Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) se vyskytuje v mírném pásu Evropy a jeho areál zasahuje až do oblasti jihozápadní Sibiře. Ve střední Evropě najdeme hořepník na nehnojených, střídavě vlhkých bezkolencových loukách a extenzivních pastvinách. V ČR i řadě okolních zemí je hořec hořepník považován za vzácný a ohrožený druh, a to přestože jde o vytrvalý, dlouhověký druh, který produkuje velký počet semen. Podobně jako řada dalších druhů se stal obětí odvodnění a radikálních změn ve způsobu obhospodařování krajiny. Pro zachování životaschopné populace hořce hořepníku je hlavní klíčení a přežívání semenáčků, které úspěšně probíhá pouze na ploškách s obnaženým půdním povrchem (gaps). Optimálně načasované kosení, pastva či nejlépe jejich kombinace jsou vhodným managementem hořepníkových lokalit a nadějí i pro kriticky ohroženého modráska hořcového (Phengaris alcon, dříve Maculinea alcon). Tento druh využívá hořce hořepníky u nás coby hlavní živnou rostlinu a dostatečně početná populace hořepníku je považována za jednu z hlavních podmínek výskytu modráska., Gentiana pneumonanthe occurs in the temperate zone of Europe, with its range extending to southwest Siberia. In central Europe, the species grows in oligotrophic wet meadows (Molinion) and extensive pastures. Plants are perennial, long-lived and produce many seeds. It is a rare and endangered species of the Czech flora and floras of many neighbouring countries; drainage of its sites and abandonment of traditional management practices are the major threats. Germination and seedling survival (the crucial phases of the species life cycle) are successful only in gaps with bare soil. Proper timing of mowing and grazing, or preferably their combination, are necessary for effective species conservation. They also give a chance to the Blue Alcon (Phengaris alcon, formerly Maculinea alcon), a monophagous butterfly feeding on Marsh Gentian. The Blue Alcon usually occurs only in large populations of its food-plant., Zdenka Křenová., and Obsahuje seznam literatury
Hořec panonský (Gentiana pannonica) bývá označována za erbovní rostlinu Šumavy, která je jedinou přirozenou oblastí výskytu tohoto druhu mimo Alpy. V případě Šumavy byl přirozený výskyt omezen na maloplošná refugia přirozeného bezlesí - kary ledovcových jezer, okraje slatí a horských potoků. Na ostatní lokality se hořec rozšířil až po kolonizaci Šumavy lidmi. Na některá místa si horalé hořce pravděpodobně přesadili či vyseli. Další vhodné lokality vzniklé odlesněním části šumavských plání hořec osídlil spontánně. Dlouhodobé přežívání hořce panonského je pojištěno klonálním růstem, díky kterému na některých lokalitách vytváří rozsáhlé polykormony. Květy opylují čmeláci, ale jsou také schopné samoopylení. Křídlatá semena, která mohou za pomoci větru putovat po sněhové krustě či plavat ve vodě, například z tajícího sněhu, úspěšně klíčí v gapech. Podobně jako i další druhy se silnými kořeny a oddenky byl h. panonský využíván k domácí výrobě hořcové pálenky a žaludečních likérů. Druhům hořec žlutý (G. lutea), h. nachový (G. purpurea) a h. tečkovaný (G. punctata) je stručně věnován závěr článku., Hungarian Gentian (Gentiana pannonica) has been considered the heraldic plant of the Šumava Mts., its only natural distribution outside the Alps. The species originally inhabited only small non-forest refugia but spread into other sites after human colonization of the Šumava Mts. It is likely that the species was deliberately transplanted or sown in suitable sites close to the settlements. Some habitats were also colonized spontaneously. Hungarian Gentian is a long-lived perennial with profound clonal propagation. Flowers are pollinated by bumble-bees, but self-pollination is also possible. Seeds successfully germinate in gaps. In this article, Yellow Gentian (G. lutea), Purple Gentian (G. purpurea) and Spotted Gentian (G. punctata) are also briefly discussed., and Zdenka Křenová.
Poslední díl seriálu seznamuje se dvěma opravdu blankytně modrými hořci. Hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) má těžiště rozšíření v prostoru střední Evropy, Alp a Balkánu. Nedávné studie potvrzují, že jde o vytrvalý, relativně krátkověký druh. Pozoruhodná je jeho schopnost vegetativního rozrůstání z adventivních pupenů. Ty dávají vzniknout novým nadzemním lodyhám, které jsou neodlišitelné od samostatných oddělených rostlin. Experimentální studie ukazují, že je velmi obtížné stanovit optimální obhospodařování jeho lokalit. Seč v tradičních termínech (červen) výrazně ničí jeho lodyhy. Stejně tak je druh náchylný na zarůstání lokalit křovinami a nedostatek prostoru (mezer v porostu, tzv. gapů) ke klíčení. Hořec křížatý (Gentiana crutiata) roste roztroušeně téměř v celé Evropě a západní Asii. Jde o vytrvalý druh. Jeho dlouhodobé přežívání na lokalitě je však závislé zamezení zarůstání a možnosti vyklíčení semen na obnažených, disturbovaných plochách. Často roste, obdobně jako další druhy hořců a hořečků, na místech, kde byla disturbance prováděná pasenými zvířaty nahrazena aktivitami moderního člověka (jízda na koních, motorkách, čtyřkolkách, též ve vojenských újezdech na dopadových plochách či tzv. tankodromech). Hořce a hořečky jsou přírodním a kulturním dědictvím naší krajiny. Cílem seriálu bylo ukázat, že jako takové má smysl jejich biotopy chránit a obhospodařovat., The last part of our series introduces two species. The Fringed Gentian (Gentianopsis ciliata) occurs in Central Europe, in the Alps and in the Balkans. It is a perennial but relatively short-lived species, remarkable for vegetative propagation from adventitious buds. Tailoring management of its sites is very difficult – traditional mowing in June destroys many of the stems, but the inhibition of succession and the creation of gaps are essential for successful propagation of the species. The perennial species Cross Gentian (Gentiana cruciata), scattered across Europe and western Asia, occurs in places where traditional disturbances by grazing animals are often replaced by human leisure activities or military training. The inhibition of shrub succession and small-scale soil disturbances are essential for survival of this species. The main aim of our series was to justify the protection of Gentians and suggest appropriate management of their habitats., and Zdenka Křenová, Jiří Brabec.