bk : Stráž lidu Olomouc 5.2.1981 Vydařená premiéra Studia Fórum Médea Studio Fórum ZO SSM Státního divadla Oldřicha Stibora v Olomouci uvedlo 31.ledna v Divadle hudby v premiérovém představení působivou variaci Euripidovy tragédie Médea.Studio Fórum sáhlo po nadčasovém námětu lásky, zrady, nenávisti a msty do antické tvorby a nastudovalo ho v netradiční režii, jíž se ujal jako host tvůrce scénáře Ivan Balaďa. Životnost a trvalá aktuálnost Euripidových dramat vyplývá z jeho poznání, že hybnou silou dramatu nemohou být mytologické bytosti, ale lidé se svým rozumem, tužbami a vášněmi. Euripides byl antickým realistou: vždyť Médeu napsal na samém počátku ničivé peloponéské války. Jako vynikající znalec lidské psychiky a především ženských postav byl schopen vytvořit dílo, po kterých sahá i dnešní divadlo. Inscenace Médey byla pojata jako nepřetržité pásmo obrazů odvíjecích se na hrdle obrovské terakotové amfory. Prokreslené postavy, maximální využívání pohybu k charakteristice, monology, vložená epická vypravování spojující dialogy vlastních dramatických scén, zvukové a světelné efekty, to vše působilo velmi organicky a funkčně. Co bylo nad to, bylo přijímáno spíše s rozpaky než s despektem (svázané pneumatiky, složitá upínací síň na scéně). Herecky byla Euripidova Médea zahrána velmi dobře. Titulní roli vytvořila Miluše Hradská. Její Médea byla žena ničivé vášně, záměrně víc dnešní než antická. Zhrzená, pokořená, naplněná touhou po pomstě, která mstě obětuje vše, vlastní děti nevyjímajíc. Náročná role byla ztížena potřebou vyjádřit lstivě taktické charakterové proměny. Miluše Hradské umožnily plné herecké uplatnění. Mužské role jsou Euripidem zobrazovány méně komplikovaně. Všechny Iásona, Kreonta i Aigea hraje však v epizodních dialozích s Médeou Jan Zvoník. Iáson, Médein manžel, má z nich ve hře nejvýznamnější postavení. Jan Zvoník mu věnoval v přípravě inscenace mimořádnou péči. Velmi působivý je v pantomimickém zobrazení svých synů, zejména ve scéně s plenou, která vyjadřuje jejich usmrcení. Méně zdařilá se jevila charakteristika krále Kreonta. Některé pasáže textu nepostrádající filozofický náboj byly přednášeny současně oběma herci. V nich se projevovala rušivá disonance, která ztěžovala jejich pochopení.Představení Médey lze hodnotit jako velmi zdařilé, je objevné a nekonvenční. I když je určeno spíše pro diváka vyspělého a náročného, není na něm nic výlučného.
Divadelní soubor Atir (Itálie)TrójankyStručně o inscenaci:?Inscenace je vytvořena jako koláž, sestavená z Eurípidova dramatu Trójanky a z úryvků z Homérovy Íliady. Ty byly pojaty jako retrospektivní obrazy, které ozřejmovaly situaci a zároveň dodávaly hře na dějovosti. ?Na jednoduché scéně stálo pouze několik kufrů a špinavých plechových sudů s vodou, přičemž těmto rekvizitám byl v průběhu představení přiřazován různý význam. Ženy byly oblečeny do bílých otrhaných šatů a vlasy měly zakryté bílými turbany. Muži měli na sobě obnošené tmavé kalhoty a saka na holém těle. Nenápadné kostýmy umožňovaly ve scénách z Íliady snadné proměny herce z jedné postavy v druhou, často před zraky diváků - pouhou úpravou vlasů či oděvu. Celkově střídmá výprava záměrně stavěla do popředí herecký projev. Herectví není možné nazvat ani výhradně pohybovým, ani psychologickým: mužské role se vyznačovaly nadsazeným, hyperbolizovaným vyjadřováním - rozmáchlými gesty, dynamickým pohybem, hrubým hlasovým projevem. Ženy naopak budovaly postavu zevnitř, detailněji odstiňovaly výraz emocí. Tyto dva jasně odlišené herecké styly zároveň rozdělovaly postavy na vítěze a poražené, muže a ženy, přičemž obraz války byl zachycen právě očima poražených. Mezi oběma skupinami stojí bohové s pocitem vlastní důležitosti, divák je však vnímá jako karikatury, které nemají na běh událostí skutečný vliv.DČ a AS