Vavroš, Jaroslav. Program k inscenaci Trójanky, Státní divadlo v Brně, sezóna 1968-1969.TRÓJANKYEURIPIDES?????????Jean-Paul SartreAdaptace antické tragédie. Překlad A. J. Liehm. Úprava Z. Kaloč a J. Vavroš.Režie Zdeněk Kaloč. Scéna Bohumír Matal. Kostýmy Lída a Jiří Pitrovi. Hudba Zdeněk Pololánik. Dirigenti Jan Štych a Jan Šrubař. Choreografie zasloužilý umělec Luboš Ogoun. Dramaturg Jaromír Vavroš.Představení řídí V. Gabriel - Text sleduje M. Stará - Stavby vede J. Kolegar - Osvětlení řídí B. Kašpar - Zvuk P. Matal - Rekvizity M. Juřenová - Vedoucí garderoby J. Palánová a J. Lev - Vedoucí vlásenkárny R. Bártková a K. Pistora - Dekorace a kostýmy vyrobily dílny vedené A. Havelkou, F. Buchtou a L. NovákovouEuripidesje nejmladší z trojice velkých řeckých tragiků. Narodil se na Salamině r. 480 př. n. 1. - téhož roku, kdy Řekové porazili Peršany v boji u Salaminy. Většinu svého života prožil v Athénách, které byly v 5. století př. n. l. nejvýznamnějším hospodářským, politickým i kulturním střediskem celého Řecka.Dostalo se mu všestranného vzdělání. Jako mladík vynikal ve zpěvu a tanci - nějaký čas se věnoval i malířství. Ale nejvíce se zajímal o literaturu a filosofii. Hodně četl a osobně se stýkal s filosofy, kteří žili v Athénách. Tvrdí se, že se důvěrně znal se Sokratem. Veřejného života se nezúčastnil. Často, když byl znechucen životem v Athénách, utíkal na ostrov Salaminu, kde jeho otec měl statek.Euripides byl očitým svědkem obrovského rozkvětu, i pozvolného úpadku řecké moci. Zatímco Sofokles zůstal až do konce života oficiálním opěvovatelem athénské demokracie - Euripides, který neméně miloval svou vlast, si bolestně uvědomoval, že se athénská demokracie řítí do záhuby. Na tomto protikladu spočívá celé jeho dílo. Pod vlivem soudobé filosofie, zejména pod vlivem učení sofistů, odhaloval ve svých hrách tragické rozpory v athénské společnosti. Proto také byl u svých krajanů velmi neoblíben. Byl ustavičným terčem posměchu současných komediografů, zvláště Aristofana.Podle tradice čerpal náměty pro své tragédie z řecké mythologie. Často však vyhledával méně známé báje nebo známým bájím dodával novosti osobitým pojetím a zpracováním. Novost Euripida je ovšem především v tom, že mythologické děje spojil se skutečným životem - že na hrdiny starých bájí kladl měřítka své doby. Byl vynikajícím znalcem lidského nitra. Hlavní důraz položil na lidi, které kreslil jako jedinečné charaktery - nikoli jako obecné typy. Tím, že popřel existenci bohů, osamostatnil člověka. Omezil funkci chóru.Z více než devadesáti her, které Euripides napsal, zachoval se nám dosti rozsáhlý výbor: 17 tragédií a 1 satyrské drama. (To je více, než se zachovalo z Aischyla a Sofokla dohromady). Když r. 455 př. n. 1. poprvé vystoupil na veřejnosti, propadl. Žil neustále ve stínu Aischylovy a Sofoklovy slávy. Roku 408, na sklonku svého života, opustil vlast a odešel do Makedonie. Tam také zemřel r. 406 - jako Sofokles. O dva roky později skončila peloponéská válka úplnou porážkou Athén.Euripides bezesporu v mnoha směrech předstihl svou dobu. Uznání došel až po smrti, kdy jeho obliba prudce vzrostla. Ze slavné trojice řeckých tragiků měl právě Euripides největší vliv na novověké evropské drama.BERNARD PINGAUDŘecká tragédie je krásná historická památka, zřícenina, kterou navštěvujeme s náležitou úctou, v průvodu pečlivých vykladačů, ale nikomu by nepřišlo na mysl se tu ubytovat. Uctívači antického divadla se čas od času pokoušejí vzkřísit Aischylova, Sofoklova či Euripidova dramata v té podobě, v jaké je mohli spatřit