Publikace, vzniklá z iniciativy tří pracovníků Historického ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě, obsahuje více než tři desítky statí historiků ze Slovenska, České republiky, Polska, Rakouska a Německa. Podle recenzenta nedává jednoznačnou odpověď na dilema vyjádřené v titulu, zda byl zánik Československa v březnu 1939 spíše výsledkem cílených zásahů zvenčí nebo důsledkem vnitřního vývoje, poskytuje však dosud nejvšestrannější pohled na příčiny, okolnosti a průběh této historické události a obohacuje dosavadní poznání hlavně přínosnými analýzami zahraničněpolitických souvislostí. and The work under review was published at the initiative of three scholars from the Institute of History at the Slovak Academy of Sciences, Bratislava. It comprises about three dozen essays by historians from Slovakia, the Czech Republic, Poland, Austria, and Germany. According to the reviewer, it does not provide a clear answer to the question asked in its title, that is, whether the end of Czechoslovakia in March 1939 was the result of interventions from outside or of internal developments. It does, however, provide the most comprehensive view of the causes, circumstances, and course of this historic event, and adds to our understanding mainly with its analyses of the context of foreign policy.
Jablonický, Jozef: Samizdat o odboji: Štúdie a články. Bratislava, Kalligram 2004, 528 stran. Publikace obsahuje jedenáct studií spojených tematikou protifašistického povstání a odboje na Slovensku, které Jablonický napsal v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy nemohl veřejně působit jako historik a státní orgány se mu soustavně snažily překazit jeho vědeckou práci (původní texty některých studií byly například zabaveny při domovní prohlídce). Podle recenzenta si tyto statě stále uchovávají svůj přínos a v některých směrech jsou dokonce nejlepším či téměř jediným zpracováním problematiky. Jablonický v nich detailně a nezaujatě skládá obraz historického dění, vykresluje portréty aktérů a uvádí na pravou míru odbojové legendy komunistické historiografie. and Jablonický, Jozef. Samizdat o odboji: Štúdie a články. Bratislava: Kalligram, 2004, 528 pp. The volume, whose title translates as “Samizdat about the Resistance: Studies and Articles”, comprises eleven articles about the Slovak uprising and the resistance, which Jablonický wrote in the 1970s and ’80s, when he was prevented from working openly as an historian and the state authorities were systematically trying to hamper his scholarly work. (For example, the original versions of the some of the essays were confiscated during police searches of his home). According to the reviewer these essays continue to be a contribution and also, in some senses, even the best or almost the only treatment of the topic. Here, Jablonický provides detailed, unbiased pictures of historical events and portraits of the actors in them, and puts the resistance legends of Communist historiography in their proper perspective.
The paper focuses on the analysis of wartime Slovak political parties’ views on Slovakia’s status after the World War II. The paper is divided into two main blocks. The first one deals with the shy plans of the Hlinka’s Slovak People’s representatives to maintain Slovak independence on a post-war map. Second one clarifies changing attitudes of resistance and its dialogues with the London and Moscow exile concerning the question of Slovak statehood in the context of expected Czechoslovakia’s rebirth after fall of the Nazi rule and in the very first months of 1945. The authors analyse complicated “behind-curtain” debates, the nature of discourse regarding the face of post-war Slovakia and Slovak question as a serious problem between the Slovak political opposition, Beneš’ exile government in London and communist exile in Moscow that shaped Czechoslovak internal policy even after liberation in May 1945.
Dokumentární edice obsahuje protokol z výslechu slovenského komunistického funkcionáře Viliama Širokého v Ústředně státní bezpečnosti (politické policie) v Bratislavě v červnu 1941 a dva dodatky. Viliam Široký (1902–1971) působil za první republiky jako tajemník krajských a oblastních výborů Komunistické strany Československa na Slovensku, redigoval ústřední slovenský komunistický deník Pravda a byl činný v aparátu Komunistické internacionály. V roce 1935 se stal poslancem československého parlamentu, roku 1938 se stal předsedou krajinského vedení KSČ na Slovensku a po zákazu KSČ emigroval do Moskvy. V červnu 1941, krátce před vypuknutím války mezi Německem a Sovětským svazem, se vrátil na Slovensko, ale po krátkém pobytu v ilegalitě byl zatčen a zbytek války strávil ve vězení. Po osvobození se pak stal místopředsedou vlády (1945‒1953) a předsedou Komunistické strany Slovenska (1945‒1954), ministrem zahraničí (1950‒1953) a poté předsedou československé vlády (1953‒1963), zároveň byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ (1948‒1963). Podílel se na zavádění stalinského teroru a organizování politických procesů, kvůli čemuž byl v roce 1963 zbaven všech funkcí a v roce 1968 i členství v KSČ. Z publikovaného záznamu je patrné, že Široký po svém zatčení na Slovensku sdělil vyšetřujícím orgánům důležité informace o odbojovém hnutí a kontakty na jeho pracovníky, které poté vedly k jejich zatčení. Jak editoři uvádějí, po válce byla existence inkriminovaného protokolu utajována, začátkem padesátých let však neušel pozornosti vyšetřovatelů Státní bezpečnosti při přípravě politických procesů. V souvislosti s tím se také přestalo hovořit o původně zdůrazňovaných odbojových zásluhách Viliama Širokého., This set of documents contains the written record of an interrogation of the Slovak Communist official Viliam Široký (1902–1971) at State Security Headquarters (Ústredňa štátnej bezpečnosti – the political police of the Slovak State) in Bratislava in June 1941, and two additional documents. In the First Republic Široký worked as a secretary of the regional and district committees of the Czechoslovak Communist Party (CPCz) in Slovakia. He edited the main Slovak Communist daily, Pravda, and was active in the apparat of the Communist International. In 1935 he was elected a deputy to the Czechoslovak National Assembly, in 1938 he became the Chairman of the regional leadership of the Party in Slovakia, and, after the Party was banned, he moved to Moscow. In June 1941, shortly before Germany invaded the Soviet Union, he returned to Slovakia, but after a brief period underground he was arrested and spent the rest of the war in prison. After the Liberation he became Vice Premier of Czechoslovakia and Chairman of the Slovak Communist Party, and, later, in the 1950s, Premier and Minister of Foreign Affairs. He helped to bring in the Stalinist terror and to organize the show trials, for which, in 1963, he was stripped of all his offices. From the transcript published here it is evident that after his arrest in Slovakia Široký communicated to his interrogators important information about the resistance movement and gave them contacts to members of the resistance, which led to their arrest. As the editors of the document point out, after the war the existence of the incriminating transcript was kept secret, but in the early 1950s it did not slip the attention of the secret-police investigators when preparing the show trials. In this connection, people stopped talking about the formerly praised resistance activities of Viliam Široký., and Dokumenty