Požadavek transparentnosti vlastnických struktur až po konečné skutečné vlastníky u společností získávajících veřejné prostředky je horkým tématem od roku 2011, kdy tento požadavek vznesla tehdejší Národní ekonomická rada vlády (NERV) jako zásadní opatření pro boj s korupcí ve veřejných zakázkách.1 Hlavním cílem tohoto článku je analyzovat námitku, že požadavek transparentnosti vlastnických struktur právnických osob přijímajících veřejné prostředky není v souladu s právem EU v oblasti zadávání veřejných zakázek. Druhotným cílem je upozornit na nové souvislosti, které do debaty ohledně tématu transparentnosti vlastnických struktur vnesly jak dohoda mezi Evropskou unií a ČR o podmínkách čerpání finančních prostředků EU na programovací období 2014–2020, tak nedávno schválená čtvrtá směrnice proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. and The requirement of transparency of corporate ownership structures reaching up to the ultimate beneficial owners of companies receiving public funds has been a hot topic since 2011 when it was raised by the National Economic Council of the Government (NERV) as a key measure in the fight against corruption in public procurement. The primary purpose of this article is to analyse the objection that the requirement of transparency of ownership structures of companies receiving public funds is not in accordance with the law of the European Union. The secondary goal is to point to new developments brought into the debate about the transparency of corporate ownership structures both by the Partnership Agreement between the European Union and the recently approved fourth Anti-Money Laundering Directive. The first requires the disclosure of ownership structures of ultimate beneficiaries of those funds which are legal persons, the latter obliges all legal persons registered in any EU Member State to publish the identity of their ultimate beneficial owners in a public register.