Athéňané. Je však těžké uvěřit imitacibyť sebepietnější. To divadlo je nám vzdálené, protože čerpá svou inspiraci z náboženského chápání světa, jež je nám naprosto cizí. Když se tedy Jean-Paul Sartre rozhodl upravit pro T. N. P. antickou tragédii, chtěl jsem poznat důvody jeho rozhodnutí.JEAN-PAUL SARTREProč ,,Trójanky"? Aischylos psal pro obecenstvo, které dosud věřilo na velké legendy a tajemnou moc bohů. Ve chvíli, kdy Euripides tvoří Trójanky, stala se tato víra více či méně podezřelým mýtem. Kritický athénský duch není dosud schopen svrhnout staré idoly, ale už je dokáže popřít. Představení si zachovalo formu obřadu, jenže diváci se už spíš zajímají o to, jak se co říká, než co se vlastně říká. A tradiční parádní místa, jež dovedou znalecky vychutnat, nabývají v jejích očích nového smyslu. Tragédie se tak stává rozhovorem, za jehož šablonou se skrývá jiná nápověda. Výrazy, jichž Euripides užívá, jsou zdánlivě tytéž, jako ty, jichž užívali jeho předchůdci. Jenže obecenstvo jim už nevěří nebo jim tolik nevěří, takže znějí jinak a říkají něco jiného. Vzpomeňme si na Ionesca, na Becketta. Tam dochází k něčemu podobnému. Užívají šablony, aby ji zevnitř rozbili, a jejich důkaz je tím pronikavější, čím jasnější a navenek zřejmější bude ta šablona.Mezi Euripidovou tragédií a athénskou společností z V. století př. n. l. existoval samozřejmý vztah, který my dnes můžeme vidět toliko zvenčí. Chci-li, aby divák tenhle vztah cítil, nemohu se spokojit překladem hry, musím ji upravit. Bylo vyloučeno použít jazyka, který by byl pouhým napodobením. Stejně vyloučen byl i převod do moderní hovorové řeči, protože text si musí zachovat odstup i vůči nám. Zvolil jsem tedy poetický jazyk, který zachovává obřadný charakter textu, jeho rétoričnost, ale mění přízvuk. Euripides - který na půl úst promlouvá k obecenstvu, jež mu dobře rozumí, a třebaže už nevěří na krásné legendy, přece je jen rádo poslouchá - si může dovolit vtip či přehánění. Zdálo se mi, že musím použít jazyka méně rozkladného. Euripidův humor, uložený mezi řádky, sneseme u Talthybia, protože Talthybios je "dobrý voják Švejk", průměrný člověk, jemuž události přerostly přes hlavu, nebo u Heleny, zásluhou Offenbachovou. Všude jinde by však mohl nejenom zničit šablonu, ale celou hru. Mohl jsem k němu tudíž dospět jen zpovzdálí, když jsem přiměl obecenstvo, aby si vůči dramatu zachovalo jistý odstup.Nejde však jenom o jazyk. Je tu i problém kultury. V Euripidově textu je spousta narážek, jež athénské obecenstvo okamžitě chápalo, ale které v nás už nevyvolávají žádnou odezvu, protože jsme všechny ty legendy zapomněli. Některé jsem proto potlačil, jiné rozvinul. Pro Řeky nebylo například nutné, aby Kasandra dlouze vysvětlovala, jaký bude osud Hekuby. Věděli dobře, že proměněna v čubku vyšplhá na stěžeň lodi, která má odplout, a spadne do vody. Když však dnešní divák vidí v závěru dramatu Hekubu odcházet spolu s ostatními ženami, mohl by se domnívat, že s nimi půjde do Řecka. Její skutečný osud tu má však mnohem pronikavější význam. Znamená totiž, že se splní všechna Kasandřina proroctví. Odysseovi potrvá deset let, než dopluje do vlasti, řecká flotila najde hrob ve vlnách, Hekuba neopustí trójskou půdu.Právě tak věděl athénský divák, že Menelaos sice nejprve Helenu zapudí, ale pak se dá obměkčit a odveze ji s sebou na své lodi. U Euripida se o tom sbor narážkou zmíní. Avšak dnešní divák, který slyšel Menelaovy přísahy, si prostě takový obrat nedovede představit. Je tudíž třeba mu ho předvést. Proto ten rozhořčený žalozpěv sboru, který