce 1956, kdy se v souvislosti s částečnou politickou liberalizací v zemi a s ohledem na očekávané finanční zisky prosadilo zpřístupňování Krkonoš (později i Sudet) a podpora turistického ruchu z Východu (zejména Československa) i Západu včetně Spolkové republiky Německo, s níž Polsko uzavřelo dohodu o slučování rozdělených rodin a jejíž občané pocházející z oblastí v Polsku toužili navštívit starou vlast. To vyvolalo nelibost vedoucích míst v Německé demokratické republice, která nicméně začala povolovat cesty svých občanů do dřívějších německých východních oblastí. Zatímco ve vztahu k turistům ze Spolkové republiky již koncem padesátých let v Polsku převážily politické obavy, takže byly jejich cesty opět podstatně omezeny, spolupráce s NDR v turistice se v šedesátých letech dále rozvíjela včetně zřizování společných turistických oblastí v Krkonoších (nedosáhla však takové intenzity jako mezi Československem a NDR, respektive Polskem a Československem). Autor na základě polského a východoněmeckého archivního materiálu nicméně poukazuje na politické a organizační problémy, které z toho plynuly. Podrobněji líčí nikoli ojedinělý incident z počátku šedesátých let, kdy skupina turistů z NDR v polských Krkonoších pobouřila místní obyvatele nacistickými projevy a způsobila pohraniční poplach svévolným výstupem na Sněžku, což bylo řešeno na nejvyšší politické úrovni. Organizační těžkosti spočívaly především v nedostatečné kapacitě polských ubytovacích zařízení a nízké úrovni služeb, což východoněmečtí turisté kriticky vnímali zvláště ve srovnání s poměry v českých Krkonoších. Nepodařilo se také dosáhnout toho, aby přítomnost turistů z NDR v Polsku pomohla k vytvoření obrazu „dobrého Němce“., This article charts out the emergence and development of tourism between the Polish People’s Republic and the German Democratic Republic in the area of the Giant Mountains (Karkonosze/Riesengebirge/Krkonoše), taking into consideration the conditions on the Czechoslovak side. For this area, which had been settled by Germans and was traditionally a popular tourist destination, the end of the Second World War was an historic turning-point. The subsequent expulsion of the Germans thoroughly changed the ethnic composition of the population and Poland set out on the path to become a Communist state. This area was closed to foreign visitors practically until the mid-1950s. That changed in 1956, when, in connection with partial political liberalization in the country and anticipated financial profit, the Giant Mountains area was made accessible (as were, later, the Sudeten Mountains) and state support was provided for tourism from both the East bloc (particularly Czechoslovakia) and the West, including the German Federal Republic. Poland signed an agreement with West Germany on the reuniting of separated families, since some West German citizens came from areas now in Poland and longed to visit their old home. Though East German leaders were at first displeased by this, they nonetheless began to allow their citizens to visit the erstwhile German areas further east. Whereas the authorities’ fears of the political repercussions of West German tourism predominated in Poland in the late 1950s, considerably restricting travel for them, collaboration in tourism with East Germany continued to develop in the 1960s, including the establishment of a joint tourist region in the Giant Mountains (though that was not as intense as between Czechoslovakia and East Germany or as between Poland and Czechoslovakia). Using Polish and East German archive records, the author nonetheless shows the political and organizational problems that arose from this. He discusses in greater detail an isolated incident from the early 1960s, when a group of East German tourists in the Giant Mountains of Poland outraged the local inhabitants with Nazi behaviour and caused alarm at the border by climbing Śnieżka Mountain without permission. This was then dealt with at the highest political level. There were organizational difficulties mainly in the insufficient capacity of Polish accommodations for tourists and the poor quality of services, which the East German tourists were critical of, particularly when they compared what was available in the Czech Giant Mountains. The presence of East German, and tourists in Poland did not help to create an image of the ‘good German’.