Poměrně pozdě a málo poznalo naše divadelní obecenstvo dramatické dílo Armanda Salacroua, dnes člena Akademie Goncourtů a významného pokrokového činitele v soudobé francouzské dramatice. V 1. 1937-1938 byla z jeho her uvedena na našich scénách jen dramata "Volná žena" (Une Femme libre), "Muž jako muž" (Un Homme comme les autres) a "Neznámá z Arrasu" (L'Inconnue d'Arras). Všechny tři hry se dočkaly na našich jevištích úspěchu uměleckého, méně již divadelně pokladního. Pročítáme-li referáty o českém provedení těchto her, zjistíme, že většina našich divadelních kritiků tonula v rozpacích. Zvláště referenti buržoasního tisku si s dramaty Salacrouovými nevěděli rady, ačkoli přijímali s nemírnou chválou typické "výrobky" bulvárního divadla té doby, zakrývající své slabiny oslnivou, ale plytkou konversační dovedností nebo "odvážností" námětu.
Sledujeme-li vývoj tlumočení významného cizího básníka do češtiny, přispíváme především k osvětlení problematiky teorie a praxe uměleckého překladu. Taková studie slouží však nejednou k objasněni otázek širšího dosahu. Získáváme často materiál, který přivítá historik české literatury a nikoli v poslední řadě badatel studující vzájemné vztahy a přínosy kulturních výměn v rámci světovém. Vděčnost podobné tématiky badatelské jsme si ověřili před časem na výsledku zkoumání českých přebásnění díla Apollinairova, které nejen kvantitou, nýbrž i kvalitou dosažených úspěchů svědčí v řadě případů o vysoké úrovni našich tlumočníků francouzské poezie. Podobnými úspěchy mohou se pochlubit i čeští tlumočníci díla J. A. Rimbauda. Význam i plodné poetické působení J. A. Rimbauda bylo nejen v jeho vlasti, ale také v četných jiných národních slovesnostech impulsem k novým myšlenkám, obrazům i tvarům básnického umění. Ani ve Francii není studium Rimbaudovy poezie uzavřenou kapitolou; potvrzuje to řada nových příspěvků k poznání a výkladu jeho díla. Některé z nich usilují vymanit Rimbauda ze spleti dohadů a teorií, jimiž ho obetkala buržoazní literární historie, podceňující či utlumující básníkovu silně protiměštáckou orientaci a naopak shledávající Rimbaudův význam jen v horečnatých snech a vizích jeho Iluminací či Sezóny v pekle...