Contortionist (1931) was one of the earliest oils created by the painter František Tichý during his five years in Paris. The painter returned to this subject matter in further works that reached their peak in paintings made in 1945. For Tichý, the Parisian period was a time of reassessment of his own style as a painter and the development of a highly individual technique based on Seurat-esque postimpressionism. Past interpreters of Tichý's works have already commented on certain elements of tension and ambivalence in his brushwork, enhanced by a particular treatment of light and building of space. Similar aspects are conveyed in the choice of subjects, including the contortionist. This article draws attention to historical examples of treatments of the contortionist figure and to links with the Devětsil movement, which shared with Tichý a strong fascination with circus. The article likewise shows that Tichý's contortionist figure is indebted to a bizarre drawing of two copulating homosexuals, its subversive quality further emphasised by scatological themes. Since Tichý produced other versions of the contortionist theme that allude to the act of excretion, this figure may be understood as a representative of the grotesque body as defined by Mikhail Mikhailovich Bakhtin. Tichý's work thus corresponds in certain points with the art of Jindřich Štyrský and the Surrealists, who were likewise attracted to scatological themes and also with the work of satirical draughtsmen and caricaturists, with a longer tradition of scatological subjects reaching back to the 16th century. Examples of period reviews demonstrate that Tichý's paintings were rich in associative meanings, akin to the perception of Surrealist works and the Surrealist discovery of concrete irrationality. Tichý's works oscillated between social critique in terms of subject matter, a personally engaged self-stylisation and a certain subversiveness that disrupted the conventional meanings of the individual themes. and Jedno z prvních pláten, která vytvořil František Tichý během svého pětiletého pobytu v Paříži, byl olej Hadí muž (1931). Tomuto motivu se malíř věnoval i v dalších pracích, vrcholících obrazy z roku 1945. Pařížské období znamenalo pro Tichého přehodnocení jeho malířského rukopisu a nalezení osobité techniky, vycházející ze seuratovského postimpresionismu. Již předešlí interpreti Tichého tvorby odhalili v jeho štětcové technice prvky napětí a ambivalence, podpořené specifickým zacházením se světlem a budováním prostoru. Tyto momenty se přenášejí i do obsahu ztvárňovaných námětů včetně hadího muže. Článek poukazuje na historické příklady zachycení této figury a na spojitosti s hnutím Devětsil, v němž hrála stejně jako u Tichého významnou roli inspirace cirkusem. Současně dokládá, že pro genezi Tichého hadího muže byla podstatná bizarní kresba dvou souložících homosexuálů, jejíž podvratnost byla ještě zvýrazněna skatologickou tematikou. Jelikož některé další Tichého postavy hadího muže odkazují k aktu exkrece, můžeme tuto figuru chápat jako reprezentanta groteskního těla, jak ho definoval Michail Michajlovič Bachtin. Tichý se tak v určitých bodech stýkal s tvorbou Jindřicha Štyrského a surrealistů, kteří byli skatologickými motivy rovněž přitahováni. Podobně tomu bylo také u satirických kreslířů a karikaturistů, kde však měla skatologická tematika delší tradici, sahající do 16. století. Příklady dobové recepce dokládají, že Tichého obrazy navozovaly asociativní významy, nikoli nepodobné vnímání surrealistické tvorby a surrealistickému objevování konkrétní iracionality. Tichého plátna oscilovala mezi sociálně-kritickým obsahem, osobně angažovanou autostylizací a určitou podvratností, narušující konvenční význam jednotlivých motivů.