přihlíží, jak odplouvá loď, odvážející smířené manžely. Ostatní změny se týkají celkového stylu hry. Není to tragédie, jako třeba Antigona, ale oratorium. Pokusil jsem se dodat mu dramatičnosti tím, že jsem zdůraznil konflikty, které jsou u Euripida jenom naznačeny: konflikt mezi Andromachou a Hekubou, rozpornost v chování Hekuby, která se hned poddává svému neštěstí, hned zase volá po spravedlnosti; obrat, k němuž dochází u Andromachy, ,,maloměšťačky", jež se nám nejprve jeví jako manželka a potom jako matka, i erotickou posedlost Kasandry, která se vrhá do Agamemnonova lože, ačkoli ví, že zahyne s ním.To všechno, řeknete, nestačí zdůvodnit volbu hry. Je tedy třeba povědět slovo k obsahu. Trójanky byly hrány v době války v Alžírsku ve velice věrném překladu Jacqueliny Moattiové. Zaujalo mne, s jakým úspěchem se drama setkalo u diváků, kteří byli stoupenci jednání s Frontou národního osvobození. Tato stránka věci mne pochopitelně zaujala především. Není vám jistě neznámo, že i za Euripidových časů měla hra svůj přesný politický význam. Obsahovala odsouzení války vůbec a koloniálních výprav zvlášť.Právě to ukazuje celá hra: Řekové zničili Tróju, ale vítězství jím nepřinese pražádný prospěch, protože pomsta bohů přivodí záhubu všech.TRÓJANKY"Trójanky" jsou třetím dílem trilogie, kterou Euripides napsal roku 415 př. n. 1. Zpracoval v nich starý mytologický příběh z trojské války - kterou až moderní archeologie dokázala podivuhodně přesunout z říše bájí do reálné historie - aby se s vášní a odvahou vyslovil k aktuálním otázkám tehdejšího politického života Athén. Jeho odsouzení proslulé trojské výpravy vzniklo jako odpověď na otřesné události z předešlého roku 416 př. n. 1., kdy obyvatelům ostrova Mélu, kteří chtěli zůstat v probíhající peloponéské válce neutrální, daly Athény ultimatum. Když se Mélští odmítli podrobit, byli všichni mužové vyvražděni a ženy a děti prodány do otroctví. A na jaro 415 př. n. l. ohlásily Athény další výpravu - k dobytí Sicílie. Euripides svými "Trójankami" veřejně protestoval proti dávným, čerstvým i připravovaným vojenskopolitickým zločinům vlastní obce. (Jeho tragédie však byla téhož roku uvedena a Euripides jí získal v soutěži 2. cenu.) Euripides se na rozdíl od svých předchůdců podíval na pád Tróje očima poražených - trpících obětí ničím neospravedlnitelného násilí, neboť únos krásné Heleny, tradovaná příčina (či lépe záminka) této monstrózní trestné výpravy se při bližším prozkoumání rozpadla v prach. Euripidův pohled hluboce proměnil celé pojetí tragična. Nebylo-li viny, nemohl vyrůst tragický hrdina. A křivda na nevinných nemohla být ospravedlněna žádným vyšším mravním smyslem. Jim zůstalo jen lidské utrpení pod nebem, jehož prázdnotu si počínají uvědomovat a tolikrát ošálená naděje ve spravedlnost osudu či dějin.H E K U B ANikdy jsem neznala než vaši nenávist, krvaví bohové,a ze všech měst vám byla Trója nejvíc proti mysli.My jsme vás ctili a přesně, jak je psáno, přinášeli jsme vám oběti.Leč marně.Údělem naším je dnes peklo a vy se jenom shůry smějete.Mýlíte se však, nesmrtelná božstva!Kdyby se pod námi snad otevřela země, pak by již o nás nikdo nemluvil!My však dokázali léta vzdorovat celé AchajiI jejím spojencům, jež mezi zbabělci si našla na pomoca jenom podlá lest přivodila náš konec.Ještě za dva tisíce letbudeme v ústech smrtelníků žít,o naší slávě budou všichni zpívata hanět vaše hloupé bezpráví.A proti tomu už nic nezmůžete, bohové olympští,protože dávno mrtvi budete, tak jako my.A teď mě srazte bleskem!(Chvíle.)Zbabělci!?(Úryvek z 9. obrazu)