Sledujeme-li vývoj tlumočení významného cizího básníka do češtiny, přispíváme především k osvětlení problematiky teorie a praxe uměleckého překladu. Taková studie slouží však nejednou k objasněni otázek širšího dosahu. Získáváme často materiál, který přivítá historik české literatury a nikoli v poslední řadě badatel studující vzájemné vztahy a přínosy kulturních výměn v rámci světovém. Vděčnost podobné tématiky badatelské jsme si ověřili před časem na výsledku zkoumání českých přebásnění díla Apollinairova, které nejen kvantitou, nýbrž i kvalitou dosažených úspěchů svědčí v řadě případů o vysoké úrovni našich tlumočníků francouzské poezie. Podobnými úspěchy mohou se pochlubit i čeští tlumočníci díla J. A. Rimbauda. Význam i plodné poetické působení J. A. Rimbauda bylo nejen v jeho vlasti, ale také v četných jiných národních slovesnostech impulsem k novým myšlenkám, obrazům i tvarům básnického umění. Ani ve Francii není studium Rimbaudovy poezie uzavřenou kapitolou; potvrzuje to řada nových příspěvků k poznání a výkladu jeho díla. Některé z nich usilují vymanit Rimbauda ze spleti dohadů a teorií, jimiž ho obetkala buržoazní literární historie, podceňující či utlumující básníkovu silně protiměštáckou orientaci a naopak shledávající Rimbaudův význam jen v horečnatých snech a vizích jeho Iluminací či Sezóny v pekle...