Úvod: Laboratorní diagnostika kontuzí mozku je založena na měření specifických proteinů, které se uvolňují do cirkulace (neuron specifická enoláza ? NSE a protein S100B). Doplňující histologické vyšetření resekované kontuze mozku prokazuje ložiskové změny mozkové tkáně. Metodika: Byl vyšetřen soubor (n = 20) pacientů s ložiskovým poraněním hlavy. U 9 pacientů došlo během 10 dnů od přijetí ke zlepšení GCS na hodnoty 13?15 (skupina I) a u 11 byly hodnoty GCS nižží než 13 (skupina II). Výsledky: V souboru pacientů s poraněním hlavy jsme zjistili pokles hodnot NSE a proteinu S100B od přijetí do 10. dne hospitalizace. U 5 pacientů, kteří zemřeli, byl pozorován vzestup hodnot NSE a S100B 2.?3.den. Pacienti s klinickým zlepšením a úpravou hodnot GCS během 10 dnů od přijetí (skupina I) na hodnotu 15 bodů měli nižší hodnoty NSE (33,53 vs 61,76 ?g/l, p < 0,05) a proteinu S100B (0,61 vs 4,45 ?g/l, p < 0,05) 1.?3. den po přijetí ve srovnání se skupinou II. Morfologické vyšetření kontuze prokázalo nepoškozená jadérka gliových a gangliových buněk, pericyty rozkládaly cizorodé proteiny. Imunohistochemické vyšetření prokázalo v okolí cév pozitivitu protilátky proti CD 68. Závěr: Sledování sérových koncentrací NSE a S100B je vhodným nenáročným doplňkovým vyšetřením pro monitorování pacientů s kraniocerebrálním poraněním., David Vajtr, R. Průša, J. Kukačka, L. Houšťava, F. Šámal, J. Pachl, J. Pažout, and Lit.: 22
Přestože jsou publikovány některé zkušenosti s podáváním amikacinu jednou denně u dospělých a dětí, není dosud doloženo, zda je podávání aminoglykosidů jednou denně bezpečné u starších pacientů. Podávání aminoglykosidových antibiotik jednou denně je sice pohodlnější a pravděpodobně i nákladově efektivnější, avšak u starších pacientů je možné riziko kumulativní toxicity. Toto riziko může být zvýšeno obzvláště při současném užívání dalších nefrotoxických látek. Přes toto riziko je podávání aminoglykosidů jednou denně u starších pacientů běžné a jeho důsledky nejsou dosud známy. Uvádíme případ sedmdesátiletého muže, u kterého byly zjištěny extrémně toxické hladiny amikacinu při dávkování jednou denně (1 g/denně v 30minutové infuzi) spolu se zhoršením renálních funkcí., Although some experience with single daily doses of amikacin in adults and children has been reported, to date there is no clear evidence whether the once-daily regime of aminoglycosides is safe to be administered to elderly patients. Despite the convenience and potential cost-effectiveness of once-daily administration of aminoglycoside antibiotics, there is concern over the potential cumulative toxicity associated with their use in elderly patients. This may be particularly relevant where there is concomitant use of other nephrotoxic agents. However, despite these concerns, the use of once-daily dosing of aminoglycosides is common in elderly patients and the consequences are unquantified. We present a case of 70 years old male patient, who developed extremely toxic levels of amikacin on a once-daily regime (1 g/day in 30 min. infusion) with clear evidence of renal function impairment., Tesfaye Hundie, B. Jedličková, Richard Průša, and Lit. 25
