Search

Start Over Language Czech Rights http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ Harvested from CDK Harvested from CDK Date Unknown

138. „Na člověka najíždíme další čtvrtletí ”

Creator:
Franc, Martin and Knapík, Jiří
Type:
article and TEXT
Language:
Czech
Description:
Autoři zkoumají proměny v pojímání, organizování, trávení a formách volného času v době od nastolení monopolní vlády komunistického strany do druhé poloviny padesátých let, kdy se tato sféra začala výrazněji měnit pod vlivem konzumních trendů. Své téma pojednávají v souvislosti s vládnoucí ideologií i se změnami hospodářské, sociální a kulturní politiky. Reflektují genderové rozdíly, kontrasty mezi městem a venkovem, specifika určitých sociálních skupin a zvláštní pozornost věnují volnému času mládeže a dětí. Komunistický převrat v únoru 1948 přitom nechápou jako nějaký zásadní předěl ve sféře volného času, ale předvádějí kontinuity i rozdíly mezi obdobím limitované demokracie v letech 1945 až 1948 a roky následujícími, v některých případech pak poukazují i na shodné rysy v přístupu státu k volnočasovým aktivitám v době protektorátní a poúnorové (odmítání jazzové hudby, „brakové“ kultury a vůbec vlivů západního životního stylu). Autoři konstatují, že se komunistický režim snažil intenzivně zasahovat do volby trávení volného času a modelovat tak nový typ člověka v nových společenských podmínkách. Zejména na konci čtyřicátých a začátku padesátých let se přitom oficiálně natolik zdůrazňoval význam budovatelské práce, že volný čas byl vnímán s jistým despektem jako „nutné zlo“, jež slouží výhradně k načerpání fyzických a duševních sil pro další zvyšování pracovního výkonu. Za stejným účelem a také s ohledem na koncepci demokratizace kultury byly preferovány aktivní a kulturní způsoby trávení volného času, jako bylo politické a odborné sebevzdělávání nebo osvojování (selektovaných) kulturních hodnot. V souladu s podřízením individua celospolečenským zájmům dostaly jednoznačnou přednost kolektivní formy odpočinku a organizovaného využívání volného času (závodní rekreace, masové návštěvy uměleckých představení, muzeí a galerií, později pionýrské tábory), zatímco tradiční spolková činnost a privátní trávení volného času byly chápány jako „buržoazní přežitek“. S podezřením či přímo represí se setkávaly nekonformní způsoby trávení volného času části mládeže, následováníhodným vzorem byla naopak účast na „stavbách mládeže“, pracovních brigádách a školeních. Těmto přístupům odpovídaly i nové jednotné organizační struktury, jež nahrazovaly dřívější spolky a zajišťovaly žádoucí volnočasovou náplň (Revoluční odborové hnutí, Československý svaz mládeže, Svaz pro spolupráci s armádou a podobně). Oficiální místa se snažila podchytit také značně rozvinutou a diferencovanou zájmovou činnost, jako byla amatérská umělecká činnost, provozování společenských her nebo, sběratelství, jejímuž organizování sloužila specifická zařízení (závodní kluby ROH, kulturní domy, osvětové besedy). Podporovány byly všeobecně dostupné formy takových činností, jako šachy nebo filumenie (sbírání nálepek z krabiček od zápalek), marginalizovány záliby finančně náročné či spjaté se soukromým ziskem, jako filatelie či numismatika. Mírný ústup od ideologizovaného pojetí volného času přišel s takzvaným novým kurzem v roce 1953, výraznější změny nastaly ve druhé polovině padesátých let, kdy autoři v souvislosti se zkracováním pracovní doby, zvyšováním životní úrovně a pronikáním konzumních trendů hovoří o programovém rozšiřování volného času a jeho postupné individualizaci., The authors consider the changes in the conception, organization, ways of spending, and forms of leisure in the Bohemian Lands from the establishment of the Communist monopoly on power in early 1948 to the second half of the 1950s. (After this point leisure began here began strikingly to change under the influence of consumerist trends.) They consider the topic in the context of the dominant ideology and changes in economic, social, and arts policies. The authors take into account gender differences, contrasts between town and country, and special features of social groups. They pay particular attention to leisure amongst young people and children. The authors do not, however, see the Communist takeover of February 1948 as a watershed in the sphere of leisure. Instead, they demonstrate both the continuity and differences between the period of limited democracy, from May 1945 to February 1948, and the years that followed. In some cases, they highlight features that were identical in Nazi German and Communist approaches to leisure activities (the rejection of jazz, ‘trash’ (brak) in the arts, and Western influences in general). The authors discuss how the Communist régime intervened intensively in the way people chose to spend their free time, in its endeavour to shape a new type of man and woman in the new social conditions. At the same time, particularly in the late 1940s and early 1950s, the State so emphasized the importance of the work of building socialism, that leisure was seen as a ‘necessary evil’, since it used up valuable physical and mental energy that would have been better spent on increasing productivity. For the same aims, but also with regard to the idea of somewhat democratizing the arts, the regime gave preference to activities such as political and vocational self-education as well as the study of selected arts and cultural values. In keeping with the subordination of the individual to the interests of society, collective forms of recreation and the leisure (holidays spent with groups of co-workers, mass group visits to plays, films, concerts, museums, galleries, and, later, Pioneer camps) were given priority. Traditional club activity and individual leisure were seen as ‘bourgeois survivals’. Some young people’s non-conformist leisure activities met with suspicion from the authorities or with outright repression. Amongst the models of leisure that the régime held worthy of emulation were the Socialist youth building enterprises (stavby mládeže), ‘volunteer’ work, and additional instruction or training. The new organizations, such as, and the Revolutionary Trade-union Movement (Revoluční odborové hnutí – ROH), the Czechoslovak Youth Organization (Československý svaz mládeže – ČSM), and the Association for Work with the Army (Svaz pro spolupráci s armádou – Svazarm), which took the place of the earlier clubs and associations, comported with the new ideology and provided the required forms of leisure. The authorities endeavoured also to support considerably developed and differentiated hobbies, such as making art, playing board games, and collecting. Special facilities were established to run these activities, including the enterprise-based clubs of the ROH, arts centres (kulturní domy), and popular-education organizations (osvětové besedy). Forms of universally accessible activity, like chess and phillumeny (collecting matchbox labels), were supported, whereas as financially more demanding hobbies or those linked to private gain, such as philately or numismatics, were marginalized. A slight retreat from the ideologized conception of leisure came with the so-called ‘new course’ of 1953. But more striking changes were made in the second half of the 1950s. These years, which saw shorter working weeks, a higher standard of living than before, and the emergence of consumerist trends, are described by the authors as a period of the planned expansion of leisure and its gradual individualization.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

140. „Nechceme svaz mládeže, když má rudé otěže!”

Creator:
Šlouf, Jakub
Type:
article and TEXT
Language:
Czech
Description:
Studie pojednává na třech úrovních (celostátní, regionální a jedné školní třídy) o tom, jak politické spory v poválečném Československu pronikaly do života studentů středních škol. Podle autora podstatná část veřejně aktivních středoškoláků odmítala být v letech 1946–1948 součástí jednotného Svazu české mládeže, úzce spolupracujícího s Komunistickou stranou Československa, a usilovala o vytvoření samostatného Svazu středoškolského studentstva. Přes zřetelnou podporu ze strany Československé strany národněsocialistické a Československé strany lidové byly však pokusy o legalizaci nového svazu středoškoláků až do února 1948 neúspěšné. V západočeském regionu byly navíc emancipační projevy středoškolských organizací posilovány převládajícími sympatiemi studentů k západní kultuře a široce rozšířenou úctou k americké armádě, která zdejší území osvobodila na konci druhé světové války. V Plzni proto vznikla již na přelomu let 1945 a 1946 nezávislá Krajská středoškolská rada, která posléze začala vydávat vlastní prozápadně orientovaný časopis Studentský hlasatel, distribuovaný i do dalších regionů. Po únoru 1948 plzeňští středoškoláci vyvolali několik protestních demonstrací a inklinovali k zakládání „odbojových“ organizací přímo na školách. Na příkladu jedné „ilegální“ skupiny vytvořené na obchodní akademii v Plzni studie konkrétně ukazuje, jakým způsobem se někdejší příznivci Svazu české mládeže přetvářeli v nástroje poúnorové „očisty“ škol a dřívější odpůrci svazu naopak v protagonisty studentských „odbojových“ organizací i jaká naivita, dilemata a rizika provázely občas toto tříbení. and At three levels (state-wide, regional, and the class of one school) this article examines how political disputes in post-Second World War Czechoslovakia entered the lives of secondary-school students. According to the author, a substantial number of publicly active secondary-school students in 1946–48 refused to be part of the united Czech Youth Organization (Svaz české mládeže), which worked closely with the Czechoslovak Communist Party (CPCz), and sought instead to establish a separate Organization of Secondary-school Students (Svaz středoškolského studentstva). Despite clear support from the Czechoslovak National Social Party and the Czechoslovak Populist Party, the attempts to legalize the new association of secondary-school students before the Communist takeover in late February 1948 were unsuccessful. In the region of west Bohemia, moreover, the attempts at emancipation of secondary-school organizations were intensified by students’ sympathies for west European and American culture and by their widespread respect for the US Army, which had liberated west Bohemia towards the end of the Second World War. In Pilsen therefore an independent Regional Secondary-school Council (Krajská středoškolská rada) had emerged already in late 1945 and early 1946. It eventually began to publish its own pro-Western periodical, Studentský hlasatel (The Students’ Herald), which was distributed to other regions as well. After the Communist takeover, Pilsen secondary-school students clamoured for several protest demonstrations and tended to favour the establishment of ‘resistance’ organizations right at their schools. Using the example of one ‘underground’ group formed at a Pilsen business academy, the article demonstrates the way in which erstwhile adherents of the Czech Youth Organization became an instrument for the post-takeover ‘purges’ of schools, and shows how former opponents of the organization, by contrast, became joined student ‘resistance’ organizations and also how naivety, dilemmas, and risks sometimes accompanied this crystallization.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

Limit your search

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »