Inscenace činoherního charakteru s výraznou hudební složkou představuje pečlivou režijně-dramaturgickou interpretaci Sofokleova dramatu v aktuálním překladu pořízeném režisérkou podle podstročníku klasické filoložky a odbornice na řecké divadlo a drama Aleny Sarkissian, která byla také odbornou lektorkou inscenace.Jak hudba, tak scénografie je neantikizující (k antickému kontextu upomíná jen řecká variantu nápisu „Danger“, umístěného na železné konstrukci). Jeviště, kde jsou v části forbíny na tribuně usazeni diváci, je odhaleno až na zadní zeď, takže jsou přiznaně vidět některé technické jevištní prostředky a prvky zákulisí (kovové konstrukce, topení, oprýskané zdi). Dojem „zadního regionu“ (Goffman), prostoru, kde se věci nacházejí v neuspořádaném stavu bez vnějšího pozlátka, je umocněn scénografickým řešením prostoru: na scéně se nacházejí hromady haraburdí, ve kterých lze až při bližším pohledu rozeznat oltář, stanoviště bubeníka apod. Dominantou jeviště jsou těžká kovová vrata v zadním plánu, která se s prorockým duněním otvírají a zavírají v souladu s průběhem děje. Režie využívá i vertikálu v podobě dvou žebříků, na které šplhají členky sboru a Klytaiméstra ve vypjatých momentech děje.Hudební složka (hra na nástroje – elektrickou kytaru, tympán, činel a další perkuse – a zpěvavá recitace) je produkována živě na scéně hereckým souborem a jedním hudebníkem. Její význam je jednak atmosférický, kdy spolu s kostýmy a scénografií svým ambientním a industriálním nádechem vytváří dojem opuštěného, rozpadajícího se mikrosvěta (konkrétními detaily, např. střihem a vzorkem šatů Ch., upomínajícího k dnešku), jednak jevištní dění výrazně rytmizuje. Sborové písně jsou provozovány kombinací unisono zpěvavé recitace a rozdělení replik mezi jeho jednotlivé členky.Výrazným režijním prvkem je řešení závěrečné scény, kdy je tragická ironie textu posílena tím, že Aigisthos v pytli na mrtvoly očekává Orestovo tělo, a teprve při jeho radostném otevírání pochopí jeho skuteční obsah.Představitelka Élektry získala za roli Cenu kritiky 2018 v kategorii Talent roku.EP
Résumé: Daniel Špinar umístil svou inscenaci Sofoklovy Elektry do blíže neurčené současnosti a Elektru do psychiatrické léčebny, přesněji řečeno do pokoje pro nebezpečně zuřivé pacienty, vybaveného čalouněnými stěnami. Elektra je v tomto pokoji, který je součástí královského paláce, držena násilím a má na sobě svěrací kazajku. Chór tvoří jedna ošetřovatelka a jedna lékařka. Ty mohou Elektru pozorovat a hlídat i z prosklené kukaně ve stěně, takže jsou vlastně stále přítomny na scéně stejně jako antický chór. Tímto řešením zůstala zachována i funkce antického chóru, protože tento zdravotnický personál svou pacientku povzbuzuje, cítí s ní účast a starostlivě ji utěšuje (resp. tiší její záchvaty sedativy). Zároveň se tím neustále divákovi vnucuje otázka, zda je Elektřino a Orestovo jednání normální.?Tento výklad se pak potvrzuje v momentě zavraždění matky. Dá se říci, že Sofokles vraždu Klytaiméstry schvaluje a vidí v ní spravedlivý trest, což činí inscenování jeho Elektry poněkud problematickým. Úplně jinak pojímá Elektru Euripidés, v jehož stejnojmenném dramatu přepadnou oba sourozence ihned po činu mučivé výčitky svědomí. Špinarova inscenace se ve svém závěru jakoby přiklání k Euripidovi: Zatímco Orestés zabíjí za scénou matku, v Elektřině pokoji se nejdříve rozblikají a pak úplně zhasnou zářivky, takže je celá scéna na čas ponořena do zlověstného namodralého přítmí. Žádné radostné jásání nad mrtvolou matky se nekoná. Chór Oresta nechválí, ale položí si ruku na ústa, aby potlačil výkřik hrůzy. Když je zavražděn i Aigisthos, sedne si Elektra na postel, na níž leží mrtvá matka, s něžným gestem jí sejme paruku a položí si její hlavu do klína. Poté se do pokoje vpotácí Orestés, sedne si na druhý konec postele a s prázdným výrazem v očích zírá před sebe. Zářivky se opět rozblikají, až postupně zhasnou. Tomuto vyznění odpovídá i způsob herectví: Elektra je nepříčetná hysterka a vzteklé dítě, Orestes je nezralý adolescent, který si hraje s pistolkou, a pouze Klytaiméstra je opravdová osobnost.DČ