Cíl: Stanovení fetálního hemoglobinu (HbF) je důležité pro diagnostiku hemoglobinopatií a jiných onemocnění. Cílem naší práce bylo zhodnotit možnost presumptivního stanovení HbF v modu pro stanovení glykovaného hemoglobinu (HbA1c) na automatickém HPLC analyzátoru Tosoh HLC-723 G7. Materiál a metody: K analýze HbF v modu pro stanovení HbA1c bylo použito 63 vzorků nesrážlivé krve. Vzorky byly rozděleny do 3 skupin: 1. skupina (n = 24), HbF v intervalu 1–2 % z celkového hemoglobinu (Hb); 2. skupina (n = 21), HbF v intervalu 2–5 % z celkového Hb; 3. skupina (n = 18), HbF > 5 % z celkového Hb. U těchto vzorků byl zároveň kvantifikován HbF v thalasemickém modu stejného přístroje. Výsledky: Hodnoty HbF mezi 1–2 % spolu nekorelovaly (r = 0,241). Naopak byla nalezena korelace hodnot mezi 2–5 % (r = 0,825; p < 0,001), stejně tak jako hodnot HbF > 5 % (r = 0,889; p < 0,001). Klinický význam mají především hodnoty patologické, tedy hodnoty HbF větší než 2 % z celkového Hb. Takové hodnoty stanovené v modu pro analýzu glykovaného hemoglobinu je možno pokládat za správné. Naopak hodnoty HbF pod 2 % z celkového Hb stanovené v modu pro glykovaný hemoglobin nejsou analyticky správné. Závěr: Závěrem je možné konstatovat, že analytický mod pro stanovení glykovaného hemoglobinu na analyzátoru Tosoh HLC-723 G7 je možné použít také pro presumptivní kombinované HPLC stanovení fetálního hemoglobinu., Objective: Measurement of foetal hemoglobin (HbF) has an important clinical value in the diagnosis as well as in characterization of some Hb structural variants and other hemoglobinopathies. We evaluated presumptive HbF quantification in analytical mode for glycated hemogobin (HbA1c) on Tosoh HLC-723 G7 analyser. Material and Methods: We analysed 63 blood samples and quantified HbF by mode for glycated hemoglobin. The samples were sorted to 3 groups according HbF values: group 1 (n = 24) included HbF values 1–2 % of total hemoglobin (Hb), group 2 (n = 21) included HbF values 2–5 % of total Hb, and group 3 (n = 18) included HbF > 5 % of total Hb. We simultaneously measured HbF in all samples in mode for β-thalassemia determination on the same analyser. Results: The HbF values between 1–2 % obtained by glycated mode did not correlated with results by β-thalassemia mode (r = 0.241). The both HbF values between 2–5 % and HbF values > 5 % of total Hb correlated acceptable with results by β-thalassemia mode (r = 0.825 and 0.889 respectively; p < 0.001). Only pathological HbF values higher than 2 % of total Hb have the clinical significance. These values measured by mode for HbA1c determination is possible to take as correct. On the contrary, all HbF values lower then 2 % of total Hb, measured by mode for HbA1c determination, are not reliable. Conclusion: We conclude that analytical mode for HbA1c determination is also suitable to use for presumptive combined HbF quantification on Tosoh HLC-723 G7 analyser., Jiří Kukačka, E. Klapková, Richard Průša, and Lit. 7
Cíl práce: Externí hodnocení kvality z dlouhodobého pohledu ukazují, že výsledky analýz stejného vzorku různými imunoanalytickými metodami často nejsou porovnatelné. Našim cílem bylo hledat příčiny těchto diferencí. Materiál a metody: Práce vychází z výsledků získaných sedmi rozdílnými imunoanalytickými metodami: DELFIA (PerkinElmer), Elecsys 2010 (Roche), Kryptor (B.R.A.H.M.S.), enzymové imunoanalýzy na imunosorbentu DRG a tří imunoradiometrických metod (DiaSorin, Immunotech and Schering-CIS). Výsledky: Hodnotili jsme následující parametry: profil přesnosti jednotlivých metod, linearitu po ředění, výtěžnost (modifikovanou) a porovnatelnost imunoanalytických metod. Výsledky analýz u některých vzorků s nízkými koncentracemi NSE korelovaly dobře, zatímco jiné nesouhlasily (diference byla až pětinásobná), zvláště v případě uměle připravovaných kontrolních materiálů. Proto se jeví současná příprava kontrolních materiálů, prováděná bez standardizace, jako sporná. V oblasti hraničních hodnot nepřesahují rozdíly v analytických výsledcích biologických vzorků dvojnásobek. Kolísání hodnot výsledků vyšších než 100 μg/l bylo mezi rozdílnými metodami do 40 %. Všechny hodnocené imunoanalytické metody jsou vhodné a velmi dobře porovnatelné (Korelační koeficienty do 0,994). Závěr: Naše výsledky potvrzují očekávané interference matric, které se projevují zvláště v oblasti normálních a hraničních koncentrací NSE. Dalším zdrojem diskrepancí může být rozdílná afinita protilátek vůči izoenzymům αγ- a γγ-enolázy., Objective: Long-term external quality assessments suggest that the individual results of different immunoassays are often not comparable. Our goal was to assess the possible sources of these differences. Methods: The paper is based on the results of analyses using seven different immunoassays: DELFIA (PerkinElmer), Elecsys 2010 (Roche), Kryptor (B.R.A.H.M.S.), the enzyme-linked immunosorbent assay DRG and three methods based on immunoradiometric assays (DiaSorin, Immunotech and Schering-CIS). Results: The following parameters were evaluated: precision profile of individual methods, linearity on dilution, modified recovery and comparability of immunoassays. The analytical results for certain low concentration specimens correlate well while others do not (up to five – fold difference), especially in the case of controls prepared synthetically. Therefore, the current non-standardized preparation of controls seems to be questionable. In the cut-off range, the difference in the results of native samples does not exceed its double value. The variation in values higher than 100 μg/l obtained with different assays is under 40 %. All the evaluated immunoassays are efficient and highly comparable (The correlation coefficients are up to 0.994). Conclusion: Our results confirm the expected matrix interference occurring especially in the range of normal and cut-off NSE concentrations. Another source of discrepancies can be put down to different antibody affinity to αγ- and γγ-enolase isoenzymes., Petr Štern, V. Bartoš, J. Uhrová, and Lit. 19
This report describes a case of male patient with metastatic papillary carcinoma of unknown primary origin with unusual high levels of CA 125. Laboratory tests in serum and plasma (urea, creatinine, uric acid, sodium, potassium, total bilirubin, ALT, AST, GMT, ALP, C-reactive protein, and glucose) were normal except C-reactive protein (57.6 mg/l). Computer tomography scan showed tumorous formations situated in the area of both kidneys. According to the literature we performed more detailed laboratory investigation (CEA, CA 125, CA 15-3, CA 19-9, AFP) and we found only serum level of CA 125 significantly elevated (> 600 kU/l). The results of recent studies suggest that CA 125 might be useful as a serum tumor marker also in patients with other carcinomas apart ovarian cancer., Kazuistika popisuje případ pacienta s metastatickým papilárním karcinomem z neznámého zdroje s neobvykle vysokou hodnotou CA 125. Analyty stanovené v séru a plasmě (urea, kreatinin, kyselina močová, sodný kation, draselný kation, celkový bilirubin, ALT, AST, GMT, ALP, C-reaktivní protein a glukóza) byly v referenčním rozmezí kromě C-reaktivního proteinu (57,6 mg/l). Pomocí počítačové tomografie byly prokázány tumorózní útvary v oblasti obou ledvin. V souladu s literaturou bylo provedeno podrobnější laboratorní vyšetření (CEA, CA 125, CA 15-3, CA 19-9, AFP), kde byla prokázána významně zvýšená hladina CA 125 (> 600 kU/l). Výsledky některých studií poukazují na to, že CA 125 by mohl být vhodným nádorovým markerem také u pacientů s jinými druhy karcinomů než s karcinomem ovaria., Eva Klapková, Richard Průša, J. Kukačka, and Lit